Nacističtí váleční zločinci před německými soudy
(TV film)-
La Justice allemande face aux criminels nazis
(více)
La Justice allemande face aux criminels nazis
Nazi War Criminals Before The German Courts
Obsahy(1)
V průběhu mnoha desítek let po válce probíhaly procesy s těmi, kteří se během druhé světové války dopustili zločinů proti lidskosti... Mezinárodní tribunál v Norimberku soudil jen ty nejvýznamnější zločince, kteří stáli v čele Třetí říše a byli zodpovědní za největší zvěrstva, která byla za války páchána. Další tisíce Němců čekaly na spravedlnost mnohdy dlouhá desetiletí, někteří nebyli souzeni vůbec. Po obnovení nezávislosti v roce 1949 německý soudní systém odmítl uznat rozsudek „spravedlnosti vítězů“ a osvobodil všechny nacistické válečné zločince ještě ve vězení. Poté trvalo více než 30 let, než se vrátil k trestněprávní minulosti své země. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
V roku 1945 bolo zajatých viac ako 11 miliónov nemeckých vojakov a po predbežných pohovoroch bolo 5 miliónov prepustených. Len Američanom sa v posledných týždňoch vzdalo 4 miliónov nemeckých vojakov. To spôsobili pre nich logistický kolaps. Francúzi požadovali a dostali 700 tisíc týchto vojnových zajatcov na budovanie zničenej krajiny. Z nich okolo 50 tisíc bolo nasadených na odmínovacie práce. Mnohí z nich sa vrátili domov až v roku 1948. Najhoršia situácia bola v sovietskych zajateckých táboroch, tu bola najvyššia úmrtnosť až 30%. Posledný zajatec sa vrátil domov až v roku 1956. O súdnom stíhaní vojnových zločincov bolo dohodnuté na spoločných jednaniach spojencov už v priebehu vojny a bezprostredne po jej ukončení došlo k ich realizácii. Najdôležitejší bol Norimberský proces (1.10.1945 až 18.10.1946), prvým začatým procesom bol v Dachau (15.11.1945) a nasledovalo 12 procesov riadených Medzinárodným vojenským tribunálom (konkrétne americkými vojenskými súdmi). Nadväzujúce procesy boli ponechané na vnútroštátne súdnictvo krajín, kde došlo k zločinom išlo o Bulharsko, Francúzsko, Grécko, Veľká Británia, Juhoslávia, Holandsko, Nórsko, Poľsko, Rumunsko, Sovietsky zväz, Československo a Maďarsko. V Izraeli sa konali 2 procesy (Eichmann a Demjanjuk). Nie všetci zločinci boli zadržaní. Vďaka tzv. Potkaních línii sa im podarilo vyhnúť trestu. A tak hlavne v Argentíne a na Blízkom východe zmizlo okolo 800 vojnových zločincov. Vznikom SRN (23.5.1949) sa zmenili zákony aj federálna amnestia z roku 1949 a druhý zákon o beztrestnosti z júla 1954 stíhanie vojnových zločincov takmer zastavili. Počet vyšetrovaní nacistických zločinov v Nemecku klesol na 162 v roku 1954 a v nasledujúcich piatich rokoch bolo konečne odsúdených iba 101 osôb. ()
Problémem poválečného Německa byla jeho prosycenost nacismem a s tím souvisejícími zločiny. Hledání přijatelné míry nacističnosti nebylo snadné a vedlo k nemalým potížím i druhotným zločinům. Typickým příkladem bylo vypořádávání sociálních nároků. Zatímco skutečným antifašistům bylo odpíráno, jasným, pravidelně de iure i de facto omilostňovaným naopak vypláceno bylo. Eichmannův případ byl typickým příkladem. Není náhodou, že příklad norimberského poválečného práva je dnes ve veřejném povědomí téměř neznámým. To všechno ve vzácné vyváženosti prokazuje tento dokument. ()
Přehledný dokument o souzení nacistických zločinů německou justicí přehledně chronologicky od Norimberského procesu prakticky po současnost. ( ikdyž hlavně z francouzského pohledu) Nesoustředí se na jednotlivé zločince a zločiny, ale na vývoj německé společnosti a její ochotu a zájem dané zločiny soudit. Pohled je to hodně smutný, je sice pravda, že vražda tisíců lidí nejde prakticky spravedlivě potrestat, což si v několika epochách Německo vysvětlilo, že to nejde ani spravedlivě odsoudit. Z Osvětimy byl souzen jen jeden z deseti dozorců ( a odsouzeno jich bylo k dlouholetým trestům minimum) takže asi tak. Jediným pozitivním momentem dokumentu byl americký prokurátor Benjamin Ferencz, který měl na svědomí hlavní proces v Norimberských procesech, pán který v podobných dokumentech vystupuje často, tak mne potěšilo, že ještě žije. Tak ať se dožije stovky 13.července 2019. ()
Hodně se mluví o tom jak se Německo postavilo ke svým zločinů a zodpovědnosti za ně čelem, tenhle dokument říká pravý opak... Mám pocit že kdyby to věděli obyčejní lidé nebyla by vůle k znovu-sjednocení Německa...Počty souzených či popravených v Sovětské zóně nejsou známy... ()
Dokument je přehledně zpracován s komentáři pamětníků. Propuštění odsouzených zrůd proběhlo už v letech 1953-4 s přiznáním penzí, dodatečnýma dávkama za pobyt ve vězení , vymazání z trestního rejstříku. Ti lidi přitom zabili desetitisíce mužů, žen a dětí. Německé veřejné mínění o tyto procesy nestálo, takže obžalovaní vyvázli ze zdravotních důvodů nebo pro nedostatek důkazů. Efektivní byla německá justice jen u malých ryb, kde existovali 2-3 svědkové, které nebylo možno zpochybnit. Zde dostali obžalovaní doživotí. Na rozdíl od Němců Rusové s každým udělali krátký proces, ale německý parlament vytvořil zákon, že nesmí být vydán žádný Němec. Pro nás další generace z toho plyne historické poučení, že osobní účty si je třeba vždy srovnat mimo státní systém. Nás věčně problematický soused nyní podlehl multikulturalismu a můžeme se jen obávat jaký "ismus" to bude příště. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama