Message in a Bottle
Správa vo fľaši
Režie:
Luis MandokiScénář:
Gerald Di PegoKamera:
Caleb DeschanelHudba:
Gabriel YaredHrají:
Kevin Costner, Robin Wright, Paul Newman, John Savage, Illeana Douglas, Robbie Coltrane, Jesse James, Rosemary Murphy, Bethel Leslie, Steven Eckholdt (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Theresa Osborneová najde jednoho dne na pláži láhev se vzkazem od neznámého muže, který nemůže zapomenout na zemřelou manželku. Dopis ji okouzlí, a tak se s ním svěří v redakci novin Chicago Tribune, kde pracuje. Po jeho zveřejnění se dočká nečekaného čtenářského ohlasu. Theresa se pustí do pátrání a zjistí, že autorem by mohl být Garret Blake, který se živí opravami a stavbou jachet v jedné rybářské vesnici. Vypraví se tam a seznámí se nejen s ním, ale také s jeho otcem Dodgem. Na společné večeři chce Garretovi prozradit, proč přijela, ale místo toho mu vypráví o rozchodu s manželem. Garret zase vzpomíná na svou Catherine, která zemřela před dvěma roky. Během následujících dnů se Theresa stane svědkem sporu Garreta s rodinou Catherine, která chce její obrazy. Sama se s ním nepohodne, když ji přistihne, jak se dotýká pietně uchovávaných památek na Catherine. Později se však usmíří, a Garret dokonce přijede za Theresou do Chicaga. Seznámí se s Theresiným synem Jasonem a stráví s ní romantickou noc. Jenže ráno objeví dopisy z láhve a také list, který napsala krátce před smrtí jeho žena. Cítí se podveden a odejde... (TV Nova)
(více)Recenze (172)
Na můj vkus až příliš okatě slzopudné. :-) ()
Videné hlavne kvôli Costnerovi, bez očakávaní, no za to s potešujúcim zistením, že v rámci romantických drám pre dámy jedno z tých oveľa vydarenejších diel, ktoré nie je vtieravé, romantika a príbeh okolo nej sú adekvátne vystavané, nenútia človeka každých päť minúť roniť slzy a záver naozaj dobre emocionálne uchopený. ()
Uz od zacatku je to takovy divne melancholicky a desne tragicky. Jako jo chapu hlavniho hrdinu, ztratit manzelku, kterou miloval, musi byt kruty. I ta zapletka se vzkazy v lahvi nebyl uplne spatnej napad. Byvala bych tomu dala tri hvezdicky, ze pribeh kdyby byl pojatej jinak vlastne nebyl spatnej. Ale ten zprdelenej tragickej konec tomu dal korunu. Mnohem lepsi by podle me bylo, kdyby spustil tu lod co vyrobil, napsal posledni dopis manzelce, tim ritualem se rozloucil a mohl byt a hlavni hrdinkou. Takhle z toho udelali tragickej film od zacatku do konce a na to se znova fakt divat nepotrebuju. ()
Na romantický film to docela ušlo. Jsem rád že to nebyl happy end. Vytknul bych délku, pro větší zajímavost se dalo na čase dost ubrat. ()
Nechapu, kde vzal tenhle film 65%? Za me jedna hvezda za to, ze tu krecovitou romantickou dejovou linku velmi solidne zakoncil nehappyend. Zbytek jedna velka tragedie, a to Kevina muzu :-( ()
Nejak tazko sa mi hladaju tie spravne slova, akymi pocastujem spravu vo flasi, ktora sa mi ako jedina pacila. Formulovat ich musel ozaj tazko zamilovany chlap, co sa mi zdalo vierohodne. Dej mi pripadal prilis zdlhavy, no zaver filmu bol najmenej monotonny (smrt Garreta som necakala). Co sa tyka hercov, Kevin Costner v akomkolvek filme na mna posobi zaspatym dojmom s apatiou voci zivotu a co sa tyka sebavyjadrenia herecky Robin Wright v roli zamilovanej a osamotenej zeny bolo uz v poriadku. Filmovy zazitok bol ludovo povedane "nemastny, neslany". ()
Krásný příběh, který se zase tolik neliší od těch tisíců jiných zfilmovaných či napsaných, má přesto navíc jakousi rozvinutější schopnost dostat se vám pod kůži, a tam vás během celého filmu emocionálně drásat. ()
Moc pěkný film se smutným koncem, který mě donutil "pustit vodu", nabízí poselství v podobě smíření s tím co nám život přináší i když to mnohdy bolí a občas to i trvá. Určitě se nebudu bránit tomu, abych se na něj podíval znovu. ()
Já prostě nevím proč, ale Kevin Costner mi přijde i v podělaným romaňtáku strašně nesympatický... ()
Nechutná spomalená zlátanina o dvoch labilných jedincoch. Totálny odpad. A mali by to vysielať aspoň dvojnásobnou rýchlosťou, už to, ako sa to ťahalo a pritom sa tam nič nedialo, bolo neznesiteľné. ()
"Drahá Catherine, mrzí mě, že jsem s tebou už tak dlouho nemluvil. Připadám si tak ztracený, bez souřadnic, bez kompasu. Bloudím sem a tam jako nějaký blázen. Ještě nikdy jsem se necítil tak sám. To ty jsi byla má Severka. Vždycky jsem dokázal vést svou loď k domovu, když jsi tam byla ty. Odpusť mi, že jsem se na tebe tak zlobil, když jsi odešla. Pořád věřím, že se někde stala chyba a čekám, až ji Bůh odčiní. Už je to ale lepší. Práce mi pomáhá. A nejvíc mi pomáháš ty. Včera jsi mě navštívila ve snu, na tváři úsměv, který mě vždycky objímal jako milenka. Kolébal mě jako malé dítě. Z toho snu si pamatuji jen pocit klidu. S tím pocitem jsem se i probudil a snažil jsem se si ho udržet co nejdéle. Píšu ti, abys věděla, že jsem na cestě k takovému klidu. A abych ti vysvětlil, co všechno mě mrzí. Mrzí mě, že jsem se o tebe nestaral líp, abys nikdy ani na chvíli nepocítila zimu, strach nebo nemoc. Mrzí mě, že jsem nehledal slova, která by vyjádřila, co jsem cítil. Mrzí mě, že jsem nikdy nespravil okno do zahrady. Už je spravené. Mrzí mě, že jsem s tebou stále zápasil. Mrzí mě, že jsem se víc neomlouval, byl jsem moc hrdý. Mrzí mě, že jsem ti víc nelichotil, když sis oblékla něco nového nebo jinak učesala. Mrzí mě, že jsem tě nedržel pevněji, aby mi tě ani Bůh nemohl vzít. S láskou, Garreth" ()
Jako je rozdíl mezi sladkým a přeslazeným, nebo slaným a přesoleným, je rozdíl i mezi romantickým a přeromantizovaným. Kostěj je archetypální, úplně nejvíc správňácký CHLAPÁK. Přičtěmež loď jako nezbytnou rekvizitu chlapáctví a romantyky, k tomu něžnou a citlivou ženušku (kdyby neumřela, byla by z ní časem nesnesitelná manipulativní potvora s andělskýma očima), a k tomu hormonálně-emotivní nerovnováhu právě se akutně zamilovávající paní redachtorky. Prostě sračka jako Brno... Abych ale neurazil Brňáky. Tak třeba jako Nairobi. Chlap, co by neuronil ani slzu nad ztrátou ženy, není u mě chlap, ale příšera. Ovšem chlap, co se poté do čtvrt roku nesebere, neudělá čáru za minulostí a jako magor píše svojí mrtvé ženě vzkazy v láhvích, to je na Chocholouška. ()