Milenci

Oslňující Jeanne Moreau (dobře, musíme si samozřejmě odmyslet, že zde v několika záběrech ukáže bobra v podpaží - psal se přece rok 1958) v roli, která může v lecčems připomenout klasické literární hrdinky z 19. století, Annu Kareninu a Emu Bovaryovou. Také její Jeanne Tournier je nešťastnou ženou, kterou nespokojenost v manželství vžene do náruče jiného muže. Její postava je komplikovaná a těžko si k ní hledat cestu - její závěrečné rozhodnutí by pravděpodobně většina současných diváků odsoudila. Pokud jde o mě, měl jsem spíše problém s jeho nevěrohodností - ten závěr je natolik radikální a nečekaný, že jsem ho filmové hrdince prostě nedokázal uvěřit. Přesto se mi celý film velmi líbil, strašně mě bavily herecké výkony & dialogy, fantastická kamera a množství krásných starých aut, které zde jezdí. Více slov za mě netřeba - vše podstatné o tomto filmu už zde bylo řečeno v předchozích skvělých komentářích. (28.01.2018)

Milenci jsou i přes svou komornost velmi propracovanou a očisťující podívanou. Divil jsem se s jakou lehkostí Louis Malle vypráví, nakolik se odváží vnést humor do hrůzného popisování mezilidských vztahů a lidského nepochopení v psychologické studii páru, který se během jednoho dne a noci stačí docela rozpadnout. Malle to sleduje chytře - vyváženě vypointovává příběh a dává prostor i dvojznačnosti, která se však projeví nejvíce až na konci filmu. Ta dává konci další rozměr a spolu se skvělými hereckými výkony a pěknou kamerou skládá dohromady perfektní film, který si stojí za to zapamatovat. (30.04.2008)

Milenci sú typ filmu, ktorý oceníte skôr na intelektuálnej úrovni (po tej je dokonalý), ako na tej emocionálnej, pretože je ťažké sa ztotožniť s ľuďmi zo spoločenskej smotánky, ktorých životy ten Váš sotva v niečom pripomínajú. Milenci sú pekne natočení, majú vťahujúcu čb atmosféru a krásnu herečku v hlavnej úlohe. Sledujeme zábery zo života smotánky, kde unudené paničky vstávajú na poludnie, spia so psíkmi, raňajky im prinášajú k posteli slúžky a nuda sa zaháňa pólom a neverou, ktorá je braná ako samozrejmosť. Potom nie je divu, že jedna žena svoj život prehodnotí, respektíve sa nechá emocionálne prevalcovať niečim neočakávaným a urobí s ním niečo taktiež neočakávané. Akú to bude mať budúcnosť, je ponechané na divákovi. Milenci sú piatym Malleho filmom, ktorý som videl a každý z nich bol diametrálne odlišný. Moje hodnotenie vyplýva nakoniec z emocionálnej úrovne vnímania filmu. (04.07.2013)

Teprve druhý film Louise Malle je plný nádherných záběrů od začátku do konce. Tady a u dobrých herců to ale končí. Příběh první hodinu dobře graduje aby se nakonec proměnil v nesmyslnou slátatinu jejíž závěr je mj. nepřímou vykrádačkou PYŠNÉ PRINCEZNY. Kdyby to mělo realnější závěr, bylo by to super, takhle je to promarněná příležitost. (19.09.2010)

Překlenovací snímek mezi klasickou a moderní kinematografií. Z první si Malle vypůjčuje žánr (renoirovsky trpká komedie mravů) a elegantní styl. Geometricky promyšlené rozmístění postav v mizanscéně, sázka na velkou hloubku ostrosti a dobře promyšlené, mimořádně dlouhé záběry (ASL 28 vteřin!), které nezachycují jenom fáze, ale celý proces náladových a vztahových proměn, prozrazují inspiraci Renoirem, Wellesem i Tatim (jemuž je věnován nádherný gag z opravny aut, kde se postava stává neodlišitelnou součástí prostředí). ___ Novovlnově heretičtí jsou Milenci hrdinčinou sexuální liberalizací, která není odsuzována. Nevěra oproti klasickým dílům (jako Anna Karenina) nemá tragické následky, ale naopak představuje nový začátek. Konec ženiny objektivizace na sebe váže změnu nehybnosti v aktivní směřování k – jakkoli nejisté – budoucnosti. ___ V závěrečných třiceti minutách dochází k zvláštnímu stylistickému zvratu, k proměně realistického portrétu vyšší třídy v milostnou poému. Skoro se zdá, že Jeanne převzala kontrolu nejen nad svým životem, ale také nad samotným filmem. Dochází k definitivnímu smazání hranice mezi postavou a vypravěčem, dosud realizované vícehlasným komentářem (místy jde o bezprostřední komentování pocitů, místy o komentář z většího časového odstupu). Dosud odměřeně pozorovatelská kamera, která se zásadně vyhýbala hlediskovým záběrům, se náhle dostává mnohem blíže k postavám, ostře kontrastní černobílý obraz je nahrazen snovou rozostřeností. Společenská přetvářka je rozdrcena náporem smyslnosti. Potlačované vystupuje na povrch. ___ Co bylo v době jejich uvedení považováno na Milencích za obscénní (a co ve Státech vedlo až k Nejvyššímu soudu), vyznívá dnes jako odvážná upřímnost, neboť proč si nepřiznat, že máloco nakopne materiálně zajištěnou paničku k opuštění strnulé společenské role tak spolehlivě, jako důsledný cunnilingus? 75% Zajímavé komentáře: Karlos80, Rosomak (30.08.2013)