Nico, 1988

Podle slov režisérky tohoto snímku herečka Trine Dyrholm nevypadá jako Nico, nezpívá jako Nico a ani není stejné národnosti jako Nico, přesto je však pro tuto roli nejlepší možnou volbou. Nelze nesouhlasit. Její proměna v postavu je opravu výborná a snímek táhne s velikým zápalem. V dalších ohledech je však už Nico, 1988 poměrně konvenční životopisný snímek o posledních letech života Warholovy múzy. Scéna pražského koncertu je highlightem filmu. [KVIFF 2018] (01.07.2018)

O speváčke Nico som pred týmto filmom asi nikdy nepočul a z filmu sa dozvieme o jej živote iba hlavné útržky. Avšak výpoveď jej pocitov z posledných rokoch ma veľmi upútala a asi v druhej polovici filmu som sa s chuťou započúval aj do textov piesní, hoci undergroundový štýl hudby mi nikdy nebol veľmi blízky. Film neztráca na tempe, skvelo kombinuje zážitky z koncertov s pocitmi v súkromí či rozhovormi s novinármi a popri ukážke rebelského života takmer na dne prichádza aj zaujímavá myšlienka o vlastnom "znovuzrodení", či nájdení seba sama. Ako absolútna perlička pre tunajšie publikum čaká potom časť odohrávajúca sa v socialistickom Československu v 80. rokoch, kde očakávané veľkolepé vystúpenie končí zásahom zo strany Verejnej bezpečnosti. Taktiež bol dobrý nápad uprostred ciest naprieč štátmi použiť ako kontrast k undergroundovej hudbe vtedy populárny hit Big In Japan skupiny Alphaville, ktorý pri záverečných titulkoch zaznie znovu vo veľmi zaujímavej, nekomerčnej úprave v podání samotnej Nico (resp. Trine Dyrholm). Celkovo pomerne silný dojem z filmu o bilancovaní slávy na pozadí drôg, alkoholu a zmárneného života. (80%) [Kino Úsmev, Košice - Projekt 100 ] (08.10.2018)

Nico, niekdajšia modelka a ikonická kráska umeleckej bohémskej komunity okolo Ady Warhola. Film však ukazuje predovšetkým záver jej kariéry. Vidieť, že Nico sa ani na staršie kolená nevzdáva undergroundového štýlu života a spôsobu interpretácie piesní. Nico bola celý svoj život odlišná. Preto ľuďom stádovitého zmýšľania a uniformovanému totalitnému režimu prekáža/prekážala. Napriek tomu sa nebála v čase pokročilej heroínovej závislosti vystupovať v socialistickom Česko-Slovensku. Hoci mohla tušiť, že tu žiadanú drogu sotva dostane. Prebúdzanie niekdajšej ikonickej krásky smerom od zvodnej sexy krásky k zrelej umelecky od okov krásy oslobodenej žene, ktorá hrdo nesie zástavu sólovej dráhy svojbytnej speváčky pohŕdajúcej pop-hviezdnym spôsobom života. I za cenu sebazničenia. Nevzdanie sa umenia, napriek rokom, krízam i spackanému vzťahu k synovi. P. S. V jednom komentári tu je napísané, že feťácka krava. Som zvedavý, koľko bude o 20-30 rokov počuť o životných výkonoch autora komentára. Pretože drvivou väčšinou je za takýmto typom kritiky človek typizovaného stredného prúdu, neznášajúci akékoľvek kreatívne odchýlky v živote, ani v umení. P.S. 2: Vedeli ste, že Nico si strihla i malú úlohu v svetoznámom filme Federica Felliniho Sladký život (La dolce vita)? Áno, La Dolce Vita! (25.08.2020)

Nico vlastně není kdovíjaká hvězda, kvůli které byste své děti měli donutit přemýšlet nad hudbou minulosti. Byla to taková diva, kolem které se točili největší umělci tehdejší doby. Zřejmě je uměla uhranout, možná i nadchnout. Těžko říct. Tenhle film mi to ale zodpovědět nedokázal. Trine Dyrholm se snažila sebevíc, ale tak zfušovanej životopisnej film jsem fakt hodně dlouho nezažil. Nezáživnej, nudnej, nic neříkající, přeskakující z jedné časové osy na druhou, aniž by dával jakoukoliv logiku. (24.11.2018)

Nico fetovala, moc se nemyla, občas někde zazpívala. A pak spadla z kola a umřela. Podle anotace snímek pojednává také o snaze Nico znovu se sblížit se svým synem. Ale i to zde vypadá tak, že Nico přijede za synem do léčebny, řekne mu, ať s ní jede na turné -> syn s ní jede na turné. Tvůrcům se bohužel "povedlo", že ani na dramatických životních momentech jako by vlastně nebylo nic moc dramatického. Film vám zřejmě nezpůsobí silnou katarzi jakou známe například ze snímků o Edith Piaf. Proč tedy dávám nadprůměrné hodnocení? Proč se mi film vlastně líbil? Pro fanoušky Nico jde o něco na způsob její ilustrované biografie. Hlavní představitelka - byť originálu ne příliš podobná - je ale jinak opravdu výborná. Nebojí se z plátna tzv. smrdět. Obzvlášť sugestivní je v hudebních číslech, které jsou nově (ale s vkusem) instrumentovány. Tyto výstupy pro mě patří k vrcholům filmu a herečka se svým sytým altem předvádí výkon lepší, než Nico sama (jak známo, zpívala vždy trochu falešně). Pro našince je tu navíc takový bonbónek v podobě vystoupení zpěvačky v Praze. My ten příběh známe z naší strany - jaká to byla událost, když v naší kleci v roce 1985 vystoupila undergroundová superstar. Tady ovšem vidíme stranu druhou - Nico jsou představování jacísi opelichaní androši a ona jen kroutí hlavou - kam jsem se to proboha dostala... Pro fanoušky Nico se tu zkrátka řada zajímavých věcí najde. Pokud ji máte rádi, užijete si i film. A když ne, tak ne. (21.03.2019)