Méďa Béďa

Na tomhle snímku jsem vyrůstal, takže jsem si ho dnes, po několika letech, znovu připomněl, abych mohl konečně recenzovat. Film je sice skoro 60 let starý, ale má (možná právě díky svému stáří) své kouzlo. Můžeme si všímat mistrovského zpracování, hlavně co se týče animace, ale i scénáře. Velkou roli při mém hodnocení hrál i dabing, kdy se jedná o klasiky, jako byl pan Jiří Bruder nebo paní Inka Šecová. Příběh je velmi hezký a roztomilý, snoubí se zde romantika (vztah Bédi a Cindy) společně s velkým přátelstvím (Béďa a Bubu), s napětím (cirkus bratří Chizzlingových) a nesmírně velkou snahou udržet přátelství, a možná i něco více, mezi všemi protagonisty navzájem. Film sršel vtipem, který je místy naprosto geniální, hlavně co se týče cirkusu bratří Štěkavých (pes Raťafák je skutečně legendární a hlášky s ním spojené jakbysmet. Jeho smích je samozřejmě nedocenitelný). Další věcí, kterou bych rád (jako již ostatně klasicky) ocenil, je „psychologie postav“. Tu jsem si zvykl hodnotit u všech snímků, zde ji ovšem píšu v uvozovkách, jelikož se jedná o animovaný fil, kde vystupují převážně zvířata. Myslím, že Béďa si svou bodrostí a upřímností získal srdce mnohých diváků (se mnou v první řadě), což samo o sobě svědčí o silném charakteru. Scénáristé si skutečně dali s postavami práci. Jednou z věcí, kterých si na snímku vážím nejvíce, jsou texty k písním a jejich překlad do češtiny. Když jsem totiž snímek viděl v originálním jazyce, také se mi texty tolik líbily, ale bál jsem se, že do češtiny budou přeloženy poněkud trapně, jak už to u některých amerických snímků bývá, nicméně zde se tvůrcům českého znění podařilo skutečně skoro nemožné, a sice perfektní překlad do češtiny, který skutečně funguje. (03.02.2024)

Nemám žádnou nostalgii, protože jsem film v dětství nikdy neviděl, jen seriál, který mě nikdy moc nebavil. Film samotný je celkem zábavný, prostě animoavná groteska prodloužená na hodinu a půl se spoustou písniček a cestování po celé Americe s tím že všude dobře, doma nejlépe. Jak říkám, celkem zábavné, ale animované staré Disneyovky mě baví víc, než Hanna a Barbera. Animovaný film roku 1964. (02.09.2021)

Na této americké juchandě pravděpodobně vyrůstala minimálně jedna z předchozích generací. Je tak neškodná že ji sem pustili už i soudruzi. Tím pádem byla opatřena dabingem ještě ze staré školy se skvělým panem Bruderem (Krusty a Bourvil) a paní Šecovou. Ti mají určitě neodmyslitelný podíl na tom že jde i po letech o místy pořád roztomilou záležitost se skvělými písničkami, u které se člověk dokáže usmát od ucha k uchu. I když občas může nasadit i výraz znuděnosti, protože v některých momentech už to přece jenom trochu zestárlo. Ještě že je Bobo tak miloučký a Méďa Béďa se pro  musí stát pro nás  všechny milovníky jídla hrdinou. Ale protože je jaro, tak považuji za nejdůležitější, že kočka Clinda ví, co je pořádná láska a jak to na světě chodí,  když dva se k sobě hodí.:D...No ano, ono je to fakt roztomilé.(:D). Tak ať žijou takové roztomilé věci (:D). A ve vzduchu je jaro! Tak vzhůru na nějaký bezpečný piknik s dezinfekcí nebo do lesa, pokud vaše vyvolená miluje zdravý lesní vzduch (pěkné děvče máš, Artuši), jen bacha ať nedorazí strážný anděl myslivec... a zase někdy u nějakého komentu... Občas sem takhle něco házím jako kočka Clinda ty milostné verše. (19.04.2020)

Jak jsem to tak dneska po letech zase viděl, můžu k tomu říct jenom jedno: Je tam všecko. Všecko, co mám na filmech, nebo vlastně spíš na životě, rád. Láska, svoboda, širé dálky i vědomí, že někde čeká místo, kam člověk (medvěd) patří; hudba a zpěv, legrace (chytrá, nepitvořivá), jídlo i trocha toho zdravého absurdna. Ono je to vlastně možná spíš tak, že mi Béďa ty věci napřed ukázal a teprve tím jsem si je zamiloval, že ano, když jsem ho jako dítě znal nazpaměť a v den, kdy ho u nás v kině promítali naposled (což z tehdejší perspektivy znamenalo, že už ho člověk nejspíš nikdy neuvidí), jsem měl do té doby neznámý pocit, že už mě v životě nic dobrýho nečeká. No a vida, dneska po mé jeskyni pobíhají malá medvíďata a můžem si spolu Béďu pouštět z DVD a dokonce se jim líbí tak jako mně tenkrát. Není to paráda? (17.08.2011)

Moc dobře si pamatuji frontu na vstupenky v Bílovci. Ano, i já jsem byl, ačkoli již ve věku, kdy jsem přece na pohádky už dávno nechodil. Takže maskován jsem se do kina dostal a musím říci, že mne to bavilo. Nyní, po letech, jsem na filmík narazil znovu a pobavil stejně. Obří zásluhu mí bezesporu náš dabing. Jirka Bruder je prostě úchvatný. Zda si to pustím zase? Asi už ne. Je to skvělé, ale přece jen asi určeno někomu jinému než mé maličkosti. (31.12.2021)