Mluv s ní

Cesty osudu jsou spletité, nešťastný konec jedné etapy může být začátkem něčeho nového, kde místo pomíjivosti čeká jistota (snad). Emocemi nabitý film s několika krkolomnými zvraty. Pochvalu si zaslouží soustředěné herectví a přenádherná pointa. Už se těším na další Almodórovy filmy a věřím, že budou stejně inspirující jako "Mluv s ní". 8/10 (27.04.2010)

Sorry, ale tohle fakt ne. Ponechám stranou, že umělecké filmy podobného ražení mě obvykle tolik neberou. Ale co v tomhle filmu se řeší, mi bylo vyloženě proti srsti. Máme tu krásnou holku v komatu, do který je zamilovaný chlápek, co ji předtím stalkoval, a když se jí stane autonehoda, podaří se mu dostat do nemocnice, kde se o ní může starat jako asistent, koupat ji, stříhat vlasy, šmikat nehty a tak. Je úplně podřízená jeho zvídavým prstům a fantaziím o tom, jak spolu budou manželé. Což zní jako dobrý námět na pořádně děsivej horor, ale ne, tohle je umělecký evropský film. U mě tedy tahle postava přišla o veškeré zbytky sympatií, když udělá to, co nakonec udělá. To není žádná "láska", to je jen jeho sobecká fantazie. Pak je tu ještě jedna ženská v komatu, u které je chlápek, který s ní měl opravdový vztah, ale postupně se ukáže, že je to taky idiot, protože se s hlavním úchylem skamarádí. Opět, to si můžou kluci poplakávat, jak chtějí, ale určitý věci z vás nedělají romantického hrdinu, ale psychopata. Předpokládám, že film neměl být jednostranný a divák měl cítit to i to, ale rozhodně na mě působí tak, že spíš fandí hlavním chlapům (viz příšerný "happy end" na konci), a tak jako tak jsou všechny postavy otravné a sledovat ten děj bylo pro mě místy utrpení. Ale tak dobrý vidět trochu španělskou kulturu a že se poukázalo na tohle těžké téma - i když tak ujetě. (4/10) (26.02.2020)

Shlédutí od shlédnutí zbožňuju tenhle zvláštně intimní příběh o lidské komunikaci, mlčení a nenaplnění víc a víc. Almodóvar brilantně pracuje s dynamikou narativu, hudební vsuvky dodávají všemu nádherně pomalé a zahloubané tempo, vytvářejí hlubokou brázdu melancholie, do níž se příběhy Benigna, Marca, Alicie i Lydie dokonale hodí. Zvláštní chemie dvou mužských představitelů, která absolutně postrádá testosteronovou hrubost, mlčící ženy, těžko postižitelný němý film o nenaplnitelné touze... směsice více než divná, ale více než mistrovsky řízená až k závěru, která ve vší sladkobolnosti nesklouzne k laciným gestům a doslova odtančí v rytmu flamenca někam hluboko do mojí paměti. V Mluv s ní nemá cenu hledat jakékoli poselství, završený smysl, jediným smyslem tohoto filmu je právě niterný a neukončený dialog s divákem. Nuže, vedl jsem ho s ním už pětkrát a vždy to bylo inspirativní. (23.03.2007)

Almodóvar má vždycky naprosto dokonale promyšlenej příběh, vždy dokáže přijít s něčim zajímavým a to ať už se to týká tématu celýho filmu a nebo přímo během průběhu filmu, prostě je to pan režisér a to plní do puntíku i tady, jenže jako vždy mi tam něco chybělo, nějak neumim popsat co přesně, asi něco, co by mě nějak zasáhlo, prostě mam jen vždycky pocit, že koukám na něco výjimečnýho, nemam tomu prakticky co vytknout, ale když to skončí, tak zjišťuju, že vlastně ani nevim, proč bych tomu měl dávat plný hodnocení (17.07.2009)

Rozervaná objetí, režisérův nejnovější počin, byl zároven mým prvním z jeho tvorby a hodně mě zklamal. Téměř po všech stránkách. Jako druhý jsem si tedy vybral jeden z jeho nejznámějších filmů. A učinil jsem velice dobře. Nenapodobitelným stylem komponovaná mozaika navzájem propojených osudů, která funguje, at už ji seskládáte jakkoliv. Scénář je skutečně výtečný a i sám Almodóvar musel mít pořádný bolehlav, než jej vymyslel. Po spletitých linkách neobyčejného příběhu hraje nádherná hudba a i přesto, že na čistých pět hvězdiček to není, scéna se španělským hudebníkem, disponujícím neuvěřitelně tesklivým hlasem, se zasluhuje o plný počet. (01.03.2010)