Pohledy z Londýna

Před časem jsem se díval, a také jsem byl notně zklamaný jako Disk přede mnou a rozhodl jsem se, že tento film nebudu psát recenzi. Nicméně jsem se na film podíval nyní znovu a objevil jsem řadu "věcí", které u prvního zhlédnutí přehlédnete. Také jsem si uvědomil, proč tvůrci chtěli vyrobit snímek zrovna takto a že mě tímto úhlem pohledu tvůrců zaujal více jako napoprvé. Ale i tak po druhém zhlédnutí nemohu dílko hodnotit výše jako průměrné ... A díky moc monvimu za jeho čas a práci na titulcích ... 5546 (26.10.2023)

Ako milovník umenia som sa po prečítaní popisu filmu celkom potešil. No o to väčšie bolo potom to sklamanie! Táto extravagantná kompozícia sa mi vôbec, ale vôbec, nepáčila. Podľa mňa úplne premrhaný umelecký potenciál, ktorý bol zhovadený týmto nevkusným gay štýlom. Čo už, možno sa v tom niekto bude vyžívať... Ale pre mňa bol tento film sklamanie. Hodnotenie odpad! nedám len z úcty k tým umeleckým dielam, ktoré sa tam mihli. (07.05.2022)

Velmi stylisticky vybroušený film. Krásné kostýmy, velmi kreativně pojatá scéna, která spolu s černým pozadím a kamerou navozuje dojem divadelního představení. Hudba film výborně doplňuje a umocňuje tak celý dojem z filmu. Blikající neony, prolínání snů, vizí a představ spolu s teatrálností, která je ovšem baroku vlastní, vytváří velmi zajímavou vizuální podívanou, která ve vás zanechá určitý dojem, to jaký bude, už je jen na vás...Každopádně se jedná o velmi zajímavé skloubení světa londýnské prostituce a umění velmi originálním způsobem. (19.11.2018)

Obrovské zklamání. Film by chtěl být jakousi poctou Caravaggiovi, velkému umělci, ale místo toho se stává nechtěnou a snobskou parodií na sebe sama. Nemluvě o tom, že si na umění pouze hraje, nic víc. A ani opět neskutečně pohledný a nádherný Harris Dickinson to nezachrání, protože do půli těla je svlečený pouze párkrát a kompletně nahý je vidět pouze na pár sekund a to ještě v rozmazaném záběru. Naprosto promarněná příležitost a ztráta času. (04.12.2018)

V roce 1994 scénárista a režisér Steve McLean natočil snímek 'Postcards from America' (Pohledy z Ameriky) a to bylo od něj všechno. Až v roce 2018 se k tématu vrátil a natočil 'Postcard from London'. Ameriku tedy pro měnu zaměnil za Anglii. A jedná se pro běžného diváka o dosti těžkopádný snímek, neboť se pohybuje v oblasti umění a filosofie, ve kterém každé vyřčené slovo či větné sousloví, každá scéna a každý zvukový podkres něco znamená. Jedná se o konverzační příběh mladého britského homosexuála Jima z předměstí, který se místo nástupu na vysokou školu vydá za vzděláním do velkoměsta. Především se tu neustále probírá polemika co je vlastně skutečné umění. To, co přivede Jima k mdlobám, neboť je takové dílo pro něj přitažlivé, nebo je úsudek o čistotě umění vržen na tvůrce, který za tím stojí? A je umění lepší když umělec trpí? V tuto chvíli se do problematiky zamíchávají biblické motivy, čímž se může zdát daná myšlenka zase o něco složitější. Nebo ne? A co s tím vším má vlastně společného homosexualita Jima? Ne, tohle rozhodně není snímek jen tak pro leckoho. U tohoto filmového díla, který je samozřejmě po technické stránce také předložen v umělecké vizualizaci (neónová světla doslova až oslňují), se musí setsakramentsky dobře poslouchat co se kdy řekne a o všem pro správné uchopení dané problematiky pořádně přemýšlet. Jinak celý koncept doslova a do písmene diváka unudí a snad i uspí. Snímek tedy neónově stylizovaný, nádherně umělý, s myšlenkami o sexu, kráse a umění. Kdo si na takový film troufne a plně ho pochopí, vyhrál. (17.05.2021)