Benedetta

Nic proti námětu, zpracování do velké míry upoutalo pozornost, ale trochu mi v tom chyběla syrovost, smrad a špína od Toma Tykwera, kterou uměl prodat v Parfému - Příběhu vraha a taky očividně chyběl odhadem asi dvojnásobek rozpočtu - podle IMDb je Benedetta za 24 mil. dolarů, Parfém stál toho času 60 mil. dolarů. A podle stejného zdroje si Benedetta nevydělala, Parfém ano. Nejsou si oba filmy příliš vzdálené, zejména, co se hlavních postav týče. A bylo fajn si dát po řadě hollywoodských produkcí pěknou francouzštinu. Co se týče vzruchu a protestů okolo uvedení, tak není o čem. Ano, puritáni žijí s klapkami na očích a nechtějí si ani připustit vyobrazení něčeho, co je v kontextu církevních hříchů jen kapka v moři a velmi uvěřitelná kapka. To bych hned mohl připomenout Spotlight, který ani nemusí do středověku, aby zalomcoval přesvědčením dokonalé čistoty nejen církve, ale celých komunit. Na Benedettu jsem vánočně navázal Kmotrem III, ten církev taky nešetřil. (26.12.2022)

Nápaditý filmař Paul Verhoeven byl vždycky prasátko a dřevěná (dobře opracovaná) soška Panny Marie nabízí různé možnosti. V Hollywoodu zanechal několik skvostných kultů i chytrých satir a možná s vědomím, že se blíží všechna ta pološílená společenská hnutí, pláchnul do své domoviny. Když se do toho (kdekoliv) téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. V Evropě hned zaujal Černou knihou a i jeho další kousky stojí za pozornost. Tentokrát třiaosmdesátiletý (!) tvůrce nabízí cynický příběh odehrávající se v 17. století v klášteře v Toskánsku, do kterého vstupuje dívenka, která pocítila, že má k Bohu blíže než ostatní. V dospělosti, kdy postupně vnímáme zkorumpovanost církevního řádu, se sblíží s nespoutanou Bartolomeou a Verhoeven rozpoutá nejen tuhle lesbickou provokaci. Boří divácké představy o jednotlivých postavách a jejich morálce. Černý humor mu i v pokročilém věku nechybí, jeho drama je vtahující, energické a přesvědčivé, znovu se nebojí „vysmívat“ velkým tématům. Navíc je to celé umocněné skvělými herci, ať už jde o odvážnou Daphne Patakiu nebo Virginii Efiru. Prostě žádná senilní historická báchorka… (07.12.2021)

„Masturbace krucifixem, natož osazeným Ježíšem, se z důvodů krvácivého klitoriálního diskomfortu způsobovaného jeho dolními končetinami, či neergonomickým tvarem vertikálního ráhna, mající za následek nevratné hranatění jámy lvové, důrazně nedoporučuje! Zato jemně upravená, a priori kónická socha jeho mámy bez problémů umožní nejedné řeholnici nahlédnout do ráje. Jen pozor na neposqrněné početí!“ (Uršula, Svatá a kol., 375. Vybrané nežádoucí aspekty substituce Ducha svatého. 1. Vydání. Brescia: Celibát press. ISBN 6-6-6.) Senilnějící Pája Ferhoven to tam pořád má a svými počiny i v požehnaném věku stále dokáže přinutit nejednu nevěstku Kristovu zamířit rukou k peklu, jakož i akcionáře 1. Římskokatolické, a.s. začít sbírat dříví na podpal a oprašovat rezivějící palečnice. Důkazem budiž i tento audiovizualizovaný příběh snad první historicky zdokundmentované jebtišky, či chcete-li v rámci korektní a nediskriminační deklarace seksuální orientace – řeholíznice, a progresivní průkopnice v oblasti sakrálních dild. Tu zde objektivní a nestranný Pája předkládá divákovi k posouzení ve třech možných variantách – jako světici s motorovým pekáčem a přímým číslem na Fousatého strejce i juniora, jako podvodnici s motorovým pekáčem a přímým číslem na kozla s rozžhaveným pohrabáčem, nebo jako rozdvojenou pacientku s motorovým pekáčem a přímým číslem na MUDr. Cimického. A ať už se ztotožníte s kteroukoliv variantou, jedná se rozhodně o zajímavý, vcelku odsejpající a bigotní kudlanky i šosácké nekudlanky provokující historický počin, jemuž nechybí kompletní defilé zapovězené sakrální fauny (kozy, bobři i ryby), tmářská inkvizice, korporátní týmbildingová grilovačka a mor, stejně jako i dodnes účinně léčený výhradně marketingovými lžemi, manipulativními polopravdami a dogmaty nenažraných majitelů jediné správné, byť nefunkční a minimálně morálně závadné placebo licence, a dalších na situaci parazitujících obchodních a korytářských přisírků. Inu, uvidíme, za jak dlouho se zase dokola opakovaná lež stane pravdou a vírou, reakční vládou finanční oligarchie poháněná hloupá, zmanipulovaná a patřičně účelově vyděšená lůza se opět chopí „vlády lidu“ a vzplanou první hranice s heretiky. (28.11.2021)

Na Benedettu jsem se poctivě nachystal svědomitým projetím filmografie holandského řezníka od roku 85, kdy natočil Maso a krev. Pokud by Benedetta měla být jeho posledním filmem, tak by to bylo více než symbolické, protože v morovém středověku to prakticky začlo a teď se i uzavřelo. Benedetta nese všechny charakteristické rysy mistrovy tvorby. Vyprávění je poutavé, erotično více než přítomné a samozřejmě rovnou takové, aby se o něm chvilku mluvilo a hned tak nezapomnělo a krev projistotu nesmí chybět taky. Neodhalil jsem úplně recept jak Verhoeven točí filmy, ale jeho kouzlem bude určitě velká dávka upřímnosti a "opravdovosti" scén. Co má být hnusné, je hnusné. Co má být krásné je krásné. Benedetta by mohla být víceméně povedenou rozlučkou. Proč by ne? 65% (02.02.2022)

Úmorné dvě hodiny. Basic Instinct byl taky odvážný, nevypočitatelný a plný erotiky, ale točil ho tvůrce na vrcholu sil a ne dědula, který má očividně i po osmdesátce plnou hlavu prasáren a snaží se to ze všech sil přetavit v co možná nejkontroverznějším stylu na plátno, bohužel to je ale tak asi všechno. (17.12.2021)