Aniara

Za mě osobně absolutně promrhaný potenciál. Ženy, ze kterých jsou dílem osudu vězenkyně, se najednou zničehonic stávají pomalu hlavními "osobnostmi" celé lodě. Do toho pak následují nesmyslné orgie. Prohlubující se depresivní stav jedné z protagonistek v konfrontaci s nadšením té druhé poté vypadal už jen jako čirý diletanství, i slepá by to snad viděla! A ještě ke všemu je to točený v nějakým hotelu s kasínem, což dojem z filmu hází ještě níž, interiéry údajný sci-fi lodi jsou tím pádem bohužel otřesný. Všechno výše vyjmenovaný bych nakonec snesl, i když je to nesmyslně natažený na hodinu a půl ... Ale že potažmo ty nejzajímavější roky vývoje rozkladu společnosti, na které trpělivě čekáš a čekáš se poté scvrknou na směšně krátké poslední 2 minuty filmu, to už tě prostě dokonale n*s*r*. Události, které by byly na filmu jednoznačně tím nejzajímavějším - myšlen ten totální rozklad společnosti, když je jasné, že "obrat" nikdy nebude - jsou totiž úplně pohřbený. Normálně lidi přece nejsou zavřený v plechovce ve vesmíru deset a víc let, a přesně z  toho měli tvůrci vytřískat mnohem víc, právě proto měl být ten film mnohem temnější a jít pořádně do hloubky. Aby nás mrazilo z té vize, co by se PAK těm lidem na lodi mohlo stát. Místo toho pozorujeme vlastně jen klasický noční život ve Stockholmu. Všichni tam buď jen souložej, hrajou na bednách, trsaj na diskotéce a berou drogy, nebo se modlí a chodí do práce.  Takže prostě jen to, co dělaj normálně nejen o víkendu v reálných životech :-) (18.02.2024)

Space opera pripominajici,ze jsme navzajen svazani.Take mi to pripomina soucasnou koronavirovou pandemickou karantenu.Neni to moc originalni,za to studene a krute sci-fi.Ma to fascinujici okamziky.Konec se nemusi zdat uspokojivy. Toto sci-fi drama založeno hlavně sociologicky. Tvůrci sledují, jak se společenské vazby na lodi postupně uvolňují a rozkládají, jak narůstá frustrace a pocit beznaděje a jak se lidé uchylují k čím dál zoufalejším útěchám. Pozorování obyvatel tvůrci je strohé až kruté. Je to taková metafora rozkládající se lidské civilizace, (17.05.2020)

Aniara je vesmírná loď převážející tisíce kolonizátorů směrem na Mars. Po nehodě však přijde o palivo a kvůli vychýlení z kurzu nevratně namíří přímo do hlubin vesmíru. Malá pravděpodobnost návratu existuje, avšak cesta se z několika dnů protahuje na roky. Nudu a depresi si tedy pasažéři léčí ve speciální místnosti „MIMA“, kde díky zvláštní technologii s umělou inteligencí mohou oživovat své vzpomínky ze Země, čímž se dostávají do euforického transu. Jakmile však přetížená „MIMA“ začne stávkovat, začíná se společnost na lodi rozpadat a měnit. Instantní švédská existencialistická deprese s mnoha silnými momenty bohužel kvůli větším dějovým skokům v druhé polovině mírně postrádá gradaci. A některé otázky zůstávají na konci nezodpovězeny. Celkově jde však o velmi silný počin s nesmířlivým závěrem. Takhle nějak by vypadali Pasažéři, kdyby v Hollywoodu měli koule. [Sitges 2018] (22.10.2018)

První otázkou je, jestli je vůbec možné tenhle snímek považovat za scifi, protože vesmírné lety s lidskou posádkou na vzdálenější planety jsou již "reálným" plánem na několik málo dekád let. Máme již technologie na to, dosahovat jiných planet, ale přesto se zdá být vůbec tím nejpalčivějším problémem lidská psychika a definitivní odloučení člověka, při takovéto cestě, od planety. Jednosměrná jízdenka do vesmíru, byť třeba jen na Mars, může mít zdrcující dopad na psychiku člověka a právě tomuto "morálnímu dilematu a problému, je v poslední době věnována snad vůbec ta největší pozornost a nosným tématem celého filmu. Aniara je na motivy knihy, která vznikla před více než padesáti lety. V samotném snímku pak vidíme postupně rozpadající se stavební kameny společnosti, která ztratila naději a vizi v budoucnost, ve které se sem tam zmítá alespoň pokus o falešnou naději za cílem nalezení smyslu života. Film je skutečně silným psychologickým dramatem, který vedle zmíněného, lehce nadnáší i téma, kam nás technologie mohou dotlačit, ba dokonce bych se to nebál interpretovat i jako varováním před "přetechnologizací" lidstva. Nejblíže má snímek svou bezvýchodnou a skličující atmosférou ke snímku "The Divide", ve kterém postavy příběhu také čelí bezvýchodné situaci. Nazvat tento snímek průměrným, může skutečně jen negramot. Je to úžasné dílo. (26.10.2019)

Milionkrát omletý námět, ale zpracovaný velmi silným, tísnivým způsobem. Ale když pominu silnou atmosféru, není to žádná hitparáda. Necelé dvě hodiny filmu jsou takřka nekonečné a v podstatě jsem pořád čekal, kdy se začne něco dít. Jen tak abyste věděli...nedočkal jsem se. Přesto to nepovažuju za ztrátu času. (02.09.2019)