Sny Akiry Kurosawy

Broskve se dají koupit, ale kde koupíš celý sad v rozkvětu? -- Koukala jsem na ohromená, ale většinou jsem si říkala, že ten můj úžas je dost povrchní, že nejsem dost chytrá na to, abych to úplně pochopila. Ale stejně jsem měla dojem, že ke katarzi došlo. Možná není třeba úplně rozumět, možná je důležité správně vnímat. (02.11.2010)

Zvláštní. Viděl jsem tenhle film jako dospívající mladík, jako muž zralého věku, i nyní středního věku, a pořád mne dostane svou atmosférou, pořád v něm nacházím nové paralely, spojitosti s Kurosawovým životem i celkovou nechvalnou tragédií Japonska za 2. sv. války (jak jejich připojení se k Hitlerovi, tak posléze jaderné bomby), ale jsou zde i další vnitřní krajiny režiséra - láska ke krajinářství a Van Goghovi (pobavilo mě, kdo ho hraje), láska k přírodě. Jednoznačně nejlepší povídka čeká na závěr, nejen že vše shrne, ale dokáže i z pohřebního tématu vykouzlit důvody k veselí. Plus ta pohřební píseň - dodnes se její jásavosti nemůžu zbavit a zní mi v hlavě. (05.07.2019)

Jeden z nejoriginálnějších filmů všech dob. Nese v sobě opravdou filmovou krásu v podobě brilantní kamery a dále také silné huministické myšlenky. Asi nejkrásnější je povídka Vrány, kde se mladý umělec toulá v obrazech Vincenta van Gogha za doprovodu hudby Ludwiga van Beethovena. Také je krásné lidské pojmutí meruňkového sadu v květu, liščí průvod, či mráz v podobě víl. 5 bodů tomu nedám, protože Kurosawa udělal lepší filmy a poslední povídka je slabší. (03.11.2006)

Povídkový film legendy světového filmu, obsahující povídky mistrovské (například "mrtvý voják v tunelu"), pouze bizarní až kýčovité (procházka obrazy Van Gogha) a bohužel také i přes svou krátkou stopáž téměř nedokoukatelné(např. "apokalyptická" povídka). Celkově je z filmu dost patrné, že Mistr má svůj zenit dávno za sebou. (11.02.2003)

ocenenia : MFF Cannes 1990 - nesúťažný výber ◘◘◘◘ Pripadá niekomu jednoduché posolstvo osemdesiatročného režiséra až príliš naivné a senilné? Nie je úprimnosť tou najväčšou umeleckou cnosťou? Prekáža niekomu "nepresvedčivý" efekt vybuchujúcej sopky v poviedke, v ktorej ide o niečo úplne iné? Zdá sa niekomu infantilné zobrazovať "čertov"? Alebo vyzerá hlúpo, keď chlapec plače kvôli pár broskyňovým stromom? A nie je to skôr tak, že z dôvodu našeho prílišného filmového "jemnocitu", nie sme už ochotní prijímať jednoduché posolstvá servírované "ako na tanieri". Zaoberáme sa skrytými významami, konotáciami, naráciou, dešifrujeme symboly, hľadáme odkazy na to či ono, čítame medzi riadkami, skúmame kompozíciu a otrlí z tohoto akože intelektuálneho odborného "kritického" prístupu, nie sme schopní dešifrovať absolútne triviálne až detinsky úprimné svedectvo starého človeka. Alebo ho nechceme dešifrovať, pretože to je svedectvo proti nám - moderným technokratom ! (19.04.2006)