BlacKkKlansman

Skvěle vybalancovaný poměr závažnosti tématu a lehce úsměvné jízlivosti, ve filmu, který pomrkává po legendách blaxploitation a i přes divokou stopáž nenudí - výtečně ho totiž táhne Washington s Driverem. Bylo by to za hřejivější 3+, ale závěrečný statement zamrazí a dává jasně najevo, že Spike Lee je pořád na svém místě. 80% (09.01.2019)

Svým způsobem velice děsivé svědectví z jednoho amerického vidlákova s jako vždy božím Adamem Driverem a hlavně režisérským fištrónem Spika Lee, který opět tne do živého (viz epilog). 130 minut je možná pro někoho moc, ovšem naštěstí se slovutnému režisérovi daří tempo udržet a úplně mě neztratit, takže jsem si tento krásně pojmenovaný film, na který jsem se od KFF těšil, poměrně dost užil. Redneckové zřejmě takovou radost neměli. (08.11.2018)

Za mě teda dost unylá podívaná. Přišlo mi to příliš jednoduché a jelikož postavy z Ku Klux Klanu byly vylíčeny, jako karikatury, tak to nebylo ani napínavé. Prostě jste věděli, že jim nic nemůže vyjít a působily jen komicky. Tím více se do toho nehodily agitační části s Harry Belafontem, nebo jakási anti Trump koláž na konci. Film s poselstvím by neměl působit trapně, nebo příliš chtěně. Spike to dříve uměl, ale tohle silně neukočíroval. Průměr. (20.11.2018)

Spike Lee přesně ví, jak divákovi podat příběh tak, aby ho zaujal (a zároveň si o daném tématu zjistil mnohem více). To poslední platí hlavně v případě, že o situaci v zahraničí nejste nikterak informováni, a strejdu Trumpa považujete za spasitele světa. Ústřední příběh, který stojí na Johnu Davidu Washingtonovi a Adamu Driverovi má totiž koule. I přes pomalejší začátek, který stojí spíše na zajímavě podaném dramatu navíc servíruje jednu libovou černo-humornou scénu za druhou (díky tomu zaujme širší masy). Mezi nejlepší scény filmu tak nepochybně patří Ronovo telefonování do klanu, či Davidu Dukeovi, pořízení klubové kartičky, nebo Flipovi návštěvy v ústředí. BlacKkKlansman tak věrohodně podává působivou kritiku lidské osobnosti plné předsudků a nenávisti. Když navíc na začátek a konec doplní i nějaké ty reálné záběry (se kterými se nijak nemazlí, ale předhodí je před vás náhle a surově), většina diváků mu to bez problémů "sežere". Proto jdu na jasných pět hvězd... (14.09.2018)

(1001) Co si tak vzpomínám, tak to nejspíš bude nejlepší film o lidských právech v Americe, jaký jsem kdy viděla. Je chytrý, citlivý, vyrovnaný, hraje si s formou a žánrovými pravidly a hlavně, hlavně: nenechává se ovládat emocemi jako jiné filmy (a tvůrci) ze stejné kategorie (12 let v řetězech, Zrození národa 2016). Spike Lee zůstává klidný a pečlivý, ujede to pouze v doušce o současnosti, která je hodně nasáklá zeitgeistem a racionální tvůrčí filtr jde stranou. Herci jsou přesní, přirození a uvěřitelní, jsem prostě strašně ráda, že jsem našla film, který se tak drží při zemi a zároveň (a hlavně díky proto, měla bych říct) je maximálně působivý. Soundtrack Terence Blancharda představuje absolutní blaho pro moje uši. (11.11.2018)