Underground

Emir Kusturica natočil strašně zlej a nebezpečnej film, že by s trochou nadsázky mohl sedět v Haagu vedle kolegů Mladiče a Karadžiče. Extrémní hodnocení je možná nefér vzhledem k bombastický hudbě Bregoviče, velmi solidnímu hraní a dobrým filmařským nápadům, ale tahle především ideologická zrůdnost mně nedává na výběr. Do prdele, Emire, copak si vážně myslíš, že jugoslávský lid je jen směsice alkoholiků, zlodějů a děvkařů, kteří se rozhodli kalit po zbytek svýho života? Copak partyzánský odboj za druhý války byla jen záminka ke krádežím a obohacování se? Fakt si myslíš, že Titova vláda se dá přirovnat k zamknutí lidí do sklepa? A vážně a tady seš kretén non plus ultra, chceš Jugoslávii jako velkou srbskou říši, kde ostatní etnika jsou méněcenná? Ne etnická a náboženská různorodost, ale kryptofašismus lidí jako Kusturica nebo Miloševič stojí za rozpadem Jugoslávie. Josip Brož se obrací v hrobě. (14.08.2011)

194 minut - to už je hodně velký nášup. Ale Underground je divoký film, napájený horkou srbskou krví, která jej pohání k závěru rychlostí zběsilého rychlíku. Ke konci se sice objeví nějaký ten tunel a zatáčka, ale to už v tak rozsáhlých opusech bývá. Na konci Undergroundu se dočkáte za odměnu symbolického odtržení země, kde pokud dechna hraje zběsile a hlasitě, je co pít, co oslavovat, pak "vše je odpuštěno, ovšem ne zapomenuto". A také se dozvíte, že "tenhle film nikdy nekončí". Něco na tom Kusturicovi bude!! Tentokrát "jen" 4 a 1/2. (16.06.2008)

Většina Kusturicových snímků jsou svým základním pojetím komedie až groteskního typu. Ani Underground není výjimkou a svou absurditou výchozích situací patří až v tomto ohledu k extrémně laděným snímkům. Podobně jako pozdější hollywoodský Blast from the Past je skupinka lidí ukryta v krytu, zatímco nad nimi běží život dál bez sebemenších problémů a jsou v podzemí drženi lží a vypočítavostí jednoho z „nich“. Film je pochopitelně silně metaforicky založen a svou roli hraje i skutečnost, že lidé v podzemí (stále si myslící, že 2. sv. válka ještě neskončila), vylezou z krytu přesně v době rozpadu jugoslávie a bratrovražedného boje. (10.02.2004)

Místy mi Kusturicova křiklavost byla až protivná, měla jsem strach ze všech těch extrémů (příliš hlučná dechovka, herci hrající/přehrávající jakoby na pokraji šílenství, sám příběh je neuvěřitelně šílený). Ale nakonec mi tohle dílo, ač je skutečně monumentální a "vysoko nade mnou", připadá naprosto přesně odměřené a namíchané. A hlavně Slavko Štimac tu se svými zvířátky, koktáním a kulháním nejen luxusně dojímá, ale předvádí fenomenální herecký výkon. (04.05.2007)

Válečný Bělehrad není zrovna ideální místo k životu, zvlášť pokud se neumíte dobře otáčet. Což ale Marko a Černý rozhodně umí. Když ale začíná jít do tuhého, musí se Černý (i se svou rodinou i přáteli) začít skrývat, a ideální místo je pod Markovým domem. Společně zde vytvoří dílnu na výrobu zbraní - které Marko dokáže velmi snadno zpeněžit. A když skončí válka, rozhodne se Marko nechat lidi v podzemí dál žít v iluzi válečného stavu, a dál těžit z jejich práce ... Filmy Emira Kusturicy zatím šly vždycky tak nějak mimo mne, a tak jsem vůbec netušil, co od něj čekat. Nakonec se dostalo i na něj, a konkrétně na Underground - no a jak to říct, úplně tak moc nadšenej nejsem. Nápad (scénář) je sice brilantní, fakt jsem se pochechtával po celý film, jenže Kusturicovo zpracování mi vůbec nesedlo. Zvlášť u rádobyvtipných scén jsem se hodně nudil, a přišlo mi, že jsou ve filmu jen tak navíc, aby se mohl Kusturica pochlubit, že natočil jeden z nejdelších filmů všech dob. Stejně tak po herecké stránce mne účastníci nijak nepřesvědčili, i když "stárnutí" hrdinů je zvládnuté na jedničku. Když sečtu své pozitivní a negativní pocity z tohoto filmu, tak jsem na čistém průměru ... (08.09.2011)