Vězení
-
Fängelse
-
Prison
Drama
Švédsko, 1949, 98 min
Režie:
Ingmar BergmanHrají:
Birger Malmsten, Hasse EkmanObsah
-
Režiséra Martina navštíví jeho bývalý učitel, trpící duševní chorobou. Starý profesor přichází s námětem na nový film o peklu a ďáblu, jehož základem bude myšlenka, že peklo je na zemi a ďábel že má nad životy lidí neomezenou moc. Martin se o nápadu zmíní novinářovi Thomasovi, který píše filmové scénáře. Thomas věří, že by film mohl mít úspěch, protože ví i o ideální představitelce hlavní role. Má jí být Birgitta Carolina, která žije se svým "ochráncem" Peterem u své sestry. Ta neváhá připravit o život Birgittino novorozeně. Nešťastná Birgitta Carolina utíká a setkává se s Thomasem, který si vsugeroval, že zavraždil svou ženu. Jejich životy se na krátkou chvíli spojují. Avšak Birgitta Carolina nedokáže Thomase stáhnout s sebou dolů… (Krasus)
Režiséra Martina navštíví jeho bývalý učitel, trpící duševní chorobou. Starý profesor přichází s námětem na nový film o peklu a ďáblu, jehož základem bude myšlenka, že peklo je na zemi a ďábel že má nad životy lidí neomezenou moc. Martin se o nápadu zmíní novinářovi Thomasovi, který píše filmové scénáře. Thomas věří, že by film mohl mít úspěch, protože ví i o ideální představitelce hlavní role. Má jí být Birgitta Carolina, která žije se svým "ochráncem" Peterem u své sestry. Ta neváhá připravit o život Birgittino novorozeně. Nešťastná Birgitta Carolina utíká a setkává se s Thomasem, který si vsugeroval, že zavraždil svou ženu. Jejich životy se na krátkou chvíli spojují. Avšak Birgitta Carolina nedokáže Thomase stáhnout s sebou dolů… Komentáře uživatelů k filmu (12)
-
hirnlego
3,5*(6.10.2007)
-
lupuscanis
INGMAR BERGMAN, VĚZENÍ (1949). Po životě je pouze smrt. Víc vědět nepotřebuješ. Sentimentální či vyděšení lidé se mohou obrátit na víru, znudění a lhostejní mohou spáchat sebevraždu... ____ Nikdo mne nevaroval, že první film, který Bergman natočil podle vlastního scénáře, bude film, který se 'nedá natočit'. ____ Vítejte v hravém světě Bergmanova probouzejícího se génia. Film příznačně otevírá zvuk filmového 'gongu' (dobová klapka). A stejný gong, film také uzavírá. Že by film ve filmu? Snad. Ještě jeden pokus: Film, příběh a sen, které plynou vedle sebe, a tu a tam přechází jeden ve druhý. Mé věčně utlačované pedantní já se právě chystá zařvat, že to vlastně bylo několik filmů, několik příběhů a sny že byly také minimálně dva, a že ne vždy si mohlo být zcela jisto, ve které z oněch vrstev reality se právě nacházelo. Při tom celých 80 minut vše šlapalo jako hodinky. ____ Film o filmu ve fimu (vášniví naratologové si už dosaďí sami...), v němž Bůh mlčí, vzal si dovolenou, nebo něco na ten způsob, a předal žezlo Ďáblovi. Nějak zvlášť to nejspíš nepoznáte, slovy jedné z postav: dál chodíte do kostela. Pár změn by tu bylo: třeba po smrti už prostě není nic. A taky tu párkrát umře naděje. Jenom nečeká ve frontě jako poslední... Asi vám v hlavě zbydou otázky, nad kterými rukou nemávnete. A skoro žádné odpovědi. Takovéhle filmy se přeci 'točit nedají'. Protože: co pak s těmi nenechavými otázkami? Na koho byste se s nimi chtěli obracet, že.. ?!? Na Ďábla? ____ Post Scriptum: Namísto bergmanovsky výmluvně mlčících tváří: ještě spousta dialogů, na úkor obrazů. Ale jinak tu vše již v zárodcích naleznete. ___ Zatím ještě bez Svena Nykvista. Jejich první spolupráce datována Večerem kejklířů (1953)(18.10.2008)
-
anais
text obsahuje spoilery --- Příběh má tři úrovně. Mladá prostitutka otěhotní se zákazníkem. Ten však dítě nechce, tak ho s pomocí své sestry po porodu utopí. Dívka od nich uteče a uchýlí se k mladému spisovateli, který je právě po rozchodu. Z toho důvodu hodně pije a chce se zabít. Starost o dívku mu však pomůže na vlastní problémy zapomenout. Dívka se však znovu uvrhne do spárů svého bývalého a odmítne se ke spisovateli vrátit. Mladík svou snahu vzdá a vrátí se ke své bývalé. Mezitím dívka nedokáže ubránit návalům lítosti nad ztrátou dítěte. Zajímavá je scéna její smrti - sice uchopí do ruky nůž, ale kamera ji v tu chvíli přestane sledovat. Po chvíli dopadne neposkvrněný nůž na zem. Dívka po chvíli stejně zemřw. Jako by ji Bergman nechtěl nechat zemřít vlastní rukou. Celý film je orámovaný příběhem režiséra, natáčejícího romantický kýč. Režisér hledá téma pro svůj příští film, a přitahuje ho idea "pekla našeho světa". Na konci dochází k závěru, že podobný film natočit nedokáže. Celé je to paralelou samotného Bergmana a reflexí dívčina příběhu. Jedna z úvodních scén, jakoby evokovala budoucí Scény z maželského života - dívka vypraví spisovateli o tom, že je spokojená se svou současnou existencí, s povoláním prostitutky. Tedy podobně jako manželský pár z Bergmanova slavného seriálu žije v iluze, jejíž zaslepené protahování jen prohloubí následné utrpení.(3.4.2004)
-
ork
For Me 87%(3.10.2009)
-
MarJel
Drama i komedie. Hodně dlouhou dobu ale spíše komedie. Bergman, tak jak ho známe z pozdějších snímku, je tu cítit jen na pár místech. Především na začátku. Na Vězení jsou zajímavé některé filmové postupy. Například způsob expozice celého filmu (proslov starého učitele a následný předěl "titulkami") nebo sledování němé grotesky asi v polovině filmu (je to ta samá groteska, která se později probleskne v úvodní scéně Persony?). Už tady hrají svou významnou roli detaily lidských tváří a často se tu pracuje s jízdou. Ve výsledku je ale film ještě hodně kostrbatý - Bergman se tu teprve učil. Ale závěrečných patnáct minut je perfektních!(16.6.2011)
-
fuckme
Vězení dokazuje, že i ve svém prvním autorském díle měl Bergman ohledně světa jasno, zde spíše v rámci z ateliérů nahozuje doslovně svá témata, která jsou mu bystostná a dokresluje je klasickou melodramatickou formou obohacenou o sugestivní introspektivní sekvenci. Film však především zaujímá po narativní stránce, kdy se dá mluvit o skutečnosti i filmu o nenatočeném filmu a jeho možné podobě, tento reflexivní ráz pozvedá snímek o jednu úroveň výš.(4.5.2010)
-
mortak
Na Bergmana složitější forma vyprávění, ale obsahující zato v sobě ve zkratce všechna jeho hlavní témata: láska jako něha a sdílení - krátký, ale nejintenzivnější okamžik v lidském životě / láska jako vykořisťování, která je pro pasivní duši přitažlivá, neboť v otroctví neprožívá úzkost ze svobody a rozhodování / početí jako předěl mezi neurčitou svobodou a svazující odpovědností, a tedy pro mnoho párů zdroj strachu, protože nejsou schopni dospět / smrt lásky v duši, což vlastně znamená duševní smrt, ale tělo žije dál / sebevražda jako zoufalé vyjadření odporu k přidělenému životnímu prostoru a času / mlčící bůh nás nechává hroutit se pod tíhou svobody / sny jako klíč k potlačovanému vlastnímu já / film jako zdroj emocí - smutku a smíchu (groteska). - a jako místo úniku před realitou Filmařské prostředí též vyjadřuje obrat k modernismu - nikoliv pouhé obrazové vyprávění příběhu, ale ponor do proudu vědomí, ponor do introspekce hlubin duše. Mladý Bergman chtěl říci vše a tak se mu film trochu rozpadl pod rukama. Ale jak mohl v roce 1949 vědět, že mu bude přát štěstěna a on bude celý život točit filmy a propracovávat jednotlivá témata.(7.8.2009)
-
jitrnic
Zvláštní film, který vyniká snovým obrazovým ztvárněním a ne zcela jasnými přechody mezi snem a realitou. Místy je Bergman až moc symbolický a "nevysvětlitelný" a posouvá tím svůj film (malinko) do kategorie snobské nestravitelnosti.(3.8.2009)
-
Almásy
z toho co som videl z Bergmanovej tvorby v sestdesiatych rokoch je Vazenie len slaby, ale poriadne silny, odvar. plus za samovrazdu.(4.9.2009)
-
xdutchx
Film zvláštní, pro mě napoprvé velmi těžko uchopitelný. Naráží na mnoho věcí (mlčení, tvorba, láska, trápení se, vražda, ...) ale vše mi přijde strašně na povrchu, vůbec nic se film nesnaží rozkrýt, je to velmi odtažité dílo, ale již předznamenává tvorbu Ingmara Bergmana a jeho věčné hledání "absolutna" a jeho odpověď v mlčení se v něm bude celý život bouřit, výtečný filmař to ovšem nevzdá ač jeho odchod na ostrov by tak zprvu mohl vypadat, nevzdává to, jen mlčí ... Režisérská virtuozita už je znatelná a i tzv. uzávorkování podstatného již funguje, ale ještě tady toho je moc a člověk se nemá čeho pořádně chytit, spočinout a být zasažen. Uvnitř díla se promítá němá groteska, která ovšem není jen samoúčelná a možno v ní nalézt něco víc v duchu - od kolébky k smrti a možnost vyskočení mimo obraz života, ale fikaně tu Ingmar neukazuje co se za oknem kterým človíčci proskočí, skrývá - ale taškařice života je milá - až k zbláznění.(3.7.2009)
-
Ninkaa
Zpočátku trochu roztříštěný příběh se ve druhé půli filmu stává více uceleným, přesto se ale jedná o jeden ze slabších režisérových snímků...za nejlepší část bych označila až surrealisticky pojatý sen Brigitty Caroliny plný symbolů a poté okamžik její sebevraždy...(22.1.2012)
-
tomtomtoma
Život je krutý oblouk mezi narozením a smrtí. Život na zemi je peklo, protože člověk jdoucí za tím, co chce, nekouká na druhé. Největší peklo si dělá člověk sám sobě, i třeba tím, že vědomě přijme roli trpitele. Je to film o strachu, lidské krutosti i lidské něhy, pokládá otázky a nachází kruté odpovědi, tak jako jsou lidé krutí sami k sobě. Někdy člověk ani nechce pomoc od nikoho dostat se ze svého vězení. Protože si snad ani nic jiného nedokáže představit a pokud je v zajetí psychiky, kdy si o sobě myslíme to nejhorší, odmítáme podanou ruku za záchranou a odháníme vše dobré a spokojíme se zlem, protože nám to připadá jako menší zlo.(26.6.2009)
