Wittgenstein

Příběh tohoto podivínského, ale geniálního filosofa je vyprávěn poněkud neobvyklou formou - malý Ludwig Wittgenstein vypráví 'vzpomínky' na celý svůj život. Celý snímek je koncipován v podstatě jako divadelní představení, odehrává se jen mezi pár nezbytnými kulisami před černým pozadím, některé části vyprávění jsou zobrazeny do písmenka reálně, jiné ztvárněny jednoduše metaforicky. Chvílemi naopak snímek působí jako umělecky natočené naučné video, které se snaží vtipnými asociacemi stimulovat paměť diváka. Ať je to jak chce, film určitě stojí za zhlédnutí! (16.10.2010)

Jarmanův film navazuje na pozdního Pasoliniho i Paradžanova ve výtvarně-divadelní stylizaci, která je pro mě zkrátka uchvacující, a v humorném akcentu (ruská partie se sovětskou úřednicí je až téměř fraškovitá). Překvapuje mě, že toho si nikdo moc nevšímá. Srovnání dětského (fantazijního a traumatizovaného) světa s bojovným dospělým jsem také ocenil jako určitě podnětné cesty interpretace, i když si uvědomuji přílišnou akcentaci homosexuality, která je u autorů spíše jednoznačně sdělována, když jistotu o ní máme u Wittgensteina docela nepatrnou.. (27.08.2010)

Návod na to, ako nakrútiť svoju obľúbenú látku s minimálnymi finačnými prostriedkami, čiže niečo pre našich filmárov. Ono práve vtedy sa ukáže vaša skutočná obrazotvornosť a talent. Mne k dokonalému vychutnaniu tejto netradičnej sondy do života jedného filozofa chýba práve to, že o Wittgensteinovi som v živote nepočul, priznávam. Ale mám hustý dojem, že ak by išlo o film s klasickou výpravou, napríklad by sme vycestovali do zeme, kde zajtrajšok znamenal včerajšok, tak by sa z toho vytratil vtip a nápad a sledovali by sme iba akademickú nudu. 70% a po kine by to bolo určite viac. (01.06.2018)

[9. FFI 2015] Wittgenstein ľahko&rýchlo, nie však povrchne či nepodnetne. Je celkom možné, že i on sám by toto geniálne spracovanie ocenil, keďže má, podobne ako on, silný odpor k akademicky zaštítenému bľabotaniu intelektuálov s troma titulmi. Skôr než sa upíšete filozofii, tej výkladnej skrini mnohých školských inštitúcií alebo začnete navštevovať semináre venované Wittgensteinovmu životu a dielu, pozrite si Jarmanov film. V žánroch mi chýba komédia. 100% P.S.: Začínam mať pocit, že Radkove divácke limity sú hodne úzke a niektoré filmy jednoducho nevie pozerať. Jeho argument, že „možnosti filmového jazyka ostali takmer nevyužité“ (všimnite si častej metonymie v jeho komentári) celkom opomína ťažiskové prvky Jarmanovho štýlu ako práca so zvukom, tu dovedená na úroveň prelínania diegetickej a nediegetickej hudby, alebo strihová skladba, ktorá pred divákom zatajuje významnú časť priestoru použitého až v neskoršej časti scény/pasáže (napr. ilustrácia známeho sporu o tom, či nosorožec je alebo nie je v miestnosti), a už vôbec sa nenamáha interpretovať, i keď len samotná práca s predkamerovým priestorom a hercami podnecuje zaujímavé interpretácie. Predovšetkým ale nesúhlasím s jeho tvrdením, že „výsledkom je ale len hra, ktorú možno rovnocenne uviesť ako divadelné predstavenie, rozhlasovú hru alebo ju prečítať ako scenár“; kým javisková dramatizácia látky by snáď ešte mohla simulovať podmienky s podobným účinkom, pri zvyšných dvoch zmienených formách by pôvodné dielo celkom zaniklo a podstatná časť jeho významových nuáns by sa stratila. (26.10.2015)

Možná, že by se film líbil i samotnému Wittgensteinovi, přece jen režisér Jarman udělal to, oč rakouský filozof a jeden z nejpodivnějších géniů historie usiloval, jakož Ludwig W. svůj obor - dlouhou dobu královnu věd filozofii - dosti zjednodušil, dle nejhlasitějších kritiků možná i degradoval (jak známo, filozofie v jeho podání byla služkou přírodních, odstoupil od velkých metafyzických předpokladů a naznačoval, že to, co musíme zkoumat je jazyk), tak analogicky zjednodušil svou uměleckou branži (film) i Derek Jarman. Tím, že si dovolil film stylizovat do divadelního hávu, ukázal, že nejdůležitějším prvkem filmu je jeho dramatičnost (konflikt, antické postavy), a že všechno ostatní je jaksi navíc. Jako by se tu někde snažil říct, že jsou všemožné technické vychytávky, kterými se film nového milénia jen hemží, poněkud zbytečné - hodila by se tu Wittgensteinova parafráze: "Pokud nemáte o čem točit, tak radši netočte." 90% (11.06.2013)