Reklama

Reklama

Dobrá smrt

Trailer

Obsahy(1)

Musela se dívat, jak její matka umírá na tehdy nediagnostikovatelnou svalovou dystrofii. I tělo dvaasedmdesátileté Janette ochabuje, nemoc rychle postupuje. Rozhodla se, že na rozdíl od matky ze světa odejde důstojně. Ovšem Velká Británie jí legální možnost „dobré smrti“ nenabízí. Pro eutanazii si musí dojet do Švýcarska. S vnitřním klidem organizuje svůj odchod, zatímco Janettini blízcí prožívají emocionální bouři – především její syn, který rovněž trpí dystrofií. Vztahové drama se stupňuje s blížící se smrtí. Režisér Tomáš Krupa využil k vyprávění stylizované prvky hraného filmu, které pocit autenticity ještě umocňují. (Falcon)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (23)

nascendi

všechny recenze uživatele

Eutanázia je témou, ktorej význam bude časom stúpať. Nielen v spojitosti so starnutím populácie, ale aj s rastom počtu chorôb, ktoré sa nedarí vyliečiť, ale darí sa pri nich udržať pacienta pri nejakej minimálnej forme života. Zatiaľ rozšíreniu eutanázie bránia kresťanské dogmy, ktoré mlčali a mlčia pri vojnách a popravách. Je absurdné keď psom dožičíme bezbolestný odchod zo sveta, u beštiálnych vrahov vymýšľame najprijateľnejší spôsob popravy a ľuďom, ktorí trpia nepredstaviteľnými bolesťami v terminálnom štádiu choroby poskytujeme iba idiotské odmietnutie buď od lekárov (možno vynájdu účinný liek; nemôžem vám zvýšiť dávku morfia, pretože by vás mohla otráviť) alebo od náboženských fanatičiek ako Matka Tereza (čím viac trpíš, tým ťa Ježiš viac miluje), ktoré si v prípade vlastného utrpenia pri zomieraní zvolili radšej švajčiarsku kliniku, než Ježišovu lásku. Film ma zaujal tým, že iba nazeral do procesu, nekomentoval, neburcoval, neodsudzoval, ani nepropagoval. O to väčší emočný účinok sa mu podarilo dosiahnuť. Eutanázia nebude pravdepodobne nikdy masovo rozšíreným spôsobom umierania. Väčšina ľudí skoná bez neznesiteľných bolestí. Možno ani nenastane doba, keď likvidácia starých ľudí bude ekonomickou nevyhnutnosťou, ako to bolo vo filme Balada o Narajame. V každom prípade jej hysterické odmietanie cirkevnými kruhmi naráža na pozoruhodný názor, že právo na voľbu času a spôsobu úmrtia by malo patriť medzi základné ľudské práva. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Dokumentární portrét Angličanky, která hodlá podstoupit eutanazii. Dvaasedmdesátiletá Janet nechce čekat, až se její neblahý zdravotní stav, daný dědičnou svalovou dystrofií, zhorší natolik, že se stane zcela nesvéprávnou. Ztratila by schopnost učinit vlastní rozhodnutí, podepřené jasnými racionálními argumenty. Smrti se neděsí. Přijala ji stejně jako dříve svou nemoc a fakt, že život není fér a je třeba se s ním vypořádat dle svých momentálních možností (skutečnost, že všichni v její situaci nemají stejné možnosti a „dobrá“ smrt představuje svého druhu privilegium, film bohužel více nerozvádí, ale chápu, že by šlo o odbočení od směru, kterým je zaměřena jeho pozornost). Zatímco Janet odhodlaně a smířeně míří ke dni, kdy roztok pentobarbitalu ukončí její trápení, sledujeme paralelně příběh jejího syna, který trpí stejnou nemocí a očekává stejný osud.___Přes podobnosti zřetelné i ve způsobu snímání obou sociálních herců je ale synova linie nadějeplnější, neboť Simon se zapojuje do výzkumu, jenž by mohl vést k objevení léků pro zatím neléčitelnou nemoc. Působivé obrazové pojetí, využívání kontrastů a paralel, hrdinčin poetický mimoobrazový komentář nebo nenucené zapojování mizanscény k osvětlování Janetina předchozího života film udržuje na pomezí procedurálního dramatu a názorově otevřeného zamyšlení nad tím, jaké umírání je „přirozené“ (do filmu byly příznačně zařazeny dva náboženské výklady eutanazie – podle jednoho by měl o našem bytí a nebytí rozhodnout Bůh, podle druhého Bůh nechce, abychom trpěli, a je tudíž přijatelné, pokud se rozhodneme svůj život sami ukončit). Přes občasné zesílení melodramatické roviny užitím teskné hudby nebo estetizaci úkonů souvisejících s posledními věcmi člověka, se film neuchyluje k exploataci lidského neštěstí. Je natočen s obrovskou pokorou a pochopením jak pro ty, kdo se rozhodli odejít, tak pro ty, kdo zůstávají. 70% ()

Reklama

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Dobrá smrt zachycuje eutanázii nikoli jako kontroverzní společenské téma, ale jako takřka procedurálně pojaté vztahové drama. Zprostředkovaná linie situací souvisí s rozhodnutím protagonistky Janette – britky trpící dědičnou svalovou dystrofií – zorganizovat si svůj odchod ze světa tak, aby její rozhodnutí nic nezvrátilo. Má stanovený plán, který s naprostým vnitřním klidem plní, zatímco divák je konfrontován s rodinnými situacemi, z jejichž emočního přetlaku mu dochází dech. Poslední výlet do Švýcarska po boku potomků, z nichž jednoho v budoucnu podobné rozhodování pravděpodobně nemine, však přirozeně směřuje k osvobozujícímu naplnění smyslu spojení „eu-thanasis“. Snímek nejde cestou syrové observace, která by z vnějšího pohledu konstatovala tragickou situaci ženy vyrovnávající se s nutností odejít nikoliv v intimním prostředí svého domova, ale ve vzdálené instituci. Jeho forma neustále, i za cenu odstupu a návodné emocionální podpory, vyvažuje divákem vnášenou úzkost z neúprosného přibližování smrti. Možnost hlubší identifikace s protagonistkou a jejím odlišným vnímáním stále bližšího cíle vlastního konání tak otevírají harmonicky komponované a náladové širokoúhlé záběry, u nichž se ani nechce věřit, že pocházejí z fotoaparátu. Obrazové pojetí na jednu stranu vytváří působivé vazby mezi postavou a prostředím opouštěného domova, jenž nabízí fascinující vizuální podněty a doklady naplněného života. Na druhou stranu estetizace eschatologických momentů upřednostňuje konstantní prožitek smiřlivého odcházení nad přenechávaným poselstvím a "aktivistickým" činem hrdinky, u níž se poslední věci člověka staly spíše vysilující logistickou operací. Co však zcela ozdbrojuje je neokázalá pokora tvůrců infiltrujících se do nejsoukromější sféry, o níž nejvýmluvněji svědčí důstojné zobrazení posledního Janettina okamžiku. ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Touto cestou Vás oficiálne žiadam o asistenciu pri dobrovoľnej smrti. –––– Neobyčajný dokument na krajinu ako Slovensko a určite aj na krajinu, kde sa eutanázia môže vykonávať. V kratšej televíznej verzii som bol očividne o niečo ukrátený. Ale aj tak ma prekvapila prirodzenosť všetkých aktérov, absencia akéhokoľvek komentátora a vysvetľujúcich titulkov. Vyhnúť sa takýmto univerzálnym barličkám dokumentov určite nebolo jednoduché, ale podarilo sa. –––– Utrpenie a bolesť sú pre teba dobré. Je to Božia vôľa. A ty si povinný zomrieť vtedy, keď sa tak rozhodne Boh. Ani o sekundu skôr. – Ja v takého Boha neverím. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

O čom je Dobrá smrť a kam celý naratív smeruje je tak nejak jasné asi každému, kto sa na film chce vypraviť do kina. Tie klady vážne nie sú v prekvapeniach, ale skôr v samotných protagonistoch a ich pohľadu na vec, respektíve na život, pretože ako vieme, život je jeden z najťažsích...a vyzerá to tak, že aj smrť. Jadrom je samozrejme Janette a jej rozhodnutie absolvovať odchod zo sveta pomocou eutanázie, ale bez jej okolia, respektíve rodiny a zaujímavej, mimochodom veriacej vykonávateľky eutanázií niekde v Bazileji, by bol film iba polovičný. Prostredníctvom všetkých protagonistov tak dostávame hutný myšlienkový celok, kde ale nikto nikomu, vrátane režiséra smerom k divákom, nevtĺka žiadnu svoju pravdu do hlavy. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (3)

  • Cesta ke zrození snímku vedla přes jednu zahraniční konferenci o asistovaném odchodu ze světa. Tvůrci se tam potkali se švýcarskou lékařkou Erikou Preisig, která se eutanazii léta věnuje. Tato neobyčejně silná osobnost a žena plná pochopení a soucitu souhlasila s tím, že se zúčastní natáčení filmu na dané téma, pokud se najde vhodný pacient či pacientka, tedy někdo, kdo bude souhlasit s přítomností kamery během svých posledních měsíců života. (ČSFD)
  • Natáčení probíhalo v West Mersea (Anglie), v Basileji (Švýcarsko) a ve Washingtonu (USA). (ČSFD)

Reklama

Reklama