Jsme jedné krve

Žánrový zařazení je tady krimi/thriller. Za kriminálku bych to nepovažoval vůbec a pokud thriller tak jen okrajově. Za mě je to čistý drama. O ději se ale rozepisovat nebudu. Já mám tyhle severský kousky rád ale myslím si že to jak je tenhle film pojatej a to jak je zakončenej možná spousta diváků nepřekousne. Mě osobně to vyloženě nevadilo a třeba ten konec byl za mě výstižnej a hovořil za vše. I tak si ale myslím, že dánové umí líp a já od nich asi čekal i trochu víc. Lepší 3hvězdy. (08.11.2023)

Po tolika severských detektivkách se není čemu divit, když ze Skandinávie dorazí kriminální drama o takové normální dánské rodince. Vůbec nevadí, že je to pohled ženský: od scenáristky přes režisérku, náctiletou představitelku hlavní role až po zkušenou Sidse Babett Knudsen v roli postavy, která celou tuhle zločineckou rodinu řídí. Film sice končí porodem, ale kdo z diváků by to v tomto případě považoval za happy-end? (06.07.2020)

Já nakonec na ty severské filmy asi nebudu. A přitom jsem si myslel, že budu. Tak málo stačí. Ale postupem času přicházím na materiály, které jsou prostě mimo mě. Zde to sice není úplně ten případ, ale radostí také neskáču. Film vás hopne do situace mrtvé matky a toho, že kolem ní možná bude i nějaké rozuzlení, ale ono nic. Spíše se neustále šouráte a couráte v tom, že se postava snaží žít nový život mezi mafiány v podstatě. A nekončí to dobře. Opět, nemohu mluvit o tom, že by film byl obecně špatný (i když mi přijde, že ani nesplňuje základní scenáristické parametry), ale mně jednoduše nesedí. Je v něm něco, co prostě nejde ruku v ruce s tímto vším. Tak nějak se vším probereme a zjistíme, že to bylo o ničem. A nebo ne? Kdo ví? (05.07.2020)

„Mluvil jsem s tvou tetou. Můžeš s ní bez problémů bydlet.“ - „To nemůžu bydlet sama?“ - „Teď bys neměla být sama. Copak? Je snad něco, co mi chceš říct?“ - „Neznám je.“ - „Tak je aspoň poznáš, ne? Tvá teta a její rodina ti vážně chtějí pomoct. Měla bys tu pomoc přijmout.“ Jsme jedné krve je opravdu přiléhavý název. Divák tuší, že s Idou nebude něco v pořádku i navzdory ztrátě matky, ale není to nic v porovnání s tím, jaký má pocit z její tety a především bratranců. A právě 3 mužští příbuzní se brzy začnou projevovat způsobem, který v člověku vyvolává potřebu být od nich co nejdál, jenže to se Idě nedaří. Problém však je, že právě chování hlavní hrdinky brání většímu fandění z řad publika. Na jednu stranu má o ni divák od určité chvíle obavy, na druhou však vnímá fakt, že si i ona sama řadu věcí nesmyslně komplikuje. Místo snažení se vyhýbat určitým situacím a nějak ten rok ve zdraví přežít, si svými zkraty stále víc koleduje o problémy. Zvláštní, jakkoliv symbolický závěr, mě pak spíš minul, takže celkově s hodnocením končím na lepších 3*. (24.11.2023)

O tom, že si člověk rodinu nevybírá, by mohla Ida vyprávět. Jsme jedné krve je příběhem rodiny, která může na první pohled působit idylicky - jak už tomu ale bývá, při druhém pohledu přichází vystřízlivění, o čemž se přesvědčí jak divák, tak i Ida. Největší slabinou filmu je místy až příliš zkratkovitý scénář, který toho zrovna moc neprozrazuje o postavách, takže si pak divák musí ledacos domýšlet - což není vždy na škodu, avšak zde to bylo v jistých momentech nedotažené - zejména v případě zasvěcování Idy do "rodinného řemesla". Nicméně i přesto jsem měl několikrát velice nepříjemný pocit, když jsem si uvědomil, jak moc je tato rodina toxická a hubící. Celkově se u mě film pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdami, avšak za ten závěr přidám. (05.07.2020)