Eric Clapton: život ve dvanácti taktech

Claptonova hudba je samozřejmě super, technicky je dokument o něm v pohodě, obsahově už tolik ne. Předně Erica až příliš glorifikuje (události se synem), druhak se v druhé polovině celkem zapomíná na jeho hudbu. Knižní biografie Motherless child je o několik řádů lepší, co se výpovědní hodnoty týče. Takže je to nakonec nejvíc určené pro ty, co znají Claptonovu hudbu, ale o jeho životě už příliš neví. (21.12.2018)

Místo rozhovorů příběh unášejí fotografie spolu se zpěvem. Vlastně to funguje. Clapton neříká nic hlubokého či bystrého. Lili Fini Zanuckův dokument věnuje hodně času Claptonovu fyzičnu, ale doufal jsem, že se dostanu do jeho hlavy. A jeho portrét má hrozný sountrack. Za týden měl mít koncert v Praze (nejlevnější vstupenky stály 2500 Kč), ale kvůli pandemii Covidu 19 byl koncert přesunut. (06.05.2020)

Hodně moc vydařený a obsažný dokument o legendárním kytaristovi docela podrobně mapuje celý jeho hudební i osobní život. Od jeho mládí a výchovu, přes nesmírně bohatou hudební kariéru i neustálý hudební vývoj a samozřejmě nezapomíná ani na jeho "boje s démony". Velké množství dobových nahrávek mapuje jeho hudební vývoj od Yardbirds, John Mayall and Blusbreakers, Cream, Blind Faith, Delaney and Bonnie, Derek and the Dominos až ke kariéře sólové. Dokument mapuje i setkání a přátelství s dalšími hudebními velikány té doby. To hudební setkání s Arethou Franklin muselo být velice povedené :-) Zajímavé rozhovory i osobní komentáře a závěr s B.B. Kingem je jen třešničkou na dortu. Přiznám se, že blues není moje "první hudební kolej", jenže když on byl u zrodu a víceméně prolíná do naprosté většiny hudebních stylů, ať už se jim říká jakkoliv. Takže podle mne celková hodnota tohoto dokumentu je hodně vysoká a hudebním fanouškům by neměl uniknout. (26.08.2020)

Prvních 10 a posledních cca 20 minut je to dost síla. Jestli se říká, že osud nakládá člověku víc a víc, aby si uvědomil, co je podstatné a uměl rozhodnout se co se sebou, tak u Claptona to platí na 100%, když musel prožít tu nejtragičtější zkušenost, která může rodiče potkat, než se "srovnal". Takže začátek a konec je pětihvězdičkový, k prostředku už mám malé výhrady: je tam dle mého názoru poměr hudby a informací příliš ve prospěch hudby, ztrácí se tím spád a kontakt. Další věc, která vadila mému amatérskému vkusu, byl komentář blízkých osob pouze v podobě mluveného slova - já bych je raději k tomu viděla i obrazem, protože jen slovní informace, když není doprovozena výrazem mluvčího, je pro mě jen padesátiprocentní, půlka mi chybí. Dále se mi nepodařilo s hlavní postavou navázat to magické "spojení", takže ve srovnání s např. s dokumentem o Georgeovi Harrisonovi to pokulhává. Musím však pochválit parádní, zemitě živočišný zvuk zařazených částí skladeb, který diváka hodí zpět do minulého století. (28.12.2018)

Zrovna dohrála skladba Cocaine právě od Erica Claptona na jednom rockovém rádiu :-). Včera jsem šel do kina s cílem se něco dozvědět, neboť o život Erica jsem se nezajímal a něco málo mi říká jen jeho sólová tvorba, takže pro mě byly všechny informace přínosné. Takto by měly vypadat všechny životopisné filmy, začíná se narozením a končí se smrtí nebo současností (podle toho, zda daná soba žije), zde teda je dost komentářů přímo od Claptona. Je tu komplet dětství a potom ještě dvě odbočky k němu, jak už je dospělý a souvisí to se zrovna ukázanou situací. Ženy - přítelkyně, jeho "osudová" žena, kterou zrovna měl, když chlastal, tomu se říká pech. Jeho kamarádi, hudební spolupracovníci z kapel The Yardbirds, Johnem Mayallem & The Bluesbreakers, Cream, Blind Faith, Derek and the Dominos, zvlášť je zmíněn Duane Allman; dále Ericova závislost na kokainu a poté na alkoholu; vše podrobně až do roku 1991 (smrt jediného syna, jinak má samé dcery). Pak už je to 5 minutové letem světem až do současnosti (rok 2017) - nová manželka, dcery, dražení kytar za statisíce, kdy peníze šly na nadaci, která má léčebnu pro feťáky a alkoholiky na nějakém ostrově. Film končí na nějakém festivalu bluesmanů (asi pořádal Eric, či se nějak podílel) a snímek je věnován kamarádovi Palmerovi, který v roce 2017 skonal. Je to pro všechny, které zajímají životy kvalitních muzikantů a až na pár nudných pasáží (dvě u mě byly skoro na usnutí) je to zajímavý snímek. (31.03.2018)