Mluv s ní

Den před tímto filmem jsem viděl snímek Muž bez minulosti jiné evropské režisérské veličiny, Akiho Kaurismäkiho. Kdybych mohl srovnávací výsledek obou snímků převést do boxerské roviny, tak bych prohlásil, že Almodóvar vyhrál vysoko na body. Každý film je sice trochu na jiné téma, ale výsledné zpracování a herecké výkony, jakožto i další atributy, podle nichž se dá rozeznat dobré dílo od špatného tady hovoří jasnou řečí pro španělského klasika. Jeho drama je podané výrazně srozumitelnější formou a diváka dovede k "cíli" bez nějakých pokusů o "intelektuální znásilnění", což se o Kaurismäkiho filmech tak jednoznačně říci nedá. Almodóvarovy snímky obecně sice diváka donutí k zamyšlení, ale bude to opravdu jen zamyšlení a nikoliv "zavaření mozkových závitů" od ustavičného dumání nad tím, "co tím chtěl básník říci". Zkrátka, na jeho díla se lze dívat i bez vystudování psychologie, filozofie a všech blízce či vzdáleně příbuzných oborů, což se o dílech jiných evropských režisérů vždy říci nedá. (31.05.2005)

Od filmu Na dno vášně, minimálně do filmu Volver (novější jsem neviděl) trvá obdivuhodná tvůrčí etapa tohoto génia španělského filmu. Po tuto dobu plodí Almódovar jeden úžasný film za druhým. Všechny tyto filmy jsou dokonalé po všech stránkách. Někomu se jeho filmy líbit nemusí, já je vidím jako bezchybné.Tolik vášně, smutku a romatiky umí převést na filmové plátno málokdo. Nádherně kompozičně vyřešené záběry, krásná hudební kulisa, do poslední chvíle naprosto nepředvídatelný scénář a skvělí herci, to vše je pro Almodóvara standart a platí to bezvýhradně i pro tento film. Tento je naívc okořeněn sympatickým prostředím moderního tance. (01.02.2010)

Opravdu velmi silný snímek a pro mne možná ještě lepší než "Vše o mé matce", který dojme a zanechá ve vás zvláštní pocit. Oscar pro Pedra Almodóvarova za nejlepší původní scénář je vzkutku zasloužen! Za zmínku také stojí, že zde hraje malou zajímavou roli Paz Vega /hlavní předstvitelka filmu Sex a Lucía/ :) (03.06.2003)

Shlédutí od shlédnutí zbožňuju tenhle zvláštně intimní příběh o lidské komunikaci, mlčení a nenaplnění víc a víc. Almodóvar brilantně pracuje s dynamikou narativu, hudební vsuvky dodávají všemu nádherně pomalé a zahloubané tempo, vytvářejí hlubokou brázdu melancholie, do níž se příběhy Benigna, Marca, Alicie i Lydie dokonale hodí. Zvláštní chemie dvou mužských představitelů, která absolutně postrádá testosteronovou hrubost, mlčící ženy, těžko postižitelný němý film o nenaplnitelné touze... směsice více než divná, ale více než mistrovsky řízená až k závěru, která ve vší sladkobolnosti nesklouzne k laciným gestům a doslova odtančí v rytmu flamenca někam hluboko do mojí paměti. V Mluv s ní nemá cenu hledat jakékoli poselství, završený smysl, jediným smyslem tohoto filmu je právě niterný a neukončený dialog s divákem. Nuže, vedl jsem ho s ním už pětkrát a vždy to bylo inspirativní. (23.03.2007)

Docela originálně se rozvíjející zápletka a celkově nápaditý a velice jemně zrežírovaný film, který dokáže rozpoutat diskuse na téma mezilidských vztahů i lidství samotného. Jen se mi zdá, že po první polovině pestrosti trošku ubyde a ukáže se, že ke správnému zážitku je nutný aktivní zájem diváka o danou tematiku... 7/10 (16.11.2015)