Underground

Tak tohle je, přátelé, opravdu něco. Rozhodně nejlepší, co jsem od Kusturicy měl možnost k tomuto dni vidět. První půlka filmu ještě z druhé světové války neuvěřitelně rychle odsýpá, spousta neotřelého humoru a typického folklóru v doprovodu znamenité hudby. Druhá půle bych řekl pravda je trochu poslabší, ale vyrovnává to famózní závěr. U toho filmu se nedá nudit. Scény s opilou Nataljí anebo to jak někdo jen tak bezděky narazí do nějakýho trámu nebo něco, no super. (03.04.2009)

Velmi dlouhý a zajímavý filmový zážitek. Najdete zde jak nezapomenutelné scény (bombardování zoo), tak i scény které nedávají příliš velký smysl ( a to i na Kusturicu). Hudební scénky jsou zpočátku velmi zajímavé, zvláště pak ta úvodní, bohužel postupem času jsou už trochu monotoní a začínají vás tak trochu otravovat. Celkový dojem z filmu také částečně kazí jeho délka, kvůli které je zde i velké množství hluchých míst. Přeze vše je však underground unikátní filmový zážitek, který rozhodně stojí za to. (11.10.2009)

Té hudby bylo trochu příliš, chvílemi už to připomínalo nepřetržitý kravál, obrazy maluje Kusturica jako vždy úchvatné, gagy jsou povedené, tragická rovina dost nepovedená a dohromady mi z toho vychází pořádná pitomost. Což u jiných Kusturicových filmů nevadí, jelikož jde většinou "pouze" o poetické balkánské obrazy. Tady ano, protože Underground se ještě navíc snaží něco sdělit a to se mu kvůli přemíře ztřeštěností, řvoucích dechů, tančících a pitvořících se lidí moc nedaří. (17.07.2011)

Najskôr som sa zamýšľal nad absurdnosťou deja a potom som pochopil, že je to zbytočné, keď Kosturica je taký iný Jakubisko. Možno miestnym obyvateľom alebo pomerov znalejším film niečo môže pripomínať, ale u mňa prehral na celej čiare. A ešte k tomu tá otravná balkánska dychovka hrajúca v najnevhodnejších chvíľach. –––– Jak můžeš jíst, když bombardujou? – Mám chcípnout hladovej? (18.01.2015)

Šílená, živelná, muzikálně-taneční jízda, která sama o sobě však neutáhne tři hodiny. A zbytek mě tak nějak minul. Na takovou stopáž, poněkud málo děje na můj vkus. A to přesto, že Lazar Ristovski v roli Černého se mi neuvěřitelně líbil. Nicméně, film obsahuje dost zajímavých momentů spojujících hudbu,tanec a dost ujeté postavy, namixované tak jak to umí asi jenom Kusturica. (23.11.2009)

3 hodiny balkánské divočiny, které mě ani na chvíli nenudily. Přesto by Underground potřeboval trochu více tmelu, který by dal té válce, tanci, chlastu a zpěvu ucelenější podobu. (23.01.2010)

Čekal jsem od toho hodně. Kusturica nezklamal, ale že by to byl film, o kterym budu básnit ještě půl roku, to zase ne-e. Scénář dobrej, herci výborní, hudba absolutně geniální, a rozhodně to zaujalo. Na druhou stranu tam bylo pro mě pár absolutně nedomyšlenejch scén a nějaký fakta haprovaly. Stopáž skoro 170 minut byla taky dost náročná. Nicméně film je to výbornej, ve verzi co má 320 minut (to musí bejt masakr) musí bejt geniální, ale mně přišel "jenom" nadprůměrnej. Na Crna mačka beli mačor to prostě nemá. (05.09.2010)

Dnes už kultový film môjho najobľúbenejšieho režiséra. Žiak Otakára Vávru, ktorého si veľmi váži, za svojho filmového otca považuje Fraderica Felliniho. Mám rád tieto balkánsko-orientálno –rómske filmy a v spojení s ďaľším hudobníkom par excellence Goranom Bregovičom vznikol fascinujúci film skvelých a nevyspytateľných scén, veľmi dobré výkony hercov...a zvieratiek. Balkán žije naplno, je priamy, prirodzený, žiaľ aj bojuje naplno, pre mňa vojna v bývalej Juhoslávii bol šok a tragédia a „humanitárne bombardovanie“ (tzv. Operácia milosrdný anjel) Srbska kazetovými bombami a projektilmi s ochudobneným uránom , tak to som si NATO zaradil k zločineckým organizáciám. Aj toto je témou filmu. Kusturicu si vážim aj ako človeka, je to Srbský patriot, neviem či je správny výraz pansláv, to sa používalo za CK monarchie. Dosť ma prekvapilo hodnotenie filmu Na mliečnej ceste, 60 %, ešte som si to nepozrel . Za Underground dávam 5* (03.08.2018)

Zajímavé (asi protiválečné) dílo, které i přes svou délku překvapivě drží pohromadě. Shrnutí padesáti let historie Jugoslávie prokládané spoustou černého humoru a tragikomiky mi uběhlo vcelku rychle. Ale z té do nebe vynášené hudby jsem zas tak nadšený nebyl, ze začátku mi dokonce lezla na nervy, ale pak se na ni zvyknout dalo (nebo jsem ji ignoroval?). (14.02.2010)

Skvělé gagy zasazené do hodně slaboduchého příběhu. Připomělo mi to směs Delikates a Svérázu národního lovu, což jsou oba filmy, které mi po velkém očekávání přivodily ještě větší zklamání. Underground jsem si k nim bohužel zařadil, protože se mi ty úchvatné jednotlivosti nesložily v žádný smysl dávající celek. (06.03.2005)

Typický Kusturicův film - dlouhý, nejasný, s milionem bizarních a šílených postaviček. Chápu, co se snažil Emir divákům přiblížit a šílenou formou předat, nicméně nezkousnu jeho úhel pohledu. Kusturica si navíc znovu nemohl odpustit prosrbský tón svého díla. Snad nejvíc to je patrné, když režisér zařadí válečné záběry z Mariboru, Zagrebu a Beogradu hned za sebe. Krom prosrbského tónu Kusturica nenechává suché nitky na titovském režimu. Hmm, proč asi post-titovské anti-titovské filmy točí pouze Srbové... Emir Kusturica by si měl lépe prostudovat historii vlastní země a regionu a až pak ať se sápe po filmové kameře. (18.12.2007)

22. 11. 2011 (363.); kvůli ženě zničí Marko několik životů, dlouhá produkce (24.11.2011)

Už dlouho jsem si neužil žádný film tolik jako Underground. Obrovská poklona Emiru Kusturicovi, že dokázal natočit něco tak… dějově obsáhlého, detailně propracovaného, nadmíru vtipného, úchvatně poetického, … a především vše perfektně držícího pohromadě. Underground je komedií, absurdním dramatem, napínavým akčňákem, filozofickým pojednáním, parodií a vším možným a přesto jde o ucelený celek, který mě bavil od začátku až do konce. Kromě skvělé hudby Gorana Bregoviče, musím ještě vyzvednout dva hlavní představitele rolí Marca i Crniho. Predrag Manojlovič i Lazar Ristovski to zahráli naprosto famózně. Bavil jsem se doslova u každé jejich scény. Bravo! Dějiny oblasti Jugoslávie jsou velmi pohnuté a je vidět, že i filmaři se s nimi neustále mají potřebu vyrovnávat. Tenhle způsob vyrovnání se s minulostí vlastního národa zaslouží jenom uznání. Ukazuje hodně, pobaví, přivede k mnoha otázkám a konečné hodnocení toho všeho nechá na divákovi. To dějinné a politické hodnocení také nechám na jiných, filmové si ovšem zaslouží to nejvyšší – pět hvězd. (16.12.2019)

Možná kdyby v tomhle filmu nebyla tak otravná neustále řvoucí hudba, tak bych se ho i dokoukal a snažil bych se pochopit tu alegorii. Už nikdy více. (30.03.2009)

V životě bych nečekal, že mě bude brát tenhle styl filmu. Ale nemůžu si pomoct - z Kusturici vždy sálá nespoutaná síla a emoce. Jeho filmy se nepřizpůsobují divákovi, ale divák se musí přizpůsobit filmu. To se vidí mimo Kusturici např u Lynche a Tarkovskijho. Ne že by snad měli stejnou režii, spojuje je právě to, že si točí co sami chtějí a neohlíží se na komerční trendy! (14.04.2011)

Asi moc teatrální, moc vážné a drsné v některých chvílích a někdy zas moc komediální...tedy, jak už jsem řekl, teatrální... To kyselo je moc kyselý a ten bramborák je moc bramborovej :-) Ne, vážně, prostě mě to nebavilo. I když jsem se párkrát dobře zasmál...tak to nestačí ke kladnému hodnocení. A samozřejmě je to moc dlouhé. Otázka je, jak bych hodnotil, kdyby to napasovali do 100 minut. Možná by se mi to i líbilo.. Ale to se nikdy nedozvím. (02.10.2013)

"Hijo! Predsa si si chcel zajazdiť. Poďme, ty kôň!"     Tak ako mám Kusturicov filmársky štýl rád a niektoré jeho filmy patria k mojim najobľúbenejším (Život je čudo (2004)), tak práve toto jeho kultové dielo, zaradené aj v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, vo mne vyvoláva dosť rozpačité pocity (a to aj po opakovaných zhliadnutiach). Niežeby ma jednotlivé scény nebavili, viaceré z nich sú skvelé (nakrúcanie filmu, svadba, Jovan v akcii, scéna pod vodou, záverečná scéna), ako celok mi to ale až tak nesedí, najmä kvôli tej enormnej dĺžke. Isté typy filmového šialenstva (vrátane toho kusturicovského) si vyslovene užívam, musí však byť dávkované s citom. V tomto prípade je ho ale až nadmieru a po dlhšom čase začína byť trochu otravné (napr. to putovanie podzemnými chodbami som akosi nepojal). Veľmi vydarené je to zasadenie príbehu do historického rámca (Juhoslávia od vojny po vojnu) s použitím parádnej dávky satiry a vtipného glosovania historických udalostí ("Veľká noc roku 44. Spojenci v Belehrade zbúrali všetko to, čo sa nacistom v roku 41 nepodarilo."). Ostáva mi ešte pochváliť hudbu Gorana Bregoviča (výborná je hlavne tá balkánska dychovka) a herecké výkony, najmä dvorného herca Predraga 'Mikiho' Manojloviča (Marko) v dokonale šialenej polohe a ďalej aj Lazara Ristovského (Čierny) ako dokonalého hoväda.     "Rozkvitla fialka plavá, na vankúši, kde súdruh Títo spáva." (12.09.2023)

V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Francie / Německo / Maďarsko. (26.08.2015)

Řekl bych, že je to jeden z nejlepších Kusturicovích filmů. Film o lásce, válce, přátelství, zradě.. (24.01.2009)

Cyklus Emir Kusturica v České Televizi - ocenění ELSA 2003 v kategorii "Zahraniční pořad dramatický (hraný)", udělená Českou filmovou a televizní akademií. (01.02.2009)