Mechanický pomeranč

Tento film je vážně směsice něčeho skvělého, geniálního, ale i naprosto absurdního a abstraktního. Velmi zajímavé, ale trochu nudnější než jsem očekával. Příběh o hříchu, zapomněn, ve snahu o antinásilí, světě bez násilí a přeměně . V toho kým být mám, ale díky společnosti nejsem. Ta se to pak snaží změnit. Jsem chyba, která by se měla napravit. Příběh Alexe A jeho ultraviolence s hudbou Ludwiga van .... :) Silné kafe, ale Kubrick a nemít 5*? To nejde PS: od této doby si občas vzpomenu na písni Zpívání v dešti :) (18.06.2004)

Jsem moc ráda, že jsem odolala různým doporučení a podívala se na Mechanicý pomeranč až po jiných Kubrickových filmech. Být to ten první, asi bych Kubricka odložila na neurčito. Není to film jednoduchý a chce to trochu vědět, do čeho člověk jde. A pokud už se někomu stane, že uvidí film jako první Kubrickův, radím nenechat se odradit a podívat se i na něco jiného. Přece kdo miluje Beethovena, nemuže být špatný člověk! Hlavně to chce nemyslet guliverem! :o) (20.08.2014)

Bití, znásilnění, sklony lidského násilí. MECHANICKÝ POMERANČ činí neopakovatelným zjevením na poli literatury 20. století je jednak slang, kterým je příběh vyprávěn a jednak použitý styl, jež svého diváka chronologicky provádí Alexovými osudy v období mezi jeho patnáctým a osmnáctým rokem, ale více než souvislému vyprávění se podobá sérii navazujících obrazů, jejichž konečný smysl více než na autoru záleží na úsudku svého diváka. Doporučuji si usednout jako první ke knize Anthonyho Burgesse, kde dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená na knihu nikdy nezapomenout tak jako na film, kde nám to geniální režisér Stanley Kubrick představí v celé své genialitě. Netřeba dodávat, že MECHANICKÝ POMERANČ dnes patří do pokladnice světové kinematografie - bratři moji. (25.10.2011)

Mechanický pomeranč je i po 35 letech stále aktuální a nadmíru expresivní výpovědí o všudypřítomném a neustupujícím násilí a jeho roli ve společnosti. Jde zřejmě o nejlepší Kubrickův film a troufám si říct, že kdyby tento režisér nenatočil nic jiného, zařadil by se stejně mezi nejvýznamnější autory v dějinách kinematografie. Tohle je prostě snímek, který uchvátí nejen svým výtvarným řešením, svéráznými dialogy a naprosto dokonalým herectvím Malcolma McDowella (Alex de Large), ale Kubrick v tomhle filmu světu přináší děsivou zprávu o tom, co je násilí a jak ho vlastně většinová společnost vnímá a přijímá. Na jedné straně tu je násilnický bezskrupulozní hejsek, kterému je svatý jen Ludwig van, a na straně druhé je společnost, která se takovýchto týpků děsí a neváhá použít i tak radikálních (a vlastně násilnických) metod, aby se toho trnu v patě zbavila. Ovšem paradoxně odmítá "vyléčeného" Alexe přijmout v jeho nové roli a dopouští se na něm stejného násilí, jako kdysi on na společnosti, a současně mu bere něco, co činí člověka člověkem - volbu být takovým nebo onakým. Násilí plodí násilí a nic jiného než násilí. To je ten pravý smysl filmu a nechápu dobové reakce tisku a veřejného mínění, které obviňovaly Kubricka z podněcování násilností... Ironie osudu chtěla tomu, že potrefená husa zakejhala... Takže: Usedněte do pohodlného sofa, dejte si moloko obohacený o vellocett a nechejte se tolšokovat kapkou brutálního ultranásilí. Fantastický film! (28.04.2006)

Lidská práva, morálka, svědomí, zločin a trest - tahle témata můžete najít v Mechanickém pomeranči. Ve filmu, o kterém jsem hodně slyšel a od kterého jsem hodně čekal. A musím říct, že se opět potvrzuje jedna známa pravda - mezi genialitou a šílenstvím je hranice tenčí, než papír. Tento film je toho příkladem. A to stejné můžu říct i o výkonu Malcolma. Opravdu působivý film, o kterém budu přemýšlet ještě hodně dlouho. (02.02.2010)