Místo splněných přání

Předem svého písemného nadšení bych rád poděkoval nejmenovanému členu své topky za výborný tip, neb tenhle Plac mi večer vážně prozářil více, než měsíční dovolená ve Fukušimě. A nyní již k dílu samotnému - stejně jako Pája Janovský jsem si vždycky myslel, že Dr. House je v podstatě Satan. Nebo Bůh. Obojí. Zde je každopádně výtečně obsazen nejen smutný Greg (a on vážně není pokrfejs jako pokrfejs, viď že jo, Bene), ale i kávonoška Cuddyová. Pacoši mají, pravda, poněkud rozmanitější choutky než nezcepenět, nicméně Greg i zde dostává své pověsti a tohle opulentní rožnění představených (bez)charakterů dává s božskou grácií, přičemž se neostýchá jít až na dřeň dočerna propečených morkových kostí. Zkrátka další páně režisérův minimalistický, takřka divadelní skvost pojednávající o tom, že toho bezcitného sobeckého zmrda si uvnitř nosíme úplně všichni a občas stačí opravdu málo, abychom ho pustili ven. Anebo naopak, pročež největšími sympaťáky mohou být nakonec v rozporu s kánonem prvoplánoví lotři po levici. P.S.: Ovšem stále mi vrtá hlavou, zda i na Apeninském poloostrově znají ten o Panně Marii a Duchu svatém, nebo šlo jen o božsky komediální náhodu. Asi se na to v neděli zeptám pana faráře. (05.01.2022)

Hodně mi to evokovalo mou oblíbenou knihu od Stephena Kinga - Nezbytné věci. Pan Gaunt jako nemilosrdný obchodník s lidskými dušemi mi hodně připomínal záhadného muže ztvárněného Valeriem Mastandrem. Byl tam i takový ten nádech tajemna a čehosi nadpřirozeného, kouzelného, co mám na filmech velice ráda. Co by člověk pro "své dobro" neudělal, že? Takovéto sondy do lidských charakterů mě baví, 88%. (06.12.2018)

Každý z nás má nejaké túžby a sny. Kam až sme ochotní zájsť, aby sa nám splnili? A existujú vôbec nejaké hranice, keď po niečom nebezpečne intenzívne túžime? The Place kladie veľa etických otázok, divák má dostatočný priestor k zamysleniu sa, čo je pochopiteľné a obhájiteľné a čo je už naopak ďaleko za hranicou ľudskosti. Film je o trošku slabší ako Úplní cudzinci, ale stále veľmi dobrý, je škoda, že ho videlo tak málo ľudí. (15.10.2018)

Paolo Genovese mě před rokem vyřídil inteligentní konverzačkou Naprostí Cizinci a letos se mu to povedlo znova a jsem absolutně odrovnán genialitou režiséra, který opět jen pomocí jednoho místa a pár herců dokáže natočit film, který je inteligentní, napínavý,zvratovitý, skvěle zahraný a šokující zároveň. Tentokrát se film odehrává v restauraci, kde sedí tajemný muž s knihou ochotný plnit lidem přání, ovšem každé přání má svou daň a je potřeba spáchat něco většinou nekalého. Hezky ukázano, že lidská touha dokáže způsobit věci, které by normálně člověk neudělal. Některé úkoly jsou hodně drsné a líbilo se mi, že všichni lidé jsou vzájemně propojení a propletení. Hrají zde stejní herci jako v Naprostích Cizincích, což beru také za velkou výhodu a byť se o úkolech jen mluví pořád to má drajv a energii. Závěrečný zvrat je opět trošku na divákově představivosti, není složité jej rozlousknout. Skvělá zábava, při které jsem se dokonce i zapotil. Jsem zvědav s čím příjde příště.Doporučuji. 90% (12.04.2018)

Klasický dialogový film. Odvaha režiséra ještě vzrostla po úspěšných Naprostých cizincích a opět testuje herce i diváka dějem od jednoho stolu, tentokrát s tajemnou postavou, která u stolu přijímá hosty s velkou touhou změnit svůj život. Tenhle typ filmů mám velmi rád, divák si musí sám představovat a domýšlet, a když přistoupí na tuhle hru se slovy, dostane sice vizuálně stereotypní, ale jinak skvělou zábavu. (30.03.2018)