Nemilovaní

Povedal by som, že Zvjagincev urobil dobre, že svoj príbeh pojal ako čistokrvnú rodinnú/vzťahovú drámu, ktorá by sa mohla odohrať kdekoľvek a kedykoľvek na svete. Pri konci už zasadzuje do hry aj kritiku súčasného Ruska a možno je škoda, že sa chce takýmto spôsobom zapáčiť na európskych festivaloch, pretože dráma je to dosť nosná sama o sebe. Zvjagincev si dáva načas a so zásadným zvratom prichádza takmer až v polovici snímky a distribútor nám ho zase ako psychopat vykecá v obsahu. Vážne tomu nerozumiem a neviem, prečo tu na tejto bázi nefunguje niečo ako cenzúra sprievodného textu. Herci sú dokonalí, možno aj preto, že ich nepoznáme a nedokážeme si ich tak spojiť s fotkami z bulváru alebo iných rolí. (03.11.2017)

Náročný film a pritom taký jednoduchý príbeh. Režisér Andrej Zvjagincev opäť vytvoril silnú rodinnú drámu o dvoch rozvádzajúcich sa manželov, ktorí pri vzájomnom odcudzení zabudli na svojho syna. Zobrazený chlad a pocitová prázdnota je v dokonalej symbióze s ponurým jesenným prostredím. Pomalé tempo je až skľučujúce, kamera sa hraje s každým metrom filmu, hudba je minimalistická. Ruský film je evidentne na vzostupe. 4+ (21.12.2017)

Od symbolismu se Zvjagincevova imaginace během let překlopila v až nesnesitelně doslovný naturalismus. Příležitostná zajiskření čehosi nečekaného jako by nyní jen utvrzovala v povrchnosti celé existence. Jako Emile Zola se i tento pozdně moderní režisér zamiloval do popisování a jako dávný francouzský romanopisec i on vědecky vykládá, jak se z lidské existence prosáklé egoismem, konzumerismem a prostředečností rodí odcizení. Nic nového pod sluncem. I ten nejpovrchnější divák ale může ocenit, jak rafinovaně a mnohotvárně tuto pozdní fázi civilizace Zvjagincev vyjadřuje. A jak demokraticky: dostane se na každého… Pro jednoho je tu napětí, pro druhého erotika, pro třetího technicistní džungle sociálních sítí prorůstající setrvačně tepajícími organismy nebo kriticky státních institucí v postkomunistickém Rusku. – Ale abych jen nekritizoval, druhá polovina filmu – po nekonečné, vyprázdněné expozici, polopatické a na umělecké dílo příliš pravdivé – má spád, který by mu mohla závidět nejedna detektivka. Na druhou stranu – zajímá ještě diváka, co se s chlapcem stalo? Nebo jen hledá klíč k jinotaji, který si jej přitáhl a který – doznávám – doslovuje skvělý záběr na krkavčí Žeňu v dresu s nápisem Russia na trenažéru. Tato alegorie Ruska, žena běžící jako krysa v kole, doslovuje dějiny ruské mentality i předznamenává zkázonosnou vyprázdněnost budoucnosti té velké smutné země. – Za dočasné uzavření režisérského příběhu Andreje Zvjaginceva vděčím Edisonline a jen lituji, že tato platforma nezpřístupňuje svým pravidelným uživatelům jeho podstatně důležitější filmy Vyhoštění a Návrat. (30.01.2024)

Jedináčik, takmer bez kamarátov, ktorý sa volá Aljoša, má dvanásť, a je žiakom základnej školy, na tom by nebolo nič zvláštne, keby sa jeho rodičia práve nerozvádzali, k tomu je žena oveľa prísnejšia na muža, a brutálne hádky sú na dennodennom poriadku, keď už nechýba veľa k tomu, aby sa v kuchyni hádzali taniere, a lietali kuchynské nože, našťastie nie som v talianskej famílii. Viac-menej, synátora majú obidvaja rodičia na totálnom háku, na saláme, a tak sa jedného dňa rozhodne, že im zmizne navždy z očí. Žeňa a Boris majú nachystaných nových partnerov, a nejakých tých úvodných 30-40 minút som si pripadal, že mám, čo dočinenia s dákym erotickým filmom. Keď už boli dostatočne „uspokojení” , tak sa “matka” vracia domov do spoločného bytu, ktorý sa má čoskoro predávať, zisťuje, že po synkovi nie je ani stopy, volá “otcovi” do práce, oboznamuje ho, čo sa práve deje. A už je iba otázkou času, keď sa spustí mohutnejšia pátracia akcia... A od tohto momentu, ma Andrejov film začal baviť, o čosi viac, ako bolo tomu doteraz. Renomovaný ruský režisér Zvjagincev nakrútil nepríjemný a depresívny film o medziľudských vzťahoch, o rodičoch dieťaťa, z ktorých sa stávajú kariérne typy, a najlepšie je si všimnúť jeden z úvodných záberov, ako sa cíti ADOLESCENT, ktorý absolútne nezvláda blížiacu sa rodinnú situáciu, a namiesto toho, mu neostáva nič iné, ako vziať nohy na plecia... Veľmi silný snímok, ktorého dejstvo nie je žiadnou fikciou, ale krutou realitou. (18.03.2018)

Znepokojivě realistický a zádumčivý film, který svým syrovým a chladným pojetím dané látky evokuje snímek "Prisoners". Film Nelyubov Vás zaujme především svým odtažitým odstupem mezi hlavními postavami, což ve výsledku působí lehce depresivním, místy i zvláštně povědomým dojmem. Pokud se tedy přenesete přes několik scénáristických zaškobrtnutí, bude i pro Vás film Nelyubov výborným zfilmovaným důkazem toho, že bez vzájemného respektu a lásky to prostě vážně nejde. (17.11.2017)