Toulavý pes

Skvělá práce s kamerou jakožto skvostné vykreslení atmoséfry poválečného Japonska a sociální frustrace. Zaujme i Mifuneho mentor a několik exteriérů, tím však výčet pozitiv bohužel končí. Zápletka je na celkovou stopáž příliš přímočará a vzniká tak dosti hluchých míst. Každý záběr je zbytečně dlouhý (baseball, tržnice, kabaret). Navíc ani samotný filmový materiál mi nepřišel moc kvalitní. Možná chybí Kurosawova vyzrálost včetně jeho dvorního herce. Slabší průměr. (01.10.2021)

Snímek, tvářící se zpočátku jako čistokrevná krimi, postupně akceleruje v zajímavou sociální a psychologickou sondu. Hodně mě bavila kamera, hodně mě bavilo "nakukování" do tehdejších reálií (jazzík v baru je fakt nářez:), hodně mě bavila dvojice Shimura/Mifune, která zde předvedla svou dost možná nejlepší souhru vůbec. (23.01.2008)

Po většinu času zajímavý noir film s hezky pochmurnou atmosférou poválečného Japonska, který ovšem kazí okamžiky naivních rozhovorů mezi starým Satóem a mladým Murakamim o sociálních otázkách a jak člověk je/není determinován jednou životní událostí. Škoda, Kurosawa má navíc, takhle pouze za silné 3*. (29.10.2009)

Na Kurosawovi je obvivuhodné, že dokázal vytvořit tolik zcela odlišných filmů vysoké kvality. Ani Toulavý pes není vyjímkou. Jedná se o průměrnou detektivku říznutou noir stylem se sociálním podtextem. Je to právě noir styl a hlavně sociální výpověd, jež film vyzdvihují. To jak hlavní charakter putuje městem v němž divoce pulsuje život připomíná film Muž s kinoaparátem od Dzigy Vertova. Divák si tak může i po letech udělat věrohodný obrázek o životě v poválečném Japonsku. Dále je film doprovázen skvělou hudební kulisou, která podbarvuje výtečným způsobem noir atmosféru. Tradičně skvělý je i Toshiro Mifune jako mladý ukvapený detektiv. Co mě dostalo je skvěle nafilmovaný závěr. Scéna v čekárně na nádraží, následná honička a reakce Zuřivé bestie jsou dechberoucím důkazem filmařské geniality. (22.05.2007)

Klasicky Kurosawův pomalý film - tentokrát černobílá klasická poctivá temná krimi z poválečného Japonska. Mladý vyšetřovatel nejprve hledá jemu ukradený kolt, aby později ve spolupráci se zkušeným kolegou pátral po vrahovi, který tuto zbraň používá, vše za víceméně mlčenlivé spoluúčasti zbytku policejního sboru. Pistole je ukradena za parného dne, atmosféra příšerného vedra se pak táhne celým filmem a přidává mu stresující napětí navíc. Je-li vedro někdy uvolněno lijákem, stane se brzy něco zlého. V předzávěrečné scéně dopadení zločince se zbraní je nejvíce cítit pozdější Kurosawův rukopis - policista a zločinec se dívají do očí, pistole je namířena, žena z blízkého domu hraje na klavír a rozuzlení se blíží. Scéna těžce oddychujících soupeřů pod květy slunečnic topinambur za zpěvu v blízkosti procházejících dětí taky nemá chybu. Trochu mi Mifuneho zodpovědná posedlost nalezením pistole a vraha a všudypřítomné vedro připomněla pozdější Nolanovu Insomnii s Al Pacinem sužovaným bílými nocemi, nespavostí a zodpovědností za své činy. Že by byl Kurosawa i tentokrát inspirací pro pozdější filmaře? Trailer: http://www.sms.cz/film/toulavy_pes/ukazka (06.04.2009)