Utøya, 22. července

Další z neveselých snímků ukazujících, že pocit bezpečí je jen iluze. V Utøye hraje hlavní roli autentičnost. Dokážu si představit, že u tohoto filmu bude hodně diváků tvrdit, že forma převládá nad obsahem. Mně to tak však rozhodně nepřišlo, i když rozumím všem, kterým Utøya, 22. července nesedne, je to totiž dílo velmi náročné na sledování. Tvůrcům patří velké uznání hlavně za natočení příběhu v poměrně náročném terénu a s nevyzpytatelnými dětskými herci na pouhý jeden záběr! Působivé a emocionálně velmi nepříjemné a znepokojivé. [KVIFF 2018] (04.07.2018)

Co se stalo je smutné a tragické, to je věc, co bych chtel zmínit především. Ale z hlediska filmu jsem byl zklamaný. Schovávající lidi v lese nebo za skálou.. atmosféra dobrá, ten strach a obava přežít je jediné co diváka dokáže chytnout, ale jinak to dobrý film moc není. Kdyz to srovnám s filmem hotel Mumbai, tak se to vůbec nedá srovnávat. Vic než 3* dát nemohu. Ty 3 hvězdy za tu atmosféru, která nebyla špatná a i přes to, co jsem psal, tak me atmosféra, strach a obava ve filmu vtáhla a soucítil jsem s přeživšími a to film zachránilo. Ale i tak jsem čekal od tohoto snímku víc. (01.04.2020)

Nejsilnější zážitek z letošního filmového festivalu Cinematik. Autentický, depresivně a hlavně technicky a herecky překonává další filmové standardy. Technicky kamerou na jeden záběr, bez jediného střihu a hlavně herecky (neherci podávají emocionálně zdrcující výkony). Andrea Berntzen překonává herečku Laia Costa z Victoria (2015). Nepamatuji takové ticho v kině v závěrečných titulcích a odchodu z kina. Síla. [MFF Cinematik 2018] (16.09.2018)

Zvolená forma mě moc nenadchla. Vše sledujeme prakticky jen očima hlavní hrdinky, která se schovává před něčím co vlastně ani nevidíme. Takže se dozvíme maximálně to, že kolem běhají zmateně lidé, ozývají se výstřely, že mají v Norsku stromy a skalnaté pobřeží. Navíc kromě hlavní hrdinky jsou postavy hrozně nesympatické. 40% (18.10.2018)

Jsem názoru, že tento film vzniknout neměl, neboť jen jitří staré rány pozůstalým, přiživuje Breivikovu nechvalnou proslulost, a může inspirovat další choré mozky, aby udělaly něco podobného. A pokud už vzniknul, mělo se tak dít jinou formou. Toto zpracování, kdy v celém filmu není ukázán ani Breivik a v podstatě ani jeho oběti (ono tam není vlastně ukázáno téměř nic a zastřelených těl i krve je ve filmu naprosté minimum), a namísto toho sledujeme celou dobu v reálném čase jednu postavu, která se buď někde schovává nebo někoho zachraňuje (tak trochu Mirek Dušín v ženském podání), je podle mě hodně nešťastné a filmařsky i divácky nezajímavé. Očekával jsem krvavá jatka, psychický teror a šíleného střelce, zkrátka film, který by mě nechal prožít tu hrůzu, která se tam tehdy stala - místo toho jsem dostal nejnudnější film pod sluncem o holce, která se věčně válí někde v jehličí - aby ji - SPOILER alert - Breivik v samotném závěru nakonec zastřelil - takový konec považuji téměř za podvod na divákovi. Souhlasím s Mattym, že je to zbytečný film - nechápu, proč vlastně vzniknul. (22.09.2018)