Ten dvanáctý

Ďalší pozoruhodný vojnový film podľa skutočných udalostí, ktorý sa ale pre zmenu nakrútil v Európe, čo vnímam ako pozitívny aspekt, a ak je to aj v Škandinávii, tak to ozaj poteší, lebo odtiaľ pochádzajú skutoční borci, ktorí si dávajú záležať na autentickej štruktúre, ktorej tu je požehnane. Predstavte si, že ste už v polovici diania druhej svetovej vojny, pričom dvanástich Nórov špeciálne vytrénovali vo Veľkej Británii, aby boli odhodlaní spáchať sabotáže na domácom území, skrátka chceli Nacistov trochu vyviesť z miery ! Bohužiaľ, i tam sa nachádzal „zradca Čurda” a Operácia MARTIN (red) vzišla na psí tridsiatok, čoskoro mali v pätách tých zlosynov, ktorí sa o nich dozvedeli. Prepadli ich na vode, všetkých pochytali ako hlodavcov, okrem jedného - Jana Baalsruda, z ktorého sa stala štvaná zver, s tým, že sa na neho zameral veliteľ gestapa Kurt Stage, ktorý si ani za toho otca nechcel pripustiť, že by mu mal len tak ubziknúť. A od tohto momentu nebude dobre spávať, a pokiaľ sa dostane do neutrálneho Švédska, ešte veľmi veľa snehu sa roztopí... Nebyť ochotných ľudí mu pomôcť, sotva by to zvládol. _ Predstaviteľ odbojára, Thomas Gullestad je zaujímavý, i keď koľkokrát nevníma svet okolo seba a postavy mu pomáhajú, ale občas sa musí spoľahnúť sám na seba. Videl som množstvo sugestívnych scén, ktoré ma nikdy nenechávali na pochybách - uveriť ich razancii, že až človek neveriacky krúti očami, čo všetko je možné prežiť...? Záverečná so stádom, je úplne majstrovská ! Som spokojný, že som zhliadol trochu novší snímok, a nemusel som zase loviť v starých vodách. (30.06.2018)

Solidárna pomoc bežných Nórov, ktorí sa vzopreli všadeprítomnému gestapáckemu dozoru, aby pomohli unikajúcemu sabotérovi, je záslužná. Severská lokácia, všadeprítomné hory, ľadová voda, sneh, soby a polárna žiara. To všetko je fajn. Ale ide len o fajn kulisy. Samotný príbeh je taký dosť vajatavý, kolísavý. Bez atraktívneho prostredia pomerne všedný film z II. svetovej o utečencovi napriek obrovskej presile. Viacero opakujúcich sa motívov (prehľadávanie domov, skrývanie sa u miestnych, výmena ponožiek) postupne nudí. Spomienky na minulosť nepríliš presvedčivé, nevyvolajú emočnú reakciu smútku po stratených druhoch. Pozeralo sa na to však napriek výhradám dobre. Najmä vďaka geografickému umiestneniu. Scéna so stádom sobov skvelá. Alternatívne názvy filmu - Prsty; Prezliekanie ponožiek. (25.05.2020)

Tyhle látky, kdy někdo musí něco v nehostinných podmínkách překonat (a je jedno, zda třeba ztroskotá, spadne s ním letadlo nebo prchá před nacisty) a sáhnout si na fyzické i psychické dno, jsou vesměs plné syrových scén, rozmáchlé kamery a výborného hereckého výkonu ústředního „bijce“. Tohle drama z 2. světové války není o moc jiné. Ovšem stejně jako jinde (zároveň) trpí rutinními úkony, opakujícími se překážkami, utahanými scénami i nedostatkem emocí. Za mě pak chybí, že dotyčnému houževnatému hrdinovi nefandím, nebojím se o něj. A beru to „jen“ jako dobře natočenou (místy nudnou) lekci historie. Příběh o vůli přežít a obětavosti jednotlivce i odvaze norského lidu vypráví o členu norského komanda Janu Baalsrudovi, který jako jediný unikne svištícím německým kulkám, musí překonat ledovou pustinu a dorazit do neutrálního Švédska. Dostal jsem zhruba to, co jsem očekával. Solidní tři hvězdy, na čtyři ale nejdu. (27.10.2022)

Velmi dobrý film o statečnosti norského lidu, který neváhal nasadit životy pro záchranu jednoho člena sabotážní mise. Líbila se mi též role, kterou ztvárnil Jonathan Rhys Meyers, aneb fanatický esesák, kterému dosud žádný člověk neuprchl. I norští občané jsou obsazeni velmi dobře, už z tváří se jim zračí nezdolnost a zdravé jádro. Film je trochu delší, ale nenudí ani chvíli a téměř stále dějem proplouvá beznaděj a tragédie, které hlavního hrdinu Jana potkávají. Navíc krásná norská krajina, sníh, hory, moře, včetně polární záře stojí za to vidět. (01.04.2020)

Snímek Den 12. mann do válečného žánru spadá pouze okrajově, jelikož hlavní prim zde hraje drama podle skutečných událostí "zabalené" do brutální a čarokrásné severské přírody. Příběh Jana Baalsruda se téměř v ničem neliší od pohnutého osudu Hugha Glasse, jehož příběh se většinovému publiku představil ve snímku "Revenant". Avšak narozdíl od něho musí Jan překonávat všudypřítomnou hrozbu strachu před nacisty a jisté smrti kulkou do hlavy. Snímek mimo tento neuvěřitelný příběh nabídne i skvělou kameru, což společně se soundtrackem a nádhernými norskými reáliemi činí z tohoto snímku vysoký nadprůměr, který mohu jen a jen doporučit. Výborná práce! PS: Nacistický šéf gestapa s mimikrami Jonathana Rhyse-Meyerse velmi potěšil! (19.05.2018)