120 BPM

Film o politickém a osobním životě s AIDS, dokonale zachycený tep 90. let, totálně drtivá druhá polovina, závěr smích přes slzy, bouřlivé ovace, proto do Cannes člověk jezdí. Jdeme si počítat krvinky. Palčivá připomínka pozapomenuté (a stále aktuální) situace předminulé dekády, zároveň velmi bystrá reflexe vztahu aktivismu / intimity. Není to bez chyb, procedurál v první polovině se hodně opakuje, zabředává do nadměrných detailů, ale katarze to vykoupí bohatě. (27.05.2017)

120 BPM neni heterák, co jde s teplym kámošem do queer baru a vezme si na sebe solidárně boa. 120 BPM je prvotřídní homouš, co už v tom baru od šesti sedí a když tam dorazí nervozní doprovod s boa, řekne si pod vousy "Bože co to je za kreténa?" Konečně queer film, který neni natočený pro heteráky, aby je do omrzení přesvědčoval, že homosexualita je normální, ale film, který komunikuje s homosexuály samotnými. Nikdo tam nežebrá o ničí uznání či sympatie, nic není zredukováno na karikaturu ve prospěch zjednodušení celé problematiky (taky za to zaplatíme 140minutovou stopáží). Opoziční strany se relativně trpělivě snaží komunikovat, obvinění ze strany Act Up nejsou nikdy potvrzena ani vyvrácena. Po filmu nenastane pětiminutovka vysvětlujících titulků. Být homosexuál, byl by film pro mě nejsilnější identifikační zážitek minimálně od Top Gun. Protože se mi tolik štěstí však nepřihodilo, nebudu předstírat, že jsem se dokázal na film patřičně navázat. Hvězdu však přidávám za fascinující setkání s bolestivou, tragickou, pomalou smrtí a surealitou okamžiku skonu v poslední čtvrtině. (27.02.2018)

V žádném případě se nejedná o divácky atraktivní snímek, ale svou nepopiratelnou hodnotu určitě má. Poměrně velké množství dialogů mezi aktivisty z pařížské pobočky hnutí ACT UP na téma AIDS může spoustu lidí odradit hned na začátku od dalšího sledování, stejně tak i nepříliš vábné sexuální scény. Sama jsem s tím vším měla trochu problém, ale jsem ráda, že jsem to nevzdala a film dokoukala. 120 BPM přináší ucelený pohled na stav francouzské společnosti v devadesátých letech minulého století a bez přílišného citového vydírání ukazuje trpký konec jednoho milostného gay vztahu na pozadí protestů za práva LGBT, s nimiž se dodnes HIV pozitivita nejčastěji pojí. Vedle vcelku kvalitního scénáře mě zaujaly zejména herecké výkony hlavních protagonistů této neveselé podívané a výtečný dobový soundtrack. Jedním z opravdu silných momentů filmu je záběr na řeku zbarvenou do ruda, která zřejmě symbolizuje krevní řečiště, prokládaný těžkým dechem bolestmi ztrápeného Seana. Dále mi v paměti utkvěl obraz masy těl ležících protestujících s transparentními kříži na hrudích. (80%) (06.09.2020)

První desítky minut jsem se téměř proklínal, na co že jsem to zabloudil. Hodně politiky, aktivismu, mnoho slov a téměř žádný prostor poznat či snad dokonce rozeznat jednotlivé postavy a mít tak šanci se nějak zaháknout. Evidentně to je ale tvůrčí záměr, který vás nechá přistupovat k postavám velmi pomalu. Díky dlouhým 140 minutám je na to čas a odměnou je pak o to silnější závěr. 120 BPM je velmi komplexní podívaná, kterou si sice musíte vysedět, možná (jako v mém případě) už ten film dokonce nikdy nebudete chtít vidět znovu, ale přes to přese všechno ho oceníte. Podobný film jsem ještě asi neviděl. 7/10 (15.10.2017)

Strašně silné téma, řešené hodně do hloubky zejména skrze skvělé dialogy. Osobní linie ústředního gay páru je zpracována velmi citlivě, ale přesto mě nezaujala tolik jako sociáně-politická rovina. Některé scény jsou navíc pro hetero muže značně diskomfortní (a to se mi velmi líbí filmy s gay tematikou jako je Zkrocená hora, Bratrstvo apod.). 70 % (09.04.2018)