V Krásné neděli je hlavním tématem to, čím se Kurosawa ve své kariéře zabýval vícekrát – chudoba. Už od začátku je tento fenomén všudypřítomný a bolestná relita boří veškeré náznanky romatnických představ svých hrdinů, když se nechají unést sněním. Vyzněním je film hodně ponurý až depresivní a hlavně zobrazuje absolutní bezmoc svůj osud ovlivnit. Pokud by Kurosawa natočil stejný film o deset let později, určitě by dopadnul lépe, avšak v podobě jaké je se rozhodně neřadí k režisérovým klenotům. Přeci jen spousta pasáží je velice zdlouhavá a působí téměř jako by režisér nevěděl co s filmový materiálem. Pokud tedy chcete vidět jak Akira Kurosawa účtuje s chudobu pusťte si Na dně nebo Dodeskaden.(7.11.2011)
Mimořádně půvabné pojednání o mladém páru, živořícím v nelehkém poválečném období, kdy se poctivá práce vyplácela asi tak jako dnes;). Sinusoida vyplývajících důsledků je přesná a realisticky nemilosrdná, k jejímu vrcholu stačí malé impulsy (tonoucí se stébla chytá), její dna jsou definována kolizemi s absurdní realitou, od které chce člověk naivně očekávat alespoň náznaky čehosi na způsob spravedlnosti. Naléhavé finále nabere na lyričnosti a nechá poslání filmu plně vykvést. Kurosawa, jako vždy, velmi dobře ví, co dělá - a ten, kdo je ochoten poslouchat, se (také jako vždy) dočká odměny v podobě cenné zkušenosti, přenesené tak, jak to v historii umění dokázalo jen několik málo lidí. Malý film s velkým obsahem.(29.11.2010)