Švýcarák

Nemôžem ani asi povedať, ako vynikajúci tento film v skutočnosti bol. Originálny, metaforický, no súčasne aj veľmi dobre odzrkadľuje všetky naše vnútorné pocity, ktoré často pred ostatnými skrývame. Pretože máme strach z toho, ako to bude okolie vnímať. A o tom všetkom sa hovorí vo filme, kde máme v hlavnej role mŕtveho muža, ktorý sa vráti k životu a kladie otázky o živote ako takom, a veľmi dobre vie povedať, že život vôbec nie je miesto, kde by človek chcel žiť, lebo všetko sú to len samé obmedzovania a zákazy. A pritom život v slobode je niekde úplne inde. Plus musím povedať, že všetko ku konci dá maximálny zmysel, až možno na posledné dve minúty, ktoré tu byť nemuseli. Inak neviem čo by som negatívneho povedal. Herecké výkony a réžia sú fantastické, príbeh je vynikajúci, postavy sú zaujímavé a okrem toho absolútne fantastický soundtrack, ktorý tomu všetkému dodáva ohromnú gradáciu. "Swiss Army Man" je pre mňa skutočne vynikajúci film a ak máte radi artové veci, originálne príbehy a nečakáte len klasické príbehové rozprávanie, ktoré sa dokola opakuje, tak si toto musíte pozrieť. Nebojte sa tohto filmu, dajte mu šancu. Pokiaľ je ale ten koncept na vás príliš bizarný, tak to chápem. Nie je to film pre každého, no rozhodne je to jeden z najzaujímavejších filmov tohto roku. A určite to dáva veľmi dobré myšlienky do života a rozhodne je to film, na ktorý sa tak skoro nezabudne. Skvelá práca. Hodnotenie: A (02.11.2016)

Bližšie k 80%, ale taký originálny film som nevidel riadne dlho. Ten mix nálad je neskutočný, nielenže Scheinert/Kwan dokážu zo sekundy na sekundu kolísať medzi hnusom, smútkom a humorom, v záverečnej scéne to dokážu všetko naraz. Oproti všetkým tým nostalgickým kolážam ako Jurassic World a Force Awakens a schématickým marvelovkám je toto jeden malý originálny zázrak. (06.11.2016)

Často není dobré vědět, do čeho člověk jde, ale tady se nějaká příprava hodí, alespon zhlédnutí traileru, aby divák věděl, do čeho asi jde - film o prdící mrtvole. Nicméně to je jen začátek neuvěřitelného, bizarního a přesto krásného filmu o přátelství. Pro mě to je tak na 70 %, ale na 4* to vytáhla úžasná "popcorn song" montáž. (08.07.2016)

Někteří lidé mají úžasnou fantazii, která jim umožňuje vytvářet dokonalá a zábavná díla. A pak jsou tu ti zakřiknutí vyšinutí homokokoti, co dokáží akorát tak uplácat ze zvratků, hoven a žluklého spermatu otravná až bolestivá psychopatologická megasvinstva, na nichž by si nejeden začínající psychiatr levou zadní sfoukl dizertačku. Já vím, každé zboží má svého kupce, a když se pozorně zadíváte na zdejší fotografii pana Šajsnerta, toho „famózního scénáristy a režiséra“, musí vám být hned jasné cílové publikum a také většinová skladba místních „filmových kritiků“. Opět červená čísla místo hnědých a já jsem znovu xmrti vyděšený! Ano, partička umaštěných, olysalých či olupených ufonů s extraordinérní percepcí abstraktně metaforických patopodobenství se zase jako každoročně vydala do Varů zaprdět nějakou tu projekci, v potemnělém sále si romanticky vzájemně nahmatala svá nevyvinutá přirození a kromě ulepených dlaní si tak odtamtud odnesla i spousty nevšedních esoterických zážitků z natolik obskurní velesračky, že má po ní soudný heterosexuální divák s nohama na zemi chuť na pár panáků čistého metylu, aby už nic takového nemusel v životě vidět znovu. Představte si, že se Tery Malík vydá s Iňáryjem na gejpárty, na rozjezd počichají trochu ředidla, vytuní to smaženicí z lysohlávek, pro perfektní navození „tvůrčí“ nálady si ještě píchnou Okenu a v tom kreativním opojení vydáví fantasmagorické preludium pošahaného sebevraha, neotřelé jako čerstvě posraná prdel a plné natolik existenciálně závažných pouťových mouder, že chudákovi frustrovanému škaredému panici po zhlédnutí nezbyde nic jiného, než mezi mačkáním jebáků a neurotickými záškuby měkkých tkání přemoudřele pokyvovat hlavou. Takže, jestliže nejste jedním z těch do zchytření masturbujících „snílků“, blahoslaveně šťastným majitelem mentální poruchy, fanouškem hnijícího Heryho Potrata či závodů motorových mrtvol s přeprďovanými dvoutakty, neumlátíte-li se smíchy při pohledu na někoho, kdo vyprděným kamenem zastřelí medvěda, nebo pokud prostě jen nemáte doma místo na boudičku pro slepeckého labradora, vyhýbejte se tomu důsledněji než vytahování nervů z osmiček bez umrtvení. To je totiž proti této odporné, trapné, nudné a vymatlané ultrapičovině naprosto bezbolestná, povznášející a obohacující zkušenost! Ač se to zdálo nemožné, Birdman tímto klesá na druhé místo a nejsmradlavější odpad, jaký jsem měl to ponížení kdy udělit, má zaslouženě nového majitele. Mučivější audiovizuální teror už si opravdu nedovedu představit! (02.10.2016)

Rozhodně tuhle podivnost doporučuji. Filmu neskutečně kromě dua Dano/Radckliffe vládne neskutečná hravost, nápady (často velmi úchylné) a hlavně taková opravdová lidskost a touha najít znovu sám sebe, lásku, mít cíl a za ním jít. Kdo se ve filmu dokáže přenést přes prvních 30 minut má zaděláno na velmi dobrou náladu. Ten film dělá z obyčejných věcí, věci krásně úžasné. Daniel Scheinert je tím člověkem, u kterého budu velmi rád vyhlížet jeho příští film a studio A24 točí neskutečné nedivácké pecky. 70% (30.11.2020)