The Eyes of Orson Welles
Obsahy(1)
Dobří filmaři jsou mimo jiné velkými cinefily, milovníky tvorby obdivovaných kolegů. Šindô natočil dokument o Mizogučim, Bogdanovich o Fordovi, Scorsese o Kazanovi. „Můžeme tvůj příběh odvyprávět nově?“ oslovuje Mark Cousins Orsona Wellese a nahlíží ikonickou figuru filmu dvacátého století z téměř neznámého úhlu, jako autora stovek kreseb a maleb, k nimž získal exkluzivní přístup i díky Wellesově dceři Beatrice. Cousinsův nekonvenční portrét autora Občana Kanea, koncipovaný jako audiovizuální dopis proslulému tvůrci s bezbřehou představivostí, měl premiéru na festivalu v Cannes a příznačně následoval jen několik měsíců po vydání Cousinsovy nové knihy „The Story of Looking“. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (5)
Pokud z letošní nabídky dokumentů na KVIFF některý z nich vyzdvihnout, pak právě dokument filmového kritika Marka Cousinse (The Story of Film: An Odyssey). Formou dopisu adresovaného mistrovi, Cousins nahlíží na Orsona Wellese skrze jeho doposud nezveřejněné kresby a malby. Orson Welles je tu vykreslen jako umělec vizuální, jako auteur podle Alexandreho Astruca a jeho koncepci filmu kamera-pero (caméra-stylo). Cinefilní dokument je erudovanou podívanou, zaplněný intertextuálními odkazy a autobiografickými interpretacemi snímků skrze kresby a malby. ()
Režisér Mark Cousins je posedlý tvorbou, životem i osobou Orsona Wellese, film vytvořil jako poctu svému idolu. Nahlíží na Wellese z 6 různých úhlů, čtený komentář chrlí na diváka spoustu informací. Je to vlastně dopis Marka Orsonovi. ()
Mark Cousins pojal tento snímek poměrně neortodoxně - jako otevřený dopis Orsonu Wellesovi, ve kterém ho nesčetněkrát oslovuje, pokládá mu otázky a snaží se všemi silami ponořit do mistrovy duše - místy trefně, jinde neohrabaně s možná až troufale. A Orson Welles sám na tento dopis v průběhu snímku odpovídá. Tento koncept je páteří filmu a zároveň jeho slabinou. Ano, jde sice o velice subjektivní pohled na život slavného režiséra (skrz jeho kresby a skici, což je ale více méně vedlejší), avšak přílišná snaha o rozjímání nad duší tak složité osoby, jakou Welles bezesporu byl, zbytečně zastiňuje obecně platná fakta, na kterých by dokumentární film měl být založen a která se chceme dozvědět. Navíc Wellesova odpověď je pak už jen vysněný a fakty nepodložený dovětek autora, aby mohl svůj koncept nějak rozumně (a hlavně s humorem) uzavřít. To vše navíc na ploše bezmála dvou hodin, což je na tento typ subjektivní reflexe opravdu hodně. [KVIFF 2018] ()
Snímek jednoho z nejcharismatičtějších režisérů, které jsem měla tu čest poznat. Mark Cousins, velký fanoušek Orsona Wellese, který si koupil jeho botu, nechal si jeho jméno vytetovat na paži a nosí tenisky "Orson", se vydává po stopách Wellesových kreseb, dosud schovaných v rodinných i jiných archívech. Představuje Wellese jako impulzivního kreslíře, který zachycoval cokoliv viděl, prožíval a o čem přemýšlel. Cousins mu prostřednictvím snímku "posílá" dopis, ve kterém představuje Wellesovi dnešní svět, rozvíjí jeho úvahy a myšlenky z filmů i osobního života a divákům tak přibližuje tohoto slavného autora v novém světle. Cousinsovi se daří vlastní kreativitu a kouzlo přenést na plátno a své souznění s Orsonem Wellsem zručně předává dívákům. Formou i obsahem skvělý dokument přinášející i 77 let od premiéry Občana Kanea stále akutální otázky a témata. ()
Film má dobrý spád, tedy až do 3/4 filmu, kde se najednou skoro zastaví a divák se začne docela nudit. Konec má zase náboj. Je to zajímavý pohled na režiséra a jeho tvorbu a kde bral múzu. ()
Související novinky
53. ročník festivalu MFF Karlovy Vary je za námi
53. ročník největšího filmového festivalu v Česku je u konce. Festival, který byl zahájen vzpomínkovým filmem na Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky (1965), se letos nesl ve znamení velkých… (více)
Reklama