Režie:
Emir KusturicaScénář:
Abdulah SidranKamera:
Vilko FilacHudba:
Zoran SimjanovičHrají:
Predrag 'Miki' Manojlovič, Mirjana Karanovič, Mira Furlan, Pavle Vujišič, Slobodan Aligrudič, Emir Hadžihafizbegovič, Davor Dujmovic, Eva Ras (více)Obsahy(1)
Režisér Emir Kusturica ve filmu podává emotivně působivou výpověď o nejúspěšnějších letech Titovy Jugoslávie. Na osudech jednoho oddaného straníka, který nakonec skončí na služební cestě v pracovním lágru, a jeho rodiny předkládá obraz balkánského komunismu se všemi jeho nadějemi, zaslepeností i nezbytnými krajnostmi. Snímek je prost velkých dramatických scén, naopak na diváka působí pečlivou drobnokresbou jednotlivých charakterů a citlivým zdůrazněním detailů příznačných pro zobrazované dvacetiletí. (Levné knihy)
(více)Recenze (62)
Koreň problému je mdlý a nevýrazný scenár, hlavne neschopnosť rozprávať príbeh. V princípe film nie je zlý, len z neho cítiť Kusturicovu nevyzretosť a to, že si zobral príliš veľký kus, ktorý nebol schopný zvládnuť. Je tu príliš veľa (často skvelých) motívov, postáv a podtextu, ktoré sa mu rozsypávajú v rukách. ()
Titovský gulag byl a zůstal přes všechny dílčí jemnosti - nejen na ruské, ale i na balkánské poměry - gulagem. OTEC popisuje nepochybně jeho jemnější verzi, ne příliš se lišící od budovatelských aktivit industrializace, jak je známe i z našich padesátých let. Ani rozklad rodiny není vlastně tak vyhrocený, jak by se mohlo zdát. Pohled malého chlapce, který vnímá vnějšek rodinné tragédie, aniž by byl informován o tom, co se vlastně děje, bez možnosti chápat a orientovat se, naznačuje, že Titovy postupy na komunistické poměry byly vlastně vlídné a tolerantní. Rozdíl je to však jenom zdánlivý a krize v Kusturicově líčení jen velmi relativně zanedbatelná. Skutečné rány a jizvy lze nanejvýš tušit. Na začátečnický film odvedl Kusturica až nečekaně dobrou práci, prozrazující už tehdy jeho mimořádně nadějný talent. ()
Tieto autobiografické filmy má Kusturica veľmi rozťahané, nebyť tej nudy, mohli by to byť skvelé filmy, lebo obsahovo sú výborné. Tento skvele opisuje situáciu ľudí žijúcich v komunistickej Juhoslávii. Ide viac menej o príbeh rodiny, ktorej otec odišiel, kvôli politickým názorom preč a príbeh, ktorý je rozprávaný viac menej malým chlapcom, načrtajú sa tam aj témy ako nevera, futbal, vojenčina a iné. Kusturica pripája aj svoje motívy ako svadba, pochmúrne počasie, či iné. Je mi to až ľúto, lebo svoje čaro to má. ()
Mám slabost pro jižanský temperament, živočišnost a živelnost. A to mi tento film dává. Vlastně jediné, co mě osobně otravovalo, byla postava Malika, přes kterého je příběh vyprávěn. Budování socialismu přinášelo v každé zemi svá úskalí a traumata. Stačilo málo a člověk se stal, alespoň na chvíli, nežádaným. Občas k vyobcování vedla i maličkost. Nadšené záletnictví, žárlivost, zhrzenost ženy, účelně podaná informace. Ale i v těchto podmínkách je hlavní touha po životě, po rodině, po spokojenosti. Každá chvilka se dá prožít a prožívat. Mehmed Mesa Zolj (dobrý Predrag Manojlovič) je nenapravitelný sukničkář, který si užívá každou chvilku života. Hlavní je pro něj rodina. Nepříjemnosti ho nezlomí a v každé situaci si chce život především užít. Mehmedova manželka Senija Sena Zolj (Mirjana Karanovič) se nesmiřuje s nevěrou lehce. Pro rodinu se ale dokáže zarputile porvat. Z dalších rolí: náměsíčný malý synek Malik (Moreno D'E Bartolli), Senin bratr, velké zvíře a ruka odplaty Zijah Zijo Zulfikarpasic (Mustafa Nadarevič), zhrzená uvědomělá milenka Ankica Vidmar (Mira Furlan), starý děda (Pavle Vuisič), kápo ze Zvorniku Ostoja Cekič (Slobodan Aligrudic), laskavý doktor Ljahaov (Aco Djorčev), a starší synek ústřední dvojice Mirza (Davor Dujmovič). Díky své touze po životě, je film velmi příjemný. ()
Reflexe 50. let titovské Jugoslávie. Příběh vyprávěn očima dospívajícího kluka (tedy klasické schéma, zde ovšem oproštěno od nostalgie a historické neobjektivity), ostatní postavy jako typy (sukničkářský otec, útrpná matka). Represivní aparát nakonec rozbíjí i rodinné vztahy a otec je poslán do dolů. Fotbal jako metafora vztahu Jugoslávie a ostatních zemí (závěrečné vítězství nad SSSR). Magický realismus – náměsíčnost hrdiny (podobně pohybování předměty ze Vzpomínáš na Dolly Bell? a hypnóza z Domu k pověšení). ()
Galerie (17)
Photo © Centar Film
Reklama