120 BPM

Film o AIDS z perspektívy HIV-pozitívnych politických aktivistov som ešte nevidela.Nekonečné čakanie na titulky sa mi ale vyplatilo.Film je zaujímavý hneď v niekoľkých aspektoch, predovšetkým čo sa týka hĺbky,do akej sa tvorcovia púšťajú vrámci svižných a siahodlhých dialógov,neberúc pritom ohľad na diváka a jeho trpezlivosť.Jednotlivé postavy spoznávame len povrchne prostredníctvom debát,výraznejší charakter však nadobúdajú len dve a aj to po dosť dlhej dobe.V celej 140 minútovej stopáži niet jediného momentu,ktorý by aspoň čiastočne odľahčil závažnosť danej témy.Tak,ako sa film začína-pálčivou,takmer utopistickou snahou zopár aids-om nainfikovanych intelektuálov zmeniť vo svojej krajine osvetu a informovanosť v súvislosti s chorobou, ktorá ich jedného po druhom zabíja,tak sa vlastne i končí. Ak by som tu mala hodnotiť len konanie či zmýšľanie postáv, tvoriacich akúsi polomilitantnú komunitu nakazených,potom by som musela byť oveľa prísnejšia.V tom sa,myslím,zhodnem s viacerými,ktorí tento film videli.Ja však hodnotím film ako taký,v opačnom prípade by som musela zmeniť päťhviezdičkové hodnotenie nejednému kvalitnému filmu. (24.10.2018)

Asi příliš tvrdé hodnocení, ale nemohu jinak. Moc jsem se na tenhle snímek těšil, ale bylo to utrpení. S tou komunitou lidí jsem se vůbec nedokázal ztotožnit. I kdyby mi nezbývalo moc času tak bych si ten zbytek života chtěl užít co nejlépe a ne bojovat tím, že vše budu jen vše ničit a kopat kolem sebe. Dle hodnocení asi můj problém. Rozhodně to, ale není problém filmu s gay tématikou. Taková Philadelphia, Dej mi své jméno, nebo Pride to je jiná emoční podívaná. Tahle chladná a neskutečně dlouhá podívaná je za 3/10. (13.07.2018)

Od první vteřiny neuvěřitelně dynamický, emocemi napěchovaný snímek je zřejmě tím nejlepším, co na téma AIDS vzniklo. Dokonale uvěřitelné herecké výkony, precizní scénář a špičková režie dělají z 120 BMP mimořádný zážitek. Nemocní nejsou chátrajícími troskami, jejichž útrapy musíme pokorně sledovat. Naopak, jsou plní života, touhy po něm, křičí o pomoc. Žalují vlády, že svou nečinností odsoudily k trestu smrti spousty lidí, kteří se provinili tím, že chtěli žít. Sice jinak, než většinová společnost, ale přesto jen žít. Nikoho neokradli, nikoho nepodvedli, nikomu neublížili, přesto museli zemřít. (04.11.2022)

snímek pro úzkou skupinu lidí.Viděla jsem po smrti Freda Mercury pořad z jeho života.Byly v něm záběry z jeho návštěvy nějakého gay klubu v Německu.Byla jsem zděšená znechucená a tvrdím že si velká většina takto zaměřených lidí může za své pozdější problémy sama.v tomto filmu je to obdobné a přepadávat školní třídy a rozdávat letáky a návody jak souložit náctiletým dětem...většinou je do toho marastu zatahují a přímo je vyhledávají ti starší ,zkušenější kteří by měli mít takzvaně rozuma ne je lákat na tenhle způsob sexu a ty letáky by měli mít nastudované.Na druhou stranu zde můžou potenciální zájemci v celé nahotě vidět jak ta lehkovážnost končí.Mnohdy.Ta imunita je oslabená a pak stačí obyčejná chřipka. (18.11.2018)

Obecně asi dobře zpracované důležité téma, nedá se tomu moc vytknout. Na mě to ale bylo přece jen moc dlouhé a v aktivistické části moc ukecané. Ač chápu, že činnost aktivistů byla potřebná, jejich činy pochopitelné (i když by se asi dalo polemizovat, zda na některé věci přece jen nešlo upozornit jiným způsobem) a že bylo třeba dát jim ve filmu prostor (protože zejména o tom měl ten film zjevně být), více mě zaujala osobní rovina zaměřující se na ústřední pár. Líbily se mi jejich rozhovory, intimní scény mě nijak nepohoršovaly, ba naopak mi přišly mnohdy velice působivé, vzrušující (a to jsem hetero). Ve filmu bylo také několik velmi dojemných scén (zase ale spíše v té osobní rovině). 75 %. (03.04.2021)