Rudí prezidenti
Režie:
Zdeněk VšelichaObsahy(1)
Miloval náklonnost davů. Rád se setkával s dělníky a zemědělci. Jeho umělecké ambice ho zároveň přitahovaly k inteligenci a hlavně spisovatelům. Antonín Zápotocký si po celý život udržel pověst člověka z lidu. Nedala se mu upřít osobní skromnost. Na přepych si nepotrpěl, dovolené trávil v odborářských chatách. Důvěru svých soudruhů si nikdy úplně nezískal a nezbavil se nálepky předělaného sociálního demokrata. Rozporuplná osobnost druhého československého dělnického prezidenta v dokumentu scenáristy Jana Sedmidubského a režiséra Zdeňka Všelichy. (Česká televize)
(více)Recenze (15)
Dokument se mi líbí, neboť nepohlíží na dějiny okem současného diváka. Kritika událostí pohledem z 21. století, kdy už známe následný vývoj, je malicherná a úsměvná. Ať už se jedná o kolektivizaci, měnovou reformu, politické procesy, apod. Bylo by zajímavé sledovat dnešní nejhlasitější kritiky, jak by se oni zachovali v soukolí dějin... ()
To všetci komunisti mali chrup na spôsob hrabľozuba čierneho, ale Zápotocký v tomto celkom vynikal. Usmieval sa ako mesiačik na hnoji, že mu tesák skoro vyskočil, medzitým podpisoval rozsudky smrti, milosť dal len esesákom, dement. Proste človek z ľudu, veď bežný človek je samozrejme vrah ako on. Rečnícky ale zdatný skoro ako Goebbels, no ksichtom ho tiež pripomínal, hoci ušné lopáre mohli pri tom kývaní hlavou spôsobiť aj prievan. A obsah bol ten istý, len židov nahradili kapitalisti. Zápotocký urobil tiež z Ježiška Deda Mráza a ešte deň pred menovou reformou či skôr deformou klamal, že žiadna nebude. Istý čas žil v koncentráku. Škoda, že odtiaľ vyšiel. ()
Prešiel si koncentračným táborom, aby sa podieľal na zvrhlom komunistickom režime. Talentovaný rečník, veľký klamár. Workoholik, ktorý občas veril svojim ideálom. Podpísal 47 rozsudkov smrti, milosť udelil len piatim hokejistom obvinených z úteku na západ a štyrom nacistickým vrahom, čo vypálil Lidice. ()
Poctivě zpracovaný dokument, který se snaží nahlížet osobnost Antonína Zapotockého v kontextu jeho životních zkušeností i složitosti dějinných procesů jako živého člověka i s jeho chybami. Na rozdíl například od Českého století, kde jsou všichni komunističtí pohlaváři jen ahistoricky jednostranně karikováni a zesmešňováni. ()
Ojedinělá ukázka toho, jak je složité i jednoduché zároveň postihnout člověka, který zůstal věrný svému přesvědčení, ačkoliv ne jedenkrát překročil čáru nejen lidské slušnosti, ale i demokratického práva. Ale i proto nebo právě proto si uchoval své lidské rysy uměleckého řemeslníka a plebejského písmáckého spisovatele-prozaika. Sovětizace naší společnosti byla jedním a likvidační perzekuce Ledna 1968, známého i jako Pražské jaro, neštěstím dalším. Podobně vyvážených a propracovaných dokumentárních pořadů by měla Česká televize natáčet více. ()
Reklama