Family Blood

Ještě před pár lety by Vinessa Shaw udělala panicům vítr v jejich slipech. Nyní mátožně blbne v baráku a občas cení upíří zuby. A vedle dvou dospívajících dětí vypadá jako jejich starší sestra. Mátožnost se zakousla do celého filmu. Celé je to plouživé, delší dobu to má dokonce psychologické aspekty, kdy je divák nucen přihlížet terapeutickým sezením v klubu alkoholiků, kam dochází i Vinessa. Až v druhé polovině to dostane hororovější ráz, přibudou mordy, nicméně pořád se to neslo v jakémsi zvláštním pojetí, kterému prostě scházela ta správná hororová údernost. Určitě to ale má i své neotřelé prvky. Upíří tématika je pro mnohé tvůrce nevyčerpatelná a stále v ní hledají něco nového, méně zaběhané postupy. Vinessa je hlavním lákadlem, jen režisér do té upíří nesmrtelnosti mohl vlít tempo a energii. Takže pokud si odmyslím zdlouhavou první polovinu, pokud si přimyslím, že každý panic se chce kochat zralou herečkou v hlavní roli, ale není mu z režisérovy strany přáno ji svléknout, máme zde ještě druhou říznější polovinu filmu, načež mně z toho vychází průměr. 5/10 (29.05.2018)

Nevinný upíří kousanec, který při pohledu do zrcadla sotva postřehnete? Nikoliv. Jakmile si Family Blood najde cestu až k vaší krkavici, mějte po ruce dostatek tlakových obvazů. Budete je potřebovat na zastavení masivního tepenného krvácení. Jakožto zdejší hororový expert hned v úvodu podotýkám, že se jedná o těžce stravitelný snímek, který rozhodně nelze doporučit popcornovému publiku. Smekám klobouk před rafinovaností, se kterou režisér Mallhi přistoupil k budovaní atmosféry. Nejprve rozpracovává téma drogové závislosti, čímž vytváří jakési bezútěšné předpeklí, ze kterého se následně propadáme hlouběji vstříc temné a nekontrolované transformaci hlavní postavy. Vzhledem k syrovosti, kterou se tento horor rovněž vyznačuje, může přicházet na mysl srovnání s předloňským Raw, jenž však postrádá zde přítomnou atmosferickou údernost. Family Blood tudíž nemusí využívat ani prvoplánových lekaček, jelikož diváka mnohdy vyděsí i relativně neškodné otevření dveří. Závěrem nemohu nezmínit výtečný herecký výkon Vinessy Shaw, která se tak nějak v tichosti stává královnou hororové indie scény. Slabších pět hvězd a překvapivé průběžné vedení v bitvě o horor roku 2018. (11.05.2018)

Zvláštní přírůstek do žánru. Hodně se tu pracuje s až artovou kamerou, a lekačky a vraždění díky tomu vypadají celkem zajímavě. Jenže ke konci se to režisérovi celé začne rozpadat pod rukama, když už je retrospektivních střihů a podivných skoků v ději prostě tolik, že jde pomalu budovaná atmosféra k šípku. Určitě je to natočené zajímavě, snaha o "horor na (umělecké) výši" ale nakonec filmu dělá spíš medvědí službu. (25.07.2020)

Indie se podobným hororům snad říká, když na sebe postavy dlouhé minuty němě zírají až nakonec vyřknou nic neříkající větu o třech slovech. Tyto dlouhé záběry o ničem snímek uměle natahují do extrémně nudných pasáží. Každý záběr a scéna trvá tak o 50% déle než by bylo nutno. Pak je tu jakýsi vztah mezi synem ženy a jednou dívkou, který dál úmorně natahuje již tak unylý děj. Děj je asi takový - Upír si najde na práškách závislou ženu, kterou promění v upírku, aby s ním žila. Jejím dětem se to nelíbí a snaží se upíra zabít, a to tím nejhloupějším možným způsobem. Oni se netají, že ho chtějí zabít, ale dávají mu to okatě najevo. (07.03.2020)

Matku dvoch detí, ktorá sa lieči zo závislosti na liekoch, pohryzie v parku upír a začne sa postupne meniť. Mačka to schytá tradične ako prvá (očividne to majú hororoví režiséri v obľube). Aj nejaké ľudské obete síce prídu, ale je toho strašne málo. Minimum akcie, spomalené tempo a celková rozvláčnosť to ťahajú dole. Rodinno-dramatická zložka jasne prevláda nad hororovou. Pozrieť sa to dalo, ale k spokojnosti to nestačí, strašne nezaujímavý film. (06.05.2018)