Company

,,Špičkovi tanečníci a světově proslulí umělci''. V tom případě se Robert Altman opil a usnul v psí boudě. Ptáte se proč zrovna v psí boudě? I ten pes je natolik duchaplný, aby nenatočil ''dramatický romantický'' příběh bez přihlouplých žvástů a příšerných herců. Ten příběh jsem vůbec nepostřehla, vlastně ani nevím, o co tam šlo. Pokud to mělo být romantické, tak je i hnůj romantičtější než dva hlavní představitelé. Žádné herecké výkony se nekonaly, v podstatě tam žádní herci nebyli, jen nějací lidé míhající se před zrcadlem. Neve Campbell je baletka taková, jako asi má kočka. A možná, že i ta kočka našlapuje ladněji, než naivní slepice Campbell. Na druhou stranu, poslední představení (včetně toho na lanku) bylo krásné a za to si zaslouží dvě hvězdy. Škoda, že tam nebylo jen toto. Jelikož rostlinky, banány, zebry a obr, jež žere červené opice, to se nevidí jen tak často! (23.12.2012)

|| Scenár: Barbara Turner / Príbeh: Neve Campbell & Barbara Campbell | Hudba: Van Dyke Parks | Produkcia: Robert Altman, Joshua Astrachan, Neve Campbell, Pamela Koffler, David Levy, Christine Vachon | Štúdio: Sony Pictures Classics | Rozpočet: 15 miliónov $ | Tržby: 6,401,690 $ || Ďalší experimentálny tanečný film, ktorý svojou javyskovou abstraktnosťou trošku vyčnieva z rady. Film je okrem tanečných scén emočne dosť plochý, chémia medzi hercami nefunguje. Nepomáha tomu ani zle namixovaný český dabing. 60% | DVD, CZ DTS | (30.01.2014)

No musím se přiznat, že toto je jeden z mála filmů, kterej sem po prvních 20-ti minutách vypnul... Asi mi prostě nesedí baletní prostředí a ty opěvované baletní vystoupení mě spíše nudily... Prostě tohle není můj šálek kafe...Odpad nedávám jen proto že nevím, jestli nuda trvala celý film nebo jen ten začátek, po kterém sem to vypnul... (24.05.2006)

Další skupinový portrét pod taktovkou legendárního Roberta Altmana. Bohužel fungující spíše jako akademický vhled do mikrosvěta proslulého baletního souboru The Joffrey Ballet Company z Chicaga. Ten je i hlavním hrdinou vyprávění. Působí jako jeden organismus, který tepe vlastním životem a kdo jeho zákonitosti nehodlá respektovat (nebo na to nemá), musí z kola ven. Altman si všímá jen několika málo postav, rezignuje na standardní příběh, nezamýšlí se vlastně ani nad fenoménem tance a jen tak skáče od zkušeben na jeviště, z jeviště do soukromých bytů tanečníků a zpátky zase za lopotnou dřinou. Až si divák klade otázku, zda-li to takhle uctívaný režisér původně vlastně chtěl. Když už se na nějaký příběh zaměří (nejvýrazněji v případě nastupující tanečnice Ry v podání Neve Campbell), těžko z něho vyvodíme nějakou pointu, ba dokonce hlubší emoce. Někde v pozadí je rozhodně cítíme, ale to je málo. Dle mého zbytečně potlačuje veškerou identifikaci diváka s dějem, ač je třeba přiznat, že taneční výstupy jsou pozoruhodné. A právě o to tu jde. Bolest, vyčerpání, slabost, úspěch, uspokojení.. vše, co může tanec přinést. Kolem něho se vše točí, on je světobodem vesmíru. Na mimořádně čisté taneční sekvence se dívá moc hezky, ale když je kolem citová prázdnota, je už to menší problém. Raději bych akceptoval nějaké to klišé spojené s tanečními (baletními) filmy, nějaký ten uslzený závěr, než-li emočně prázdné experimentování ve vysoce profesionálním prostoru. Přesto potěší hlavní hybatelka projektu, herečka Neve Campbell, která látce, které je spoluautorkou, bezmezně věřila, snímek produkovala a zároveň v něm zúročila svoje letité taneční kvality. Bohužel ale ani její postava nemá žádný vývoj, nikam nesměřuje, nic nenabízí. Nicméně Altmanův předposlední snímek, který měl těžkou cestu nejen na plátna kin, má i přes odcizující vlastnosti své nesporné kvality!! (07.09.2009)

45 % - The Company je krásnou ukázkou toho, jak nudný může být podobný námět, který je jindy zpracovaný brilantně. A to v i případě jednoho režiséra: Roberta Altmana. Jeho Zítra nehrajeme! má s The Company hodně společného. Jedno se odehrává na poli baletního sálu, druhé v kabaretu. První je zdlouhavé a nudné, nejde postavám pod kůži a jenom je tak sleduje. Druhé otevírá postavy divákovu srdci, jde jim pod kůži a do nitra jich samotných. Přitom v obou filmech není dějový rámec nijak výrazně odlišný. Zpracování a celkové vyznění je ovšem jako den a noc. (28.04.2009)