Dům k pověšení

Na konci jsem se ptal: tohle vážně spáchal Kusturica? Jistě že ano, je tu hodně poznávacích znaků - magický realismus, hudba, zvířata, co se chovají jako lidi, temperamentní Cikáni... Ale přesto je tenhle režisérův film v něčem jiný. Nabízí totiž až nezvykle pesimistický (a bohužel taky pravdivý) pohled na cikánskou komunitu, který vyrazí dech každému, kdo na Kusturicovy filmy chodí už automaticky jako na optimistické rozjuchané komedie. (03.08.2009)

Tento film som videl až potom ako som videl dokument Malí zlodeji, ktorý bol natočený o 21 rokov neskôr. Videl som ho v slede iných Kusturicových filmov. Opäť som mal možnosť vidieť isté podobnosti, keďže jeho štýl bol v niektorých filmoch využívať zvieratá, špeciálne moriaky, vznášajúcich sa ľudí a podobné motívy ako bozkávanie sa so zadržaným dychom (to tu konkrétne nebolo) a podobne. S tým dokumentom je to viac než podobné a je vidieť, že za tie roky sa toho veľa nezmenilo. Tento cigánsky epos je asi najlepší film o cigáňoch, aký som kedy videl. Jeho dĺžka mi nevadila, lebo to bol jeden veľký príbeh a skrátenie by neukázalo podstatu. Príbeh tohto filmu bol viac než realistický a vypovedá o tom, ako sa Kusturica skutočne vžil do tejto komunity, keď ju študoval v Skopje. Príbeh by mal byť ponaučením a podáva dôkladný opis tejto komunity. Ukazuje veľa motívov a báji, nehovoriac keď sa spomína svätý Juraj pri počatí, keďže je to pre nich dôležitá postava. Hudba je skvelá a myslím, si, že po tom, čo spravila hlavná postava, pre ňu môže akurát ten moriak priletieť na konci. Tento film je čierny, je temný, je taký cigánsky. (08.04.2012)

Mám z Domu na věšení rozporuplný dojmy. Ze začátku to vypadalo jako hodně zábavnej předchůdce Černé kočky, ale komediální ražení se po první třetině překlopilo v drama čím dál temějších kontur, což by nebylo nic proti ničemu, ale s tím vtipem z toho vyprchal i šmrnc a ta druhá část už mě jako drama nezasáhla, protože se dost vlekla. A protože jsem se s Kusturicou seznamoval pozpátku a většinu originálních nápadů a postupů, který tady použil, jsem už několikrát viděl v jeho pozdějších filmech, nemohl mě Dům okouzit ani tím. Rozhodně to není špatnej film. Má to silnou, osobitou a Kusturicovi vlastní poetiku, Bregovičova hudba je super a za pozornost tu stojí hromada jednotlivostí (scéna koupání v řece je můj favorit), ale jako celek mě to prostě nebavilo. (10.12.2020)

Je až s podivem, jak přirozeně dokáže "Fellini Balkánu" Emir Kusturica propojit ve svých dílech bláznovství a spiritualitu (či lépe řečeno magii) s ryzím zájmem o člověka. Režie je absolutně precizní (koneckonců Vávrova filmová škola), herci jsou výborní, Bregovičova hudba úžas budící, celek je nesmírně mnohovrstevnatý. Kusturica zkoumá nejen kulturu cikánského etnika, ale též zkorumpovatělost systému, stejně jako sílu sourozeneckého pouta mezi titulním hrdinou Perhanem, jenž oplývá telekinetickými schopnostmi, a jeho mladší sestrou. (27.01.2024)

Kusturica přitlačil na pilu a hned je to znát. Spíše úsměvnou, první část, střídá druhá depresivnější polovina. Psychologická proměna hlavní postavy, mladého cikánského míšence Perhana, je přesně to, co drží diváka v pozoru. Propojení více rovin, občasné až snové sekvence a psychokinetické schopnosti hlavního hrdiny pak dodávají filmu určitý ráz neskutečnosti. Zatím nejlepší Kusturica, kterého jsem zhlédl, a to jsem k tomuhle filmu přistupoval s velkým respektem. (21.01.2008)