Rašómon

Mijagawova famózní práce s kamerou mě zaujala už v Yojimbovi, ale i tak nechápu, jak dokázal ze zdlouhavé a nedějové úvodní sekvence prvního vnořeného příběhu (dřevorubec kráčí lesem k místu činu) udělat tak dramaticky stupňovanou pasáž. Nemluvě o tom, jak provedl kamerové jízdy v hustém lese. Kurosawovi zase dávám velký kredit za závěr filmu, který je téměř doslovnou variací úvodu - pouze s přechodem nálady od beznaděje k naději, kterou přináší nový život. (24.07.2023)

Nedůvěra byla po válce obrovská, což se v tomto období promítlo do hodně japonských filmů. Rašomon patří mezi skvosty i v rámci Kurosawovy filmografie. Dokázal tu dokonale vystihnout charaktery postav a struktura vyprávění i vizuální stránka je vypiplána k dokonalosti. Jak moc je příběh geniální mi došlo až po čtvrtém nezaujatém (pravdivém?) líčení oné události, po které jsem si zpětně promítnul předchozí verze a došly mi v plném rozsahu motivace postav. (01.06.2009)

Rashomon je neuvěřitelný film, není divu, že se jím Kurosawa proslavil. Pohled na jednu "nepříjemnou" událost zobrazovaný třkrát a pokaždé jinak a jiným. O lidech, kteří si vždycky něco přidají, aby nakonec až divák zjistil, že nejlepší bude věřit jen potulnému chodci, který k tomu nemá důvod. Mistrovský kousek s ještě mistrovštějším Toshirou Mifunem. Úchvatná práce s kamerou, se scénářem a s herci... (15.07.2002)

Kdyby přišla řeč na to, který film já osobně považuji za nejlepší vůbec, Rašomon by byl velmi vážný kandidát. Dodnes s láskou vzpomínám na památnou projekci tohoto snímku, který mi před mnoha lety objevil kouzlo výjimečné tvorby Akira Kurosawy. Ten chlapík byl zcela bez debat geniální. UPDATE 4.10.2020 - Když jsem po letech dostal chuť si tento film připomenout, opět mě ohromil svými kvalitami. Vlastně mi i připadá nepatřičné o něm cokoli psát, protože to už dávno udělali jiní a protože by to v mém případě bylo jen trapným vršením chvály, což vždy vypadá poněkud podezřele, ne-li směšně. V každém případě kdybych si měl vybrat pár filmů, které bych chtěl stihnout vidět ještě jednou před smrtí, tento by byl zcela jistě mezi nimi. (05.01.2013)

Lidé věří rádi tomu, co si přejí, aby bylo pravda. – Gaius Iulius Caesar Každý z nich si přál, aby uvěřili tomu, co si přejí, aby byla pravda, pravděpodobný vrah, žena mrtvého i mrtvý sám… Muži neříkají pravdu, protože jsou smrtelní… Ženy nás vždy oklamou slzami… Mrtví ale přece nelžou… Pravda, jak relativní pojem, jeden a týž příběh, viděný několikerýma očima. Jeden příběh zajímavější než druhý. Hrdinné i nízké pohnutky, největší vášně v člověku, velké city, velká hnutí, velké a hrdinné souboje. Jak je skutečná pravda všední a obyčejná až úzko. Jak ten nejslabší je ve skutečnosti ten nejsilnější, čím je příběh vyprávěn s menším patosem, tím je silnější a tím víc si uvědomujeme skutečnou sílu. A vykoupení z vlastního selhání nakonec? Mistr Kurosawa! Život je pomíjivý jako ranní rosa… (20.07.2017)