Divoký mustang

Chlapík sa dostane do basy a keďže je to na dosť dlho a žena ho už nechce, skúša to aspoň na koňa. Ale nemá s ním nervy. Na úbohé zviera kričí dokonca viac ako na svoju o chvíľu bývalú manželku a to je už čo povedať, pretože zlé jazyky potvrdili, ako si kvôli nemu do uší nedávala už vatové tampóny, ale rovno zátky od vína. Kôň znamená slobodu a v tomto filme to nie je inak. Len veľmi nejde o slobodu fyzickú. A kto bude mať chuť, môže si v 77. minúte tohto zážitku zaspievať dojímavú americkú hymnu. Všetci tam stoja s rukou na srdci, Indiáni, bieli, nemluvňatá, starci nad hrobom a zdalo sa mi, že aj kone. Jednoznačne slza von. (02.06.2019)

Na úvod poďakovanie Real Tom Hardy za tip na film. Som rád, že som ho mohol vidieť a rozhodne ma dokázal zaujať. Teraz si poďme povedať niečo viac. "The Mustang" je celkom príjemným filmovým prekvapením. Film rozhodne má dobrú atmosféru, dobrého hlavného hrdinu a príbeh, ktorý dokáže človeka pohltiť. Nie je to prvýkrát čo som videl, že práca väzňov s divokými koňmi im môže veľmi pomôcť objaviť v sebe niečo lepšie. Filmu však podľa mňa pár veci chýba, a pár by som odtiaľ zase radšej vyhodil. Čo by som dal z filmu von je celková story Romanovho spoluväzňa. Dokopy ma to po celý čas len nudilo a chcel som sa odtiaľ posunúť inam. Najmä nemám pocit, že by to filmu reálne moc pridalo. Skôr to skutočne zabíjalo čas, aby sme mohli viac viac Romana s Marquisom alebo jeho dcérou. A najmä si myslím, že jeho vzťah s dcérou tu mohol byť vykreslený o niečo lepšie. Myslím si, že záverečným listom to síce nejaké veci ukáže, no na druhú stranu sme tu mali dokopy predtým len 3 scénky, ktoré nám majú dať celkový obraz. Ja by som v tomto smere chcel vidieť viac. Alebo viac ju do celkového príbehu zapojiť. Nemuseli by sme sa na ňu sústrediť vonku, no myslím si, že by bolo super, keby sa nakoniec skutočne objavila na záverečnej aukcii. A takisto poviem, že scénky, kde vidíme Romana s Marquisom sú super. A ako mu Henry vysvetľuje ako sa má ku koňom správať. A tie scénky majú dobré srdce. Rovnako poviem, že je pre mňa silná aj časť v úvode, keď Roman začne Marquisa biť. Rozumiem mu. A hovorím to napriek tomu, že jeho čin bol jednoznačne nesprávny. Niektorí ľudia proste majú problém ovládať svoj vlastný hnev. A je potrebné sa to pri zvieratách naučiť. Možno z nás môžu urobiť lepších ľudí. Možno nás môžu naučiť ako sa k ľuďom správať. A ako sa kontrolovať. Aj to je dôvod, pre ktorý som chcel, aby sa tu viac ukázal vzťah Romana s jeho dcérou. Mohlo sa ukázať, že niečo to mohlo zmeniť. Každopádne, film určite stál za moju pozornosť. A možno by som sa k nemu aj nebránil vrátiť. Neviem ako ho prijmú ostatní, ale myslím si, že stojí za jedno zhliadnutie. Rozhodnite sa sami. Hodnotenie: B+ (16.06.2019)

Člověk a kůň to dává smysl..Viděla jsem, jak se realita muže rozsypala poté co byl ponížen a vyděšen koněm a všechny ty různé emoce, které vypadají, že jsou zabalené. Je to hodně o řeči těla. Nejsou žádná slova, není soud. Jsou to jen dvě stvoření, která se snaží vymyslet způsob, jak vycházet, budovat si důvěru a respekt. Bylo krásné být toho svědkem.Řekla režisérka k filmu který je o příběhu Romana Colemana (Matthias Schoenaerts), násilného, impulzivního, vraha odsouzeného, ​​který má šanci účastnit se rehabilitačního terapeutického programu, který zahrnuje trénink divokých mustangů. (22.07.2019)

Vůbec nemám rád Matthiase, ale tady mě to ani v nejmenším nevadilo a fakt, že jdu nakonec do plných je spíš pocit, než objektivní kvalita. Prostě to tam na konci zůstalo a nejde s tím nic dělat. Solidní příběh, takovej normální, výborná hudba a závěrečný titulky, to už byla jen taková třešínka na tomhle jinak dost hořkým filmu. (30.07.2019)

Tohle jako režírovala ženská a ještě k tomu spolupracovala na scénáři? Holt, kdo umi, umí a já na to čuměl s otevřenou pusou. Bál jsem se, že to bude zbytečně přeslazené, ale hned první seznámení trestance s mustangem mě vyvedlo z omylu. Ještě jsem totiž nikdy neviděl, aby se někdo s koněm boxoval. Takovou bitku bych očekával spíš s klokanem, ale ten v tom nehrál. Potěšilo mě i to, že děj není vůbec předvídatelný, a když už jsem si myslel, že vím, jak to dopadne, tak to tak samozřejmě vůbec nedopadlo a nakonec jsem byl rád, že to dopadlo, jak to dopadlo a né tak, jak mě původně napadlo, protože to, co mě napadlo, by napadlo akorát ženskou a jsem rád, že Laure de Clermont-Tonnerre to nenapadlo. (28.07.2019)