Rodná zem

"A nechceš aj hory prenášať?" "Aj to sa dá, keď človek chce."                                                                                           Na Slovensku také farebně aneb jak vznikl budovatelský folklór!! :o) Lahůdka pro fajnšmerky lidových písní a tanců. Hodně barev a budovatelského nadšení. Od začátku je patrné, na co je zaostřeno. Snímek má velkou výpovědní hodnotu právě díky době vzniku a jak byl koncipován. Je to natolik čitelné, že si to každý bez potíží přebere. Ovšem mládež jednoucí slovenskou krajinou na traktoru a zpívající k tomu budovatelské folklórní písně, to povyšuje první farebný film na skvělou komedii!! :o) (30.12.2014)

Ľaľa - muzikáľ! A akýže, aký - nô predsa taký - írečitý! Asi najvydarenejší propagandistický film 50. rokov. Pretože na budovanie monštruóznych stavieb socializmu - oceliarní, železiarní, betonárok a mamutích hydrocentrál vábi príbehom lásky prostého bodrého chlapa z hôr s veľkou dušou k spolurodáčke, ktorá sa vydala hľadať šťastie z hôr do studnice folklóru do Bratislavy. Na rozlúčku nechala nápadníkovi odkaz v podobe veľkého vtáčieho pera. Ten si ho zastrčí za klobúk a fujas Matias do Bratislavy! Tam v nádherných interiéroch Rusovského kaštieľa nájde frajerku v zápale ľudovoumeleckej práce. Dejú sa tam doslova zázraky: za každými dverami iná tancujúca, spievajúca či hudobná družina. A aj iné divy vidno: z maliara-natierača, traktoristky i poštárky sa stávajú rozradosteno ujúkajúce, spievajúce a tancujúce súčasti folklórnych kolektívov. A taký je celý film. Hoci má zdanlivo nejaké postavy - hlavnou postavou je ľud, národ, v rôznych formách a variáciách. Tu radno podotknúť, že tance i kroje sú jednoducho skvelé, piesne tiež, ľudovky sa miešajú s komunistickými kolektivistickými agitkami, ktoré skvostne otextoval básnik Vojtech Mihálik. Nuž a záverečný symbolický tanec v krojoch v pozadí gigantických úspechov socialistického stavebníctva jednoducho nemá chybu! 5 hviezd z piatich! (08.01.2015)

Když do svého hodnocení vměstnám veškerý respekt ke krásným obrazům přírody, dobovým krojům, tradicím, folklóru, a hlavně k životnímu elánu postarší mládeže ze slovenské dědiny padesátých let, vyčerpám vlastně vše, co jsem si z filmu vzal. Mnoho písní, nadšení a budovatelských symbolů. Ve slovenskému filmu hojně zobrazovaný folklor je tentokrát zarudlý. Daleko raději mam samostatnou tvorbu Martina Ťapáka, či Karola L. Zachara. (29.12.2014)

Keď si už nejaký film zaslúži byť prvý tuzemský farebný film, tak nech je to ten, ktorý zobrazuje našu dlhoročnú tradíciu - folklór. Naozaj veľmi zaujímavý námet a spracovanie. Slováci si význam muzikál však vyložili naozaj po svojom. Pokiaľ v tradičných muzikáloch je často vo všetkých pesničkách prerozprávaný dej, tu to bola len pekne naaranžovaná prehliadka ľudových pesničiek a tancov spojených do jedného príbehu a kde-tu sa objavila tá pravá muzikálová. Inak je príbeh naozaj primitívny, na humore sa pousmejú už asi len naše staré mamičky a babičky, ale myšlienka bola milá a vtedy to určite zaručene fungovalo. Navyše aj poniektorí herci boli drevení ako obyčajní horskí junáci a snaha hercov o hranie na hudobnom nástroji bola miestami až komická. A nakoniec aj hodnotenie je vďaka historickej a obsahovej dôležitosti mierne nadhodnotené. 60%. (01.08.2008)

Film laureáta státní ceny Josefa Macha „Rodná zem" ukazuje jako dosud žádný slovenský film krásy slovenských hor. Exteriéry tohoto filmu byly natáčeny v Bielovodské dolině pod Belanskými Tatrami a ve Ždiaru. Ke spolupráci na filmu přizval režisér Mach soubor SĽUK, soubor Lúčnici a mnoho lidových umělců. Někteří členové SĽUKu vytvořili i hlavní postavy filmu, Hedviga Melicherová Veronu, Gita Dalmadyová Zofku, Martin Ťapák Martina. Členům souboru připadl také odpovědný úkol vybrat z bohatého materiálu slovenských tanců několik, které by nejlépe charakterisovaly bohatost a živelnost tanečního projevu slovenských lidí; proto zařadili choreografové Martin Ťapák, Juraj Kubánka a Štefan Nosál do filmu myjavský tanec „bunkošový", „cepíkovy" tanec z Horehroní a východoslovenský „čapášový". Výběr písní pro film, měl-li representovat svéráznost slovenské lidové hudby, nebyl také snadný. Hudební skladatel Tibor Andrašovan vybral písně tří typických slovenských oblastí — ze středního Slovenska z okolí Detvy, goralské písničky severního Slovenska a východoslovenské písně s prvky ukrajinskými a maďarskými. -Z práce všech těchto umělců vznikl radostný film, jehož hodnoty jsou především v jeho dokumentární části, to je v reprodukci písní a tanců, a pak v překrásných záběrech slovenských hor, které dokazují, že jen pod nimi se mohu zrodit, žít a tvořit i v dnešní době právě takoví lidé, kteří chtěl film ukázat. POZNÁMKA: Režisér Josef Mach natočil od r. 1946 filmy „V horách duní", „Velký případ" (oba ve spolupráci s Václavem Kubáskem), „Nikdo nic neví", „Na dobré stopě" „Zelená knížka", „Vzbouření na vsi", „Rodinné trampoty oficiála Třísky", „Racek má zpoždění". Za film „Akce B" byl v r. 1952 vyznamenán státní cenou. — Scénárista dr Ivan Bukovčan je spoluautorem námětu k filmu „Katka", spoluautorem scénáře dokumentárního filmu „Tatranský pohár", autorem scénáře filmu „Boj sa skončí zajtra" a autorem námětu a spoluautorem scénáře k filmu „Mladá srdce". — Kameraman Karol Krška natočil filmy „Varúj", „Vlčie diery", „Priehrada", „Mladá srdce". Za práci na filmu „Boj sa skončí zajtra" byl vyznamenán v r. 1951 státní cenou. — Hudební skladatel Tibor Andrašovan napsal hudbu k filmu „Katka". Filmový přehled 9/1954 (24.04.2003)