Volání divočiny

Nezapomenutelný životní příběh Joy Adamsonové a mladé lvice Elsy nezestárnul ani po letech a milovníky překrásné fauny a flory opravdu potěší, takže si působivý příběh (nejenom o svobodě) patřičně vychutnají. Překrásná písnička "Born Free" je jen třešničkou na dortu. Pokud diváka "zvířecí" příběh opravdu zaujme a je to jeho "krevní skupina", může si dát jako přídavek o dvacet let novější "Gorily v mlze" se Sigourney Weaver. (17.08.2017)

Můj úplně první film v kině v cca 6 letech založil jak mou lásku k filmům, tak k přírodě... celé dětství jsem sledovala filmy o zvířatech, četla o nich a svůj dospělý život si představovala, jak v nějaké rezervaci pomáhám zvířatům a točím o nich filmy... a jsem samozřejmě tak krásná a fotogenická jako Virginia McKenna... Na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsem dnes v tv viděla dokument BBC - ELSA - LVICE KTERÁ ZMĚNILA SVĚT .... No, nevím jak svět, ale každopádně tenhle film mé dětství poznamenal jako málokterý jiný (promiň Vinnetou)... (15.06.2013)

Tehdy bych mu dal pět hvězdiček. Ale dnes? 1)  Lvici Elsu si pamatuji někdy z šedesátých nebo sedmdesátých let. Bylo to fantastické. Černobílá Československá televize nás odnesla do tajemných exotických krajů, prý nějaká Keňa, v životě jsem o ní neslyšel, kde každý záběr kamery představoval neskutečné dobrodružství. Mít doma lvíčata - jaká to báječná představa pro pubertálního kluka, byť ti lvi byli pro nás jen, jak bychom dnes řekli, virtuální._____ 2)  Ve skutečnosti se asi čtyřdenní Elsy a jejích dvou sourozenců ujal George Adamson poté, co zastřelil její matku. Stalo se to v únoru 1956. Lvice žila pět let. Opavská rodačka Joy Adamsonová pak celý příběh sepsala ve třech knížkách v létech 1960 - 1962. A brzy poté následovalo i filmové zpracování._____ 3)  Knihy jsem nečetl. Film jsem viděl jenom tento z roku 1965. Opětovné zhlédnutí mě zklamalo. Kouzlo je pryč. Možná je to tím, že pro mě exotické krajiny již příliš exotické nejsou, možná proto, že jsem filmů s podobným námětem už viděl více. Ale nejspíš je to proto, že ten film sám o sobě není nic světoborného. Ale jeho význam pro popularizaci a osvětu ochrany přírody je obrovský. To ovšem není, co mě jako diváka primárně zajímá. Inu, tak to dopadne, když člověk konfrontuje sny svého dětství či mládí s realitou dneška. (18.02.2023)

Na filmy o zvířatech se moc nemůžu koukat. Buď jsou příšerně kýčovité, trapné a přeslazené, anebo mě bezvýhradně dojmou a vyhrocené scény ve mně dokážou vyvolat pocit absolutního zoufalství (a chodit po zbytek dne s opuchlýma očima není nic moc). Volání divočiny je překrásný film, který zasáhnul moje srdce. Neukazuje jen jednu stranu mince - buď roztomilou lvici, kterou by každý uňuňal, nebo naopak jen divokou přírodu - ale předkládá to celé tak, jak tomu ve skutečnosti je, s respektem k divoké přírodě i k lidem, kteří tuhle přírodu tolik milovali. Svět se zase na chvilku zastavil. (09.08.2017)

To už je kurva dávno, co jsem tenhle krásný (ale ne tak jako Vzpomínky na Afriku) film viděl. Na knížku to ale nemá - nikdy nezapomenu, jak má tehdy ještě nevinná mrněcí duše nad černobílou fotkou hrobu Elsy přemýšlela, co tím chtěl celkově básník říci. Pro Elsu a Lassie jsem měl vždycky slabost. :) (11.06.2008)