Smečka

Je radost vidět v tomto období český film, který není komedie s postavami ve středním věku a zároveň se nesnaží o již tradiční námět vzít nějakou historickou postavu z 20. století a zpracovat podle ní historické drama "podle skutečných událostí" (za posledních 5 let: Anthropoid, Lída Baarová, Masaryk, Jan Palach, Toman, Milada, Havel, Šarlatán...). Mantinely nižšího rozpočtu tak pomáhají filmu soustředit se na hlavní tématiku šikany, ale zároveň snímek neopomíjí všechny okolní faktory, které často právě v případech šikany hrají klíčovou roli. Ať už to je rivalita v hokejovém týmu, závist krásné přítelkyně, rozdílné poměry rodin obou hlavních postav a s tím související rodičovská protekce a korupce v prostředí českého hokeje, či konflikt matky a otce na poli zdraví vs. hokej, potažmo "kdo to udělal" vs. "musíš se jim postavit sám", díky všem těmto prvkům působí Smečka naprosto autenticky a i neznámé herecké tváře nevytváří ve svých rolích křečovitý dojem, což není na naše poměry úplně běžné. Ruku v ruce s autenticitou tak šel i můj zájem o děj - během sledování jsem se smál oběma způsoby, napjatě sledoval dramatické scény i vcítěně prožíval šikanu s hlavní postavou Davida - zkrátka jsem si průběh celého filmu užil a Smečka mě zkrátka a dobře bavila. Mám lehké podezření, že si režisér Polenský vzal příklad z Lajny, že i v našich končinách umíme udělat film nebo seriál ze sportovního prostředí, ale to nic nemění na faktu, že projekt Smečka se dá považovat za povedený a úspěšně tak splnil svůj účel. (18.10.2020)

Nekřečovité teen/sportovní drama o (kyber)šikaně v dorosteneckém hokejovém týmu. Přesvědčiví mladí herci (byť záporáci jsou ve výhodě díky šťavnatějším rolím), uvěřitelné prostředí, působivá expozice (mj. díky využití POV záběrů), dynamicky rozehrané konflikty a zohlednění kontextu (nepotismus, úplatky) jen v takovém rozsahu, aby film nepřestal být záživný pro mladší diváky, na něž cílí přednostně. Dokud se vyprávění drží v mantinelech zimního stadionu, nechybí mu dravost a daří se mu sugestivně navozovat atmosféru strachu. Strachu z toho, jak brankářský nováček doplatí na to, že se vzepřel pravidlům smečky, i strachu ostatních promluvit, zastat se kamaráda.___Míň uvěřitelné jsou scény, z nichž nečpí testosteron a pach pubescentního potu: redundantní „postelové dialogy“ s otcem, polovičatá snaha zohlednit třídní původ postav a zároveň některými paralelami ukázat, že šikanátor i jeho šikanovaný jsou oběťmi tlaku svých ambiciózních rodičů. Podzápletky vedou k tomu, že vyprávění soustavně negraduje a má spíše epizodický charakter. Ještě hůř než dospělí, pro jejichž hledisko film nemá velké pochopení, dopadly všechny ženské postavy.___Nevlastní (?) matka protagonisty sice jedná ze všech postav nejrozumněji, ale synovi jen komplikuje život, takže její počínání vyznívá jako něco nežádoucího. Jedna dívka hlavního hrdinu opustí zřejmě jen proto, že jej trenér nepostavil do branky (aby ze dne na den začala randit s jeho sokem, čímž dává za pravdu sexistické poznámce trenéra „Ženský láká úspěch“), další k němu přimkne na základě toho, že pochválil její insta fotky leknínů a zamlženého lesa (fakt, že nefotí selfíčka, ale přírodu, má společně s jejími zrzavými vlasy vysvětlovat, proč dívka nezapadá do kolektivu a v tanečních při pánské volence zůstává na ocet). Závěr, kladoucí důraz pouze na jednu z vícero rozpracovaných motivických linií, navíc vyvolává otázku, jaká vlastně byla její funkce ve vyprávění.___Konec je vůbec nemile zplošťující. Od filmu, který mj. vnímavě zohledňuje roli kolektivní slepoty nebo fakt, že šikanovaný někdy může svou frustraci obrátit i proti lidem, jež mu chtějí pomoct, bych čekal, že šikanu ve finále neuchopí jako něco, co odezní po odstranění určitých externích překážek. Její následky si v sobě ve skutečnosti nesete po zbytek života.___Uvedené nedostatky každopádně nekazí celkový dojem z filmu. Jde o velmi podobný případ, jakým byl loňský Abstinent - autentické, nebanální, divácky široce srozumitelné drama o závažném problému mládeže, které žel, obávám se, nevzbudí mediální zájem, jaký by si zasloužilo. 60% (27.09.2020)

(6/10). Osobně tyhle české filmy moc nemusím, ale Smečku dávali zrovna v televizi, když jsme bezmyšlenkovitě přepínali kanály a zaujalo nás to. Hokej mám rád a ještě když se to zkombinuje s vážným tématem šikany, tak to přece nemůže dopadnout zle. A taky že nedopadlo. Bylo to fakt dobře vystavěné, postavy dobře napsané i zahrané. V závěru nastává klasické klišé, které mi však nevadilo a nechal jsem se unášet závěrečnou euforií. Mám rád když má film nějaký přesah a tento film jej rozhodně má. Šikanu si zažil snad každý. Ať už byla vykonávána na něm, nebo byl svědkem něčí šikany. Mělo by se o tom mluvit, protože ne vždycky to může skončit happyendem jako tady. (14.05.2022)

Po 8 mesiacoch zase v kine! Smečku som videl včera a dnes sa mi páči viac než včera, čo sa mi stáva zriedkavo. Je to TELEVÍZNY FILM, takže distribútor prejavil značnú dávku odvahy, keď ho nasadil do kín a myslím, že to nebola chyba. Výprava (priebeh hokejového zápasu) a ani scenár síce nie sú na najvyššej úrovni, ale to nevadí. Tomáš Dalecký hral v pohode a od Uzlov a pomarančov sa zlepšuje. Najsviežejším hereckým momentom tu bola mladá Denisa Biskupová (Leny). Hoci ide o hraný debut Tomáša Polenského, réžia je výborná. Najlepšie scenáristi vykreslili vzťahy otec - mama - David, priemerne sa im to podarilo vo vnútri hokejového tímu a na vzťahy David - Carla - Leny zostalo príliš málo miesta. Práve dejová linka s babami, mala podľa mňa obrovský nevyužitý potenciál. Posolstvo proti šikane sa podarilo sprostredkovať menej presvedčivo - tak na 50%. Film ako celok drží dobre pokope a zaujme. (06.08.2021)

Pěkný film o velmi ožehavém tématu, o kterém se u nás moc nemluví, avšak je nedílnou součástí sportovních klubů - šikana. Pěkně natočený snímek s příjemnýma mladýma hercama, které bych NERAD za pár let viděl hrát v ordinaci či jiné podobné sra*ce, kde naše herecké talenty poslední dobou začíanají a končí. (19.10.2020)