Čtverec

Štvorcu nemôžem uprieť, že ma zaujal. Zaujal ma od prvého momentu a aj napriek prepálenej dĺžke až do úplného konca. Tá nebesky čistá, no zároveň mierne znepokojujúca hudba mi znie v ušiach stále. Tak ako umenie samotné, aj Štvorec je kontroverzný, inovatívny a odvážny. Rieši témy, na ktoré sa možno dívať z rôznych uhlov. Navyše ma v ňom bavili spoločné prvky s inými minuloročnými titulmi, takže očividne niekoľko rôznych režisérov trápia podobné problémy (Zabitie posvätného jeleňa, Tri billboardy...). Na druhej strane, tak ako je umenie krehké, tak krehký je aj tento štvorec, ktorý ako celok nedrží pokope.Niektoré scény sú do deja vložené ako keby len tak mimovoľne, bez výraznejšieho zmyslu, iné ostávajú príliš otvorené. Režisér sa venuje niekoľkým dejovým líniám, ktoré dohromady tvoria nejednotné tvary a do štvorca sa nie a nie poskladať. Ruben Östlund nám arogantne predkladá svoje dielo a necháva na nás, ako sa s k nemu postavíme a čo všetko z neho prečítame. (12.03.2018)

Kritika současné společnosti ve formě jednotlivých situací, které jsou více či méně zajímavé a propojuje je linka týkající se jednoho velkého muzea moderního umění. Některé situace byli dle mého gusta až příliš absurdní a celkově se mi film netrefil do vkusu, takže pro mě se jednalo o poměrně nezajímavou podívanou. Co musím uznat, tak toho člověka, který hrál lidskou opici v poměrně dlouhé scéně slavnostního otevření nové exhibice. Tady nezbývá než smeknout. (28.02.2018)

Po svém předchozím výtečném vztahovém dramatu Vyšší moc, kterým si Ruben Östlund udělal jméno ve světě, přichází švédský režisér s dalším snímkem reflektujícím současnou západní společnost. Čtverec je hodně silný film o tom, jak si ta šťastnější většina z nás žije v až nechutném blahobytu a nechce se dělit, což ovšem pokrytecky maskuje charitativními večírky a donátorskými dary, k čemuž tvůrci ještě trochu podvratně přidali satirický podtón tepající přehnaně korektní švédskou (západní) společnost...přičemž dobře vystihli fakt, že politická korektnost je mor dnešní doby... Jasným minusem díla je ovšem jeho přehnaná stopáž, respektive fakt, že Östlund nedokáže udržet vysokou míru divácké pozornosti během celého filmu, ke konci už mi jeho snímek připadal poněkud rozředěný. PS: Nejsem si jist, jestli Zlatá palma z Cannes není výrazem totožného pokrytectví, na které poukazují tvůrci ve filmu, namísto charitativního večírku udělíme cenu filmu, který našemu světu nastavuje nelichotivé zrcadlo, a pak nasedneme do svých Tesel a jede se nerušeně dál... (31.05.2018)

Pecka!! Vědu bych v tom moc nehledal. Jsou to takové moderní "Maléry pana účetního", jen prostě v moderním super-korektním světě. Kde hlavní hrdina Christian zažívá sled šílených událostí s šílenými lidmi. Je to film plný odporných pokryteckých zmrdů, ohavné upjatosti, ze které mi je na blití. Je to psychologicky silně nátlakovej film, kdy jsem si kolikrát z těch situací rval vlasy a nevěděl sem jestli se smát, nebo rozkopat monitor. Neustálé rušivé elementy a detaily, které jsou v očích normálního člověka sprostou drzostí, se ve filmu musí se zaťatými pěstmi "v klidu" přecházet. Já zastávám názor, že "Lepší je jedna dobře mířená rána, než dlouhý vysvětlování." Razili to i naši učitelé na základce a jsem jim za to i vděčný. Maličký příklad je třeba přítomnost řvoucího mimina na firemním jednání. Ano dnes jsme hrozně dog friendly, mimi friendly, všechno friendly a přitom jsme v neustálém tlaku a stresu, máme z toho deprese, úzkosti, mindráky, žereme prášky na nervy atd. Parádní kritika dnešní Evropy!! A jako top vsuvka je extrémní performance ruského mistra na firemním banketu, to jsem šel fakt do kolen ... :-D Bravo!! (06.09.2020)

Nedivím se, že mi Čtverec doporučil jeden známý galerista. Je to film o umění, jeho hranicích, co je korektní, co už ne, kam sahají hranice přípustnosti a akceptace. Na hyperkorektnost možná Švédsko nyní skomírá a neví si moc rady, přestože má vládu opřenou o tvrdou pravici. Oceňuji originální nápady (výstavy, umělecké perfmormance, opice v bytě...). (13.05.2023)