Le Corbeau
The Raven
Le Corbeau
Režie:
Henri-Georges ClouzotKamera:
Nicolas HayerHudba:
Tony AubinHrají:
Pierre Fresnay, Ginette Leclerc, Micheline Francey, Héléna Manson, Jeanne Fusier-Gir, Pierre Larquey, Noël Roquevert, Pierre Bertin, Louis Seigner, Sylvie (více)Obsahy(1)
Malé provinční městečko St. Robin žije poklidným tichým životem do té doby, než jeho obyvatelé začnou dostávat anonymní dopisy podepsané pisatelem Havran. Jedním z prvních adresátů je doktor Germain, který má poměr s manželkou svého kolegy a nelegálně se věnuje potratům. Když jeden z Germainových pacientů spáchá sebevraždu, městem začne prorůstat atmosféra podezírání, nervozity, vzájemného obviňování a strachu...
Druhý film slavného režiséra Henri-Georgese Clouzota HAVRAN (Le corbeau) byl mistrovským dílem, k němuž si Clouzot sám napsal scénář (ve spolupráci s Louisem Chavancem), přičemž vycházel ze skutečného případu ze dvacátých let ve městě Tulle. Příběh prostoupený atmosférou podezření a strachu, v němž vynikají nelichotivé portréty obyvatel maloměsta, kde se moudrost provokativně snoubí s cynismem a nepřímo se v něm útočí i na církev, byl velmi silný a pečlivě realizovaný. Na jeho výsledku se podíleli slavní herci té doby jako Pierre Fresnay nebo Micheline Francey, zaujala i Ginette Leclerc v roli lékařovy milenky, poctivou práci odvedli ale i umělci v menších úlohách.
Film se natáčel na jaře 1943, exteriéry byly pořízeny ve městě Montfort L'Amaury nedaleko Paříže, premiéru měl 28. září 1943. Zaznamenal značný ohlas a okamžitě byl napaden jako nemorální. Titul vyprodukovala společnost Continental Film, která pracovala pod německým dohledem a osobně německý ministr propagandy Goebbels podporoval jeho distribuci v zahraničí, ale překvapivě německá společnost Tobis odmítla uvést film v Německu právě pro jeho příliš temné vyznění. Zatímco za války se náhled na HAVRANA odehrával pouze v mezích halasné kritiky a odmítání, po osvobození byl přímo zakázán. Mimo jiné proto, že levicoví kritici v něm viděli odkazy na Hitlerův Mein Kampf, ale především s ohledem na vlastní nelichotivou nedávnou historii, kdy anonymy a strach dotvářely atmosféru v okupované Francii.
(argenson)
Recenze (24)
Zneklidňující drama o jazyce, který se obrátil proti lidem. Znesvěcené slovo, po desetiletí připravované o svou podstatu - jsoucnost - a nakonec se zvrátivší v neutichající hlučnou němotu nesouladných, neporozumivých promluv, zavládne v pravém rodném hnízdě své poskvrny, v maloměstě. V podobě lži, pomluvy či udání – ba v jejich pouhé možnosti – vytrvale rozkládá, vzdaluje a osamocuje všechny bytostně (a nevědomě) hladové po tom Slově pravém, integrujícím a vyjadřujícím. Povstává dav, „lidský hvozd, na jehož stromech visí ovoce smrti,“ jak napsal Ernest Hello již skoro o století dříve, věštící chmurný pád moderní epochy, z níž vymizelo posvátné mlčení a samota v Bohu. ()
Clouzotovy Ďábelské ženy mám hodně rád, ale Havran mě bohužel neoslovil. Ačkoli to mám jen hodinu a půl, táhlo se to nekonečně, nedostalo to ze mě žádné emoce a v podstatě vůbec mě to nebavilo. A závěrečné rozuzlení je takové... že mi bylo vlastně jedno, jak to skončilo. Ten film je podle mě beznadějně zaseklý v době svého vzniku a dnešnímu zmlsanému divákovi už nemá co nabídnout. ()
Nepřekonatelná zloba a zášť se skrývá v lidské duši. Problém se nejen nadhodí, ale i identifikuje. Způsobem, jenž je přesný a v měřítku mravního kodexu tehdejší kinematografie nesmírně odvážný. Clouzot udržuje napětí do doslova poslední minuty, nápomocni mu s budováním husté atmosféry nejsou jen skvělí herci, ale hlavně báječně noirová stínohra Nicolase Hayera. ()
Jeden z nejslavnějších filmů vzniklých za německé okupace Francie. V prostředí maloměsta vzrůstá paranoia a vzájemná podezřívavost a nedůvěra prostřednictvím anonymních pomlouvačských dopisů. V kontextu doby a situace ve FR zajímavé dílo, ale na můj vkus příliš rychle nahozené a nepropracované vztahy mezi postavami (viz Clouzotovy Ďábelské ženy, s těmi jsme měl stejný problém). ()
Film má odhaľovať ľudské neduhy, hlavne v malomeste. V malomeste, kde je takmer každý človek neverník, kde takmer každý ohrieva posteľ žene svojho suseda a zjavne im to funguje a pravdu nahlas počuť nechcú. Až kým sa o slovo neprihlási anonymný hlásnik. Fakt divné majú Francúzi svoje mestečká, resp. majú o nich takú predstavu francúzski tvorcovia. Mne vadilo veľmi nelogické chovanie postáv, ktoré si nemilosrdným demaskovaním morálky veľké starosti nerobili, t. j. aj oná skľučujúca atmosféra je iba de jure, pretože vo filme absentuje. Film síce nenudí, ale to podstatné sa odohrá až behom záverečnej dvadsaťminútovky a to je na fungujúci film málo. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (13)
- Ve skutečnosti byly dopisy podepsány „The Eye of the Tiger“ a ne „The Raven“. Režisér zvolil druhý podpis po popisu obžalované, který učinil novinář během procesu v roce 1922: „Vypadá jako malý ptáček, který složil křídla.“ Zajímavé je, že po tomto filmu slovo „havran“ zůstalo ve francouzštině („corbeau“) a označovalo někoho, kdo posílá anonymní dopisy. Je to velmi vzácný příklad filmového výrazu ovlivňujícího jazyk. (sator)
- Temne cynické rozprávanie, z ktorého cítiť pach smrti, sa stalo charakteristickým prvkom Clouzotovho svetonázoru. Vďaka tomu je film prijímaný ako emblém pre obdobie okupácie Francúzska. (Biopler)
- Po skončení druhej svetovej vojny bol Clouzot súdený pred tribunálom, tzv. épuration légale – vlna očistných procesov, ktoré nasledovali po oslobodení Francúzska a páde vlády vo Vichy, ktorá trvala v rozmedzí rokov 1944-1949. Oficiálnym dôvodom pre súdenie Clouzota bola spolupráca s Nemcami, konkrétne práca pre spoločnosť Continental. Pôvodný verdikt doživotného zákazu umeleckej tvorby bol po čase odvolaný. Aj tento súd patril ku kontroverziám ovplyvňujúci politický kontext daného obdobia. (Biopler)
Související novinky
Noir Film Festival 2015 startuje již 20. 8.!
4 dny, 5 míst, 47 projekcí... Unikátní přehlídka filmů noir na hradě Křivoklát se blíží mílovými kroky! Třetí ročník festivalu, věnující se širšímu pojetí noirového fenoménu, startuje ve čtvrtek 20.… (více)
Reklama