Jakusoku no Neverland

Wow. Jsem ráda, že jsem tomuto seriálu dala konečně šanci. Téma, které se trochu podobá jednomu z mých oblíbených filmů, mě paradoxně trochu odrazovalo, protože jsem nedokázala odhadnout, jak moc pro mě bude jeho sledování náročné. Nakonec to ale nebylo podáno až tak děsivě, tak jsem se bála asi zbytečně už dopředu. Vlastně si zpětně ani nevybavuji, že by tam byla nějaká přímo hororová scéna, ale přesto jsem byla při sledování jako na trní. Seriál prostě staví na brutálně dobře zachycené dusivé atmosféře, na napětí a na bolestivé bezmoci, kterou jen občas a ve velmi dobře mířených dávkách probleskne paprsek naděje. Spousta twistů byla snadno předvídatelná a přesto mě seriál nenechal vydechnout a několikrát mě i překvapil. Bála jsem se, že to skončí špatně, dokonce jsem si vyhledala spoiler, abych v noci mohla usnout a to se mi stalo naposledy při sledování úchvatného Shinsekai yori, které bych atmosférou k tomuto dílu směle přirovnala. Tam to však bylo posunuté ještě o velký krok dál a i proto nemůžu hodnotit Yakusoku no neverland plným počtem hvězd. Pak se k tomu přidává ale i to, že občas mi přišlo až trochu moc na sílu, jak se každou chvilku měnily názory, motivy a celkově černobílé naladění postav. Do jisté míry přesně toto u postav vyhledávám, aby nebylo úplně jasné, jestli jsou dobré nebo zlé, ale tady to prostě bylo chvilkama už tak moc, že jsem to vůbec nežrala a věděla jsem, že se to na tu stranu dobra nakonec přechýlí. Svou stabilitou dobra pak mezi nimi Emma působila až skoro absurdně. Skvělá ale byla třeba postava sestry Krone, z jejího šílenství mě mrazilo, děti byly všechny úžasně chytré a nějak si dokázaly zachovat chladnou hlavu i když šlo o život a z celého srdce jsem jim fandila. Konec mě přesto nedostal až tolik, jak jsem čekala, asi to na mě bylo už trochu zdlouhavé, ale stejně to bylo dost silné, aby to ve mně trošku zůstalo. uf. To by k první sérii asi stačilo a ke druhé se vyjádřím zase příště, to by byla zase trochu jiná pohádka. (23.11.2022)

Zaslíbená Země Nezemě se mi nehodnotí snadno. Zápletka samotná zní možná otřepaně, ale její zpracování rozhodně stojí za vidění, přináší diváku nejedno překvapení a označit ho za zcela sterilní podívanou v kontextu současné japonské animované tvorby by mohl jen naprostý ignorant. Má to po většinu času hutnou atmosféru, na čemž se podílí hlavně zdařilý minimalistický hudební doprovod a ve vypjatých okamžicích i kamera z pohledu první osoby, ale k dokonalosti má toto anime hodně daleko. Proč? Po celou dobu jsem měl problém především s postavami, které jsou sice emočně nevyzrálé, ale jako Mary Sue vše hned vydedukují s minimem indicií, moralizují ostošest, nemají chybu a neochvějné správňáctví je zde prezentována jako ta jediná legitimní možnost, jak celou situaci vyřešit. Tempo vyprávění je rovněž nevyvážené, takže zatímco do poslední třetiny se seriál táhne a víc se mluví než koná (přičemž některé dějové kličky vyšumí úplně do prázdna), v posledních dílech nabere dění rychlý spád a konec přijde rychleji, než se divák naděje. Ohlášené pokračování mě nicméně zajímá, neboť právě v něm by mohli tvůrci naplno ukázat, jaké trumfy mají v rukávu, pokud tak do teď ještě neučinili. Trochu lepší 3*. (03.01.2020)

Velmi intenzivních 12 dílů. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se většinu dílů vlastně vůbec nic neděje (pár dětí spolu neustále vede dialogy), opak je pravdou. Každý díl je napínavý a většinou nic není tak, jak se zpočátku může zdát. O napětí a zvraty tedy není nouze. Audiovizuální stránka pouze přidává na atmosféře, která je hodně hutná. Jediná výtka, by mohla být ohledně inteligence dětí. Předpokládejme tedy, že to jsou mimořádně vyjímečné děti. :D (26.12.2019)

Úprimne nerozumiem tomu ohlasu, pretože po prvom dieli, ktorý si vyslúžil moju pozornosť a nadšenie, absolútne vytratí akýkoľvek cit pre pacing, diely začnú byť naťahované fillery, kde sa nič neudeje, a keď sa sám prekonám, aby som dopozeral posledný diel a zistím, že ešte aj ten záver je taký nijaký, a o svete vonku sa nič podstatné nedozvieme, tak niekde bude asi chyba. (29.12.2020)

S anime je to obvykle tak, že jejich "filozofické" podhoubí je hodně na oko, vcelku povrchní, ale uspokojivé a především funkčně doplňující zajímavé popředí, kde se děje něco zajímavého a zábavného. Takže člověk sleduje cool pohádku, která je rámována čímsi vágně hlubokým. A je to tak fajn. The Promised Neverland to má přesně naopak. Ta zastřešující alegorie dospívání a totality je celkem promyšlená a hodně chytlavá, zatímco samotný děj je nezajímavý a nepromyšlený. Především je problém, když narativ zaměřený na proceduru útěku nabízí celkem mělká pravidla o tom, co kdo ví, co kdo dělá a co si může dovolit - děti "v úplné tajnosti" dělají měsíce dlouhé skupinové venkovní akce, aniž by dávalo smysl, že to jejich dozorcům může uniknou - ale nemá se o tom přemýšlet, protože jen díky tomu může být rozváděno ono ústřední podobenství. Umím si představit, že kvůli tomuhle prohození popředí a pozadí bude tenhle seriál pro někoho jedno z nejslabších, pro jiného jedno z nejzajímavějších anime. (18.06.2020)