Kapitán

Všichni si plně vybavíme snímek 'C. a k. polní maršálek' (1930), [jak známo, vedle české verze vznikla i německá], ve kterém se Vlasta Burian ve své roli oblékl důstojnickou uniformu a začal dělat pořádek. Tento německý snímek je v podstatě to samé, jen s katastrofickým dopadem brutalismu. Pronásledovaný mladý německý voják na sklonku druhé světové války náhodně nalezne odstavené auto s důstojnickou uniformou kapitána, kterou si oblékne a přesně po vzoru Vlasty Buriana si hraje na mocného, když se tu náhle objeví voják jiný. Identitu kapitána tak okamžitě vezme za své a začnou se dít věci. "Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka...", zpívali kdysi si Werich s Voskovcem a jak je opět vidět, něco na tom skutečně je. Německý snímek plně střílí do vlastních řad ukazující urputnou krutost a fanatismus fašistického idealismu.  Aby to nebylo zase tak jednoduché, poukazuje se i na fakt, že i tady platila určitá pravidla. Snímek je záměrně natočený černobíle, avšak jako překvapení tu přeci jen jeden barevný záběr máme, jehož smysl je jasný. Záměrně je však použít i doslova groteskní styl poukazující právě na absurditu všeho dění. Příběh, odehrávající se v zajateckém táboře německých dezertérů, je zřejmě staven na skutečných událostech, které v takovémto zpracování mají tak nedozírnou sílu, že se mnohým slabším povahám musí z toho snad i žaludek zvedat. Po technické stránce je každá scéna natočena precizně a na vysoké úrovni. Jestli se pojatou hrůzou a násilím tento vcelku odvážný počin zařadí vedle slavného snímku Stevena Spielberga 'Schindlerův seznam' (1993) už zůstává na samotných divácích. Potenciál však k tomu má. (27.04.2020)

Nějak nechápu, jak se Schwentke po těch únavně nevybočujících hollywoodských blivajzech dokázal nakopnout k takhle radikální tmě. Der Hauptmann není oproti očekávání ironická satira o zlámané společnosti či klasickým 'agent v utajení' thrillerem, ale neúprosnou a místy až surreálnou studií o přijímání rolí a destruktivních důsledků lidových hierarchií. Vyústění v tom, že rachtající byrokratická mašinérie nacismu byla stále lepší variantou než lidové soudy, které v rámci oné ideologie dokázaly pracovat efektivněji, ale o to s hrůznějšími výsledky, jde hodně proti srsti současnému trendu vyzdvihování přirozené lidské inteligence a hodnot individualismu navzdory nespravedlivým zlým systémům. Zároveň se opírá o výborné kompozice a velmi kontrastní černobílou kameru (čím větší tma ve vaší místnosti, tím více z filmu uvidíte), která film posouvá k nepohodlnému pocitu známého z neuchopitelných hororů či nočních můr. "Všichni jste byli povýšeni. Vezměte si od mrtvých nové uniformy a seřaďte se do řady." (20.06.2022)

Po dlouhé době snímek o druhé světové, který se odehrává pouze a čistě mezi Němci. Výborně precizně natočené. Bez černobílé bych si tento film nedovedl představit. Atmosféra, že by se dala krájet, jako bych tam přímo byl. Hodně scének je tu k nezapomnění. I ta mírně depresivní hudba a zvuky střelby jsou perfektní. Jenomže k tomu všemu to hlavnímu představiteli absolutně nebaštím a celou dobu si říkám, že na tom něco nehraje. Ne, že by to zahrál špatně, ale už od pohledu vypadá jako trouba. Na jednu stranu, jestli se tohle fakt stalo, tak bych na to neměl říkat nic. 85/100 (31.01.2021)

Executioner of Emsland, aneb když šaty zapříčíní, že přestanete být člověkem.. Černobílá Schwentkemu po všech těch hollywoodských pubertálních sračkách sluší, stejně jako zoufalé době, kdy úpadek morálky rozhodil pověstný německý ordnung a spánek rozumu plodil monstra. Snahu o podobenství lze vnímat jako varování. Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, uniformě či v saku a kravatě zpoza řečnického pultu. Cílem moci vždycky bude moc.. (05.02.2019)

Nemecká sebareflexia pokračuje? V krátkom časovom úseku som sa dostal k druhému filmu o násilí na nemeckých dezertéroch (prvý Boh je s nami, 1970). Aj v tomto druhom filme natočenom podľa skutočnej udalosti nás filmári presviedčajú, že samotná 2. svetová vojna je nevyčerpateľnou studnicou rôznych udalosti, ktoré sa pomaličky odkrývajú vďaka otváraniu archívov. Film nám vyvracia mýty, že vojaci Wehrmachtu boli len profesionálni vojaci, ktorí sa nezúčastňovali masakrov a genocíd, že to robili len vojaci SS. Willi Herold (1925), o ňom je tento film, bol členom Hitlerovej mládežníckej organizácii (Deutsches Jungvolk pre 10 až 14 ročných) a keďže sa nezúčastňoval pravidelných cvičení bol v roku 1936 vylúčený a povolaný do ríšskej pracovnej služby. Dňa 9.9.1943 dostal povolávací rozkaz počas prác vo Francúzsku na Atlantickom vale a dňa 30.9.1943 nastúpil k 2. výsadkovému pluku v Tangermünde. Odtiaľ nasledoval front do Talianska kde v bitke o Nettuno a následne o Monte Cassino zničil 2 britské tanky a bol povýšený na desiatníka a obdržal vyznamenanie "Železný kríž II. triedy". V marci jeho jednotka bola stiahnutá do Nemecka a začiatkom apríla Herold dezertoval od svojej jednotky. V blízkosti mesta Gronau našiel opustené auto s uniformou kapitána Luftwaffe, obliekol si ju a od toho okamžiku predstieral, že je dôstojníkom, ktorý okolo seba zhromažďoval túlajúcich sa vojakov. Keď došiel do tábora II. Emsland (tu bolo zadržaných 2500-3000 nemeckých dezertérov), úskokom prevzal velenie nad táborom a od 11.4.1945 jeho komando začalo vraždiť väzňov. Za 8 dní zabili viac ako 120 väzňov. 19.4.1945 tábor bombardovali spojenci zahynulo ďalších 50 väzňov a zbytok sa rozutekalo po okolí. Heroldova skupina opustila tábor a páchala ďalšie vojnové zločiny, obesili poľnohospodára v meste Leer vo Východnej Frízii, zavraždili 5 Holanďanov za údajnú špionáž až v Aurichu ich zatkli miestni nemeckí obyvatelia. Falošný kapitán sa ku všetkému priznal a bol prevezený na súd k námornej základni. V chaose posledných dní vojny bol omylom prepustený a odišiel do Wilhelmshavenu, kde vykonával svoju profesiu kominára. 23.5.1945 bol zatknutý za krádež chleba a až potom mu bola dokázaná vina a spravodlivo potrestaný bol aj so svojimi 13 kumpánmi britskými vojakmi. Za dokázanú vraždu 172 ľudí bol 14.11.1946 popravený sťatím, ako vojnový zločinec, vo Wolfenbütteli. Film je predkladaný tak, že nie len Willi Herold je vinníkom, ale vinný je celý systém. Ide o film o násilí odkiaľ neexistovali žiadne zadné dvierka. Veď za posledné týždne vojny bolo zastrelených viac ako 8000 nemeckých vojakov dezertérov. Film vychádza z autenticity, šokujúcich ale realistických momentov keď uniforma samotného človeka nerobí, ale dáva mu pocit sa preukázať takým, aký v skutočnosti je. (10.09.2018)