Zoku Sugata Sanširó
Sanshiro Sugata II
Režie:
Akira KurosawaScénář:
Akira KurosawaKamera:
Takeo ItóHrají:
Susumu Fudžita, Dendžiró Ókóči, Jukiko Todoroki, Masajuki Mori, Seidži Mijaguči, Ičiró Sugai, Rjúnosuke Cukigata, Kokuten KôdôObsahy(1)
Sugata Sanshiro po dvou letech, aneb pokračování příběhu o stále nesmiřitelném adeptovi judo. I tentokrát musí vybojovat několik soubojů. Nejdříve se střetne s americkým boxerem, poté má co dočinění s bratry bojovníka, kterého porazil o dva roky dříve. Kurosawa natočil film krátce po japonské prohře ve 2. světové válce. Snímek tedy vyznívá protiamericky, zvláště z pohledu vměšování americké kultury a sportu do Japonska. Proto film nebyl nikdy uveden v USA. (KrystofD)
(více)Recenze (10)
Dvojka mě bavila drobet víc než jednička, možná i proto, že expozicí čas opravdu neztrácela a k cíli směřovala mnohem svižněji. V úvodních minutách jsem si dokonce říkal, že snad až čistokrevně "akčně" (judo vs. západní, pokleslý, buranský box), což však nevydrželo a o cti, životní cestě a záchraně tradičních bojových umění se samozřejmě mudrovalo. Naštěstí i s příjemným humorem. To zápasy už bohužel vypadaly z dnešního pohledu srandovně (jak proti boxu, tak karate). Jasná tendenčnost (až "protiameričnost"), jako že i prohrát lze důstojně a poté s nadějí vyhlížet světlejší zítřky, se dala snadno pochopit (rok 1945). ()
Velká legenda Judo 2 vykoukla na svět za časů druhé světové války, proto zní tím nacionalistickým tónem. Alespoň zde si to Japonsko mohlo vyřídit s nenáviděnými Američany po svém, navíc tato zápletka byla v béčkovém žánru bojové akce znovu využita i v budoucnosti. Judo je představeno označením duchovního povznesení člověka a odpor je marný. Cílem se stává nalezení vnitřní harmonie a poražený protivník si zaslouží schovívavost a soucit. Povzbuzuje se procítěným naléháním národní uvědomění, rozhodující jsou pocity a legenda dospívá ke svému spásnému osvícení. Hlavní postavou japonského přesvědčení je Sanširo Sugata (sympatický Susumu Fudžita), živoucí ikona juda. Je pokoušen, je hecován, je provokován, svádí morální souboj, tápe v rozervanosti, tuží čest a nachází vyrovnání a očištění. Skutečný vítěz lidskosti bez poskvrny. Důležitou postavou je Tešin Higaki (zajímavý Rjúnosuke Cukigata, též v roli jeho staršího a pokornějšího bratra Gennosukeho), vzteklý mstitel bratrovy potupy. Soustředěné násilí je po zásluze potrestáno. K výraznějším postavám patří Šogoro Jano (příjemný Dendžiró Ókóči), Sanširův moudrý mistr, vedoucí neohroženého žáka k duševnímu vyrovnání. Respekt především. Z dalších rolí: nejmladší a duševně chorý Gennosukeho bratr Genzaburo Higaki (Akitake Kôno), lehká obřadnost romantické cudnosti Sajo (Jukiko Todoroki), či starý buddhistický mnich Saiduči (Kokuten Kôdô). Velká legenda Judo 2 staví dramatické střety vnitřní i vnější, působivost je zformována v obrazových kompozicích. Vlastenecká uvědomělost je váženým charakterem. ()
Aj napriek tomu, že to má národný charakter a Američania tu dostanú na frak, je tento film výborný práve v tom, ako krásne korešponduje s Kurosawovov prvotinou. Obidva diely Sugata Sanshira v sebe nesú určitú filozofiu a morálne poučenie. Tým, že táto druhá časť sleduje línie vytvorené v prvej časti vytvára komplexnosť vďaka ktorej mi prišiel tento film nielen zábavnejší, ale aj krásne doplňujúci. Iste, vek tam cítiť. Ale to finále v snehu je aj napriek jednoduchosti parádne. Obidva diely sú tak starožitnou vzácnosťou. A hlavne sú dynamické, akčné a zábavné. Aspoň ja som v tomto prípade bavil. ()
Pokračovanie je spracované v duchu prvého filmu. Pomalé zábery, skôr bez slov, málo súbojov - dokonca o dosť menej. Okrem zápasu s Američanom v ringu už len ten záverečný s karatistom, keď to vôbec ide nazvať súbojom. Človek sa naň teší, súboj mi však pripomenul kultový startrekovský boj Kirka s Gornom. Niektoré myšlienky o japonských bojových umeniach sú ale fajn. Určite to však nie je akčný, a už tobôž nie dobrodružný film. ()
Druhá Judo Saga je dost podobná jedničce. Žádný nezapomenutelný pilíř Kurosawovy kariéry to není. Příběh je banální. Sam Cheeovi se tentokráte staví do cesty dvojice bratrů záporáka z jedničky je fakt vyvedaná. Jako vystřižení z mangy. Jeden je fakt děsnej parchant a druhý ještě k tomu blázen, co sebou nosí pořád větvičku. Opravdu zajímavé charaktery. Dalším nepřítelem hlavního je americká kultura násilně implantovaná do tehdejšího Japonska. Tento film je skutečně laděn dosti protiamericky, američani jsou zde popsáni jako brutální kulturní barbaři. Vzhledem k době vzniku se není čemu divit. A závěrečný souboj je vskutku zajímavě nasnímán s ohledem, že byl natočen v roce 1945. Film tedy není žádné veledílo, ale rozhodně má co říct. ()
Reklama