Obsahy(1)
Opera-pastorel Bohuslava Martinů o jednom dějství Čím lidé žijí vznikla v roce 1952 v New Yorku. Byla napsaná jako televizní opera a svou premiéru měla v roce 1953 při vysílání NBC. Libreto napsal Bohuslav Martinů podle povídky Lva Nikolajeviče Tolstého Kde je láska, tam je i Bůh. Toto dílo není často uváděno. Z tohoto ohledu je realizace zvukové nahrávky a následného filmového zpracování opery výrazným kulturním počinem s celosvětovým přesahem. Dílo je už v samotném autorském zpracování vysoce stylizované, na způsob středověkého Miráklu, a vyžaduje stylizaci i pro originální filmové zpracování. (Česká televize)
(více)Recenze (9)
Nejsem příznivcem oper a tak se na ně nedívám, ale zde jsem udělal výjimku. Prvním důvodem je Lev Nikolajevič Tolstoj a druhým fakt, že právě český skladatel napsal libreto na povídku tohoto spisovatele. Navíc mě zajímalo propojení opery a hraného divadla. Bylo to zajímavé, už jen proto, že samotný příběh je k zamyšlení, byť napsán byl ve zcela jinou dobu a za naprosto jiných společenských podmínek. Pravda, operním zpěvákům bych nerozuměl ani slovo, ale to naštěstí vyřešili titulky. Dodat musím též ještě to, že se mi velmi líbil návrh kulis. ()
Nejsem ani náhodou příznivec opery, tím více jsem sám sebe překvapil, že jsem toto dílo zhlédl na první pokus a s velkým zájmem. Jistě má na tom mimo hudby velkou zásluhu vizuální stránka, která díky své stylizovanosti umocňuje pocit, že sledujeme legendu, přičemž umně pracuje se symboly (např. scéna, kdy se pracovní stůl, na němž se hrdina dělí o jídlo s potřebným člověkem, mění v oltář). Tedy to je opravdu vánoční příběh. ()
Nemohu říct, že jsem přívržencem Bohuslava Martinů, nemohu říct, že nemám rád operu a mohu říct, že má rád L.N. Tolstého, který - ať byl jaký byl - věděl o co jde už jen tím, že jednu ze svých povídek nazval Kde je láska, tam je i Bůh. Nekvasilova adaptace tohoto vánočního miráklu je snesitelná (někdy snadno, jindy tak tak), švec Csongor Kassai velmi dobrý, hudba Bohuslala Martinů nervy nedrásá - v době práci na této "komorní" opeře mu bylo 62 let; vypadá to, že se citově i hudebně uklidnil. Suma sumarum: jsem docela příjemně překvapen. ()
Tak tímhle mi ČT udělala velikou radost, tak velikou, že jsem ochotna jí pár hříšků i odpustit. Scénograficky dokonalé zpracování, hudebně dle mého bez chyby. Krásná hudba Bohuslava Martinů. Po všech těch strašlivých pokusech o pohádku konečně opravdu vánoční příběh, v němž má své místo i Bůh! Děkuji panu Nekvasilovi! A hned si na jeho ostatní díla "posvítím". Doufám, že jsme se nesešli naposledy! ()
"Cokoliv jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mě jste učinili...." Libreto téhle původně televizní opery Bohuslava Martinů je sice možná podle Tolstého, nicméně samotná základní myšlenka opery je poněkud staršího původu (viz Matoušovo evangelium). Samotné toto filmové zpracování se řadí do úžasné řady originálních filmových zpracování minioper Bohuslava Martinů z produkce Jiřího Nekvasila (viz v minulosti opery Slzy nože a Hlas lesa). Tím jeho nejnovějším počinem jsem byl doslova nadšen. Jednak originální stylizací (viz zasazení příběhu o ševci, který prožívá setkání s Bohem prostřednictvím několika setkáními s potřebnými lidmi, do vánočního času v životě jedné rodiny), jednak velmi působivým (téměř pohádkovým) vizuálem. Ten člověka upoutá již prvních momentech, kdy syn otevře knihu, kterou dostal coby vánoční dárek, a z knihy vystoupí z papíru vyrobená ulice malého městečku, v jehož kulisách pak Nekvasil rozehrává celý příběh. Na rozdíl od některých televizních oper dřívějšího data (např. Rusalka apod.) zde není snaha o to, aby herci otvírali pusu podle zpěvu, což je výrazně osvobozující. Činoherní a hudební složka tohoto zpracování se tak vzájemně doplňuje a to aniž by to bylo jakkoliv násilné. Pomáhá tomu i fakt, že již samotná opera obsahuje mluvené slovo vypravěče. A když se k tomu přidá kouzelná Martinů hudba (tentokrát neoklasicistního pojetí) je o úžasný zážitek postaráno. ()
Galerie (37)
Photo © Česká televize / Pavla Černá
Reklama