Trafikant

Silný příběh z předválečné Vídně, byť z prostředí jedné jediné ulice. To ale vůbec nevadí, protože v příběhu je vše, co od podobného námětu požadujete. Skvostná atmosféra doby, postavy, kde z jedné strany jsou ti normální a z druhé strany jsou jednoznační pochlebovači Hitlera. K tomu úžasný Bruno Ganz na sklonku života v krásné roli Sigmunda Freuda. Dokonce i odkaz na Česko a holku z Dobrovic tu je. Jen škoda, že je to tady film tak zapadlý. Nezaslouží si to. (20.12.2021)

Táto nemecko-rakúska melodráma vcelku verne zobrazuje atmosféru medzivojnového obdobia so všetkým, čo k tomu patrí, a v trochu nezvyčajnej forme ukazuje psychologické pochody mladého trafikanta snažiaceho sa vyznať vo svojich myšlienkach a pocitoch. Podľa mňa dosť nudný film obsahovo, ale za to atmosfericky a vizuálne veľmi slušne a remeselne spracovaný. A Bruno Ganz vítaným bonusom v podobe Freuda - R.I.P. Maestro. 60 % (08.11.2020)

Oceňuji výborné ztvárnění vídeňského prostředí 30.let a jeho náhlé změny po Anschlussu (obsazení  Rakouska Hitlerem v r. 1938). Film předvádí exempláře primitivních ubožáků, kteří se nástupem jakékoliv diktatury stávají "nadlidmi". Stačí jim navléknout si na rukáv červenou pásku s hákovým křížem (nebo srpem a kladivem, či rudou hvězdou jinde a jindy, že) a jsou schopni ubližovat všem ostatním, jinakým. Aniž mám na mysli půvabnou Anežku či Freuda, (který se narodil v moravském Freibergu/Příboru), co by spojovací body, se svou atmosférou děj od českého prostředí moc neliší. V tomto jsme si s Rakušany díky dlouhému soužití velice blízcí. Nejvíc mne asi zaujal přesvědčivý/sympatický Bruno Ganz jako Sigmund Freud (tedy ve vděčnější roli, než ho všichni dosud zřejmě známe). Jako negativum mi připadaly některé nepřesvědčivé, nereálné momenty (např. scéna uvnitř řeznictví, nebo kalhoty na stožáru). Ubraly filmu na věrohodnosti. (03.07.2022)

Iniciace mladého Franze je provedena podle běžných iniciačních představ soudobých filmovýcha literárních tvůrců. Spolu s ním procházíme spoustou cest a cestiček, které (bohužel) nikam nevedou. Navíc má Franz smůlu, že se to děje v období Kurt Schuschnigg/Adolf Hitller - tedy kolem (pro Rakousko) neslavného Anschlussu, který tu bylo možno vystopovat jen podle individuálních otisků. Děj je sestaven z několika banálních, vesměs standardních osudových okamžiků vesnického balíka Franze Huchela, jehož kamarádství se Sigmundem Freudem je přitom krajně podezřelé a málo uvěřitelné; především pro hloupoučké fráze, kterými nebohého hocha obdařuje a navíc ho učí kouřit (Franz je asi jediný osmánctiletý trafikant celé Vídni, který nekouří). Nejzajímavější byl (alespoň pro mě) život v ulici, kde veteránem z předchozí války (pravděpodobně jeho otcem) vedou trafiku. Po (úspěšné) iniciaci se Franz vrací domů k mámě a doufejme, že tam zůstane po zbytek života - všem pokud si pro něj nedojede Gestapo, které zřejmě časem zjistí, kdo strhl vlajku z hakekrajcem a na stožár pověsil kalhoty s jednou nohavicí, do kterých fouká celá Vídeň, aby se pěkně nadouvaly. --- Na filmu jsem byl v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. Zpět jsem jel vlakem v 21,02, tedy jeli jsme: strojvedoucí, průvodčí a já. Vystoupil jsem na Veselíčku, do Žďáru vlak dojel bez jediného cestujícího (dle vyjádření milé paní průvodčí měl 147 míst k sedění). To, že tento vlak jezdí každou hodinu považuji za stejnou kulturní vymoženost, jako odskočit si na film do jiného města. Kéž by byl tento spoj zachován a lidé přišli k rozumu a neblokovali svými auty zimní silnici č. 19. (12.12.2023)

Trochu sociálna (těžké živobytí na venkově vs. rozmarný život města), trochu trafiky (ale rozhodně žádný kouřový opar), trochu hubených kulis (jako hodně scvrklá Vídeň), trochu antinacismu (nebo spíš univerzálních sviní a židů), trochu nešťastné lásky (hošíček od jezera a protřelá Češka), trochu Freuda (ale promarněné téma snů)... na výsledek se dobře kouká, ale také stejně snadno protéká mezi prsty... (31.05.2020)