Wittgenstein
-
Wittgenstein
Drama / Historický
Velká Británie, 1993, 75 min
Režie:
Derek JarmanHrají:
Karl Johnson, Michael Gough, Tilda Swinton, John QuentinObsah
-
„O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet,“ prohlásil Ludwig Wittgenstein, jeden z nejdůležitějších filozofů 20. století a muž, který vyměnil pohodlí nejbohatší rodiny Rakouska-Uherska za život hnaný pochybnostmi při hledání univerzálních principů jazyka. Podmanivý filmový portrét sleduje Wittgensteinův nekonvenční život a zprostředkovává jeho zaujetí pro lingvistiku, filosofii myšlení a zejména pro možnosti a hranice jazyka. Vizuálně okouzlující i tematicky provokující film je jedním z posledních děl Dereka Jarmana. [Mezipatra 2009] (oficiální text distributora)
„O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet,“ prohlásil Ludwig Wittgenstein, jeden z nejdůležitějších filozofů 20. století a muž, který vyměnil pohodlí nejbohatší rodiny Rakouska-Uherska za život hnaný pochybnostmi při hledání univerzálních principů jazyka. Podmanivý filmový portrét sleduje Wittgensteinův nekonvenční život a zprostředkovává jeho zaujetí pro lingvistiku, filosofii myšlení a zejména pro možnosti a hranice jazyka. Vizuálně okouzlující i tematicky provokující film je jedním z posledních děl Dereka Jarmana. [Mezipatra 2009] Komentáře uživatelů k filmu (19)
-
Shadwell
Ze všech filozofů, co se jich od antiky urojilo, byl nejzajímavějším a nejpodivuhodnějším filozofem Ludwig Wittgenstein. Výjimka mezi výjimkami. Vyzařuje z něj cosi nezvykle fascinujícího, co se nedá vysvětlit pouze jeho mocným vlivem na filozofii 20. století. Kouzlu jeho osobnosti podléhá i ten, komu je analytická filozofie zcela lhostejná. ____ Zvláštnost Jarmanova biopicu je v tom, že podává skutečně a nijak smyšlené etudy za něco komického a jen stěží uvěřitelného, ačkoliv vše se přesně tímtéž způsobem doopravdy událo. V tom je myslím geniální pointa režiséra, který si usmyslel vydává realitu Wittgensteinova života za fikci v protikladu k většině filmů, které činí obráceně a fikci vydávají za realitu. Na filmu samotném vůbec nic divného není, divný byl pouze život Wittgensteina. Na rozdíl od převážné většiny myslitelů, jejichž dílo a život se rozcházejí, Wittgensteinovo filozofické hledání a jeho emocionální i duchovní život tvoří nedílnou jednotu. Podobné sepjetí nacházíme u Tarkovského, který nerozlišoval mezi životem a filmem a tvrdil, že umění je pravda - Tarkovskij byl moudrý, jeho obdivovatel Trier pouze inteligentní. Stěží bychom takový postoj hledali u s klidem se přetvařujících tvůrců, kteří převlékají za pochodu kabáty. Papír unese všechno - na rozdíl od činu! Každý intelektuál v sobě má něco z Hamleta; je samá meditace, samé rozhodování, když jde o slova, ale samé váhání a nerozhodnost, když jde o to přikročit k činu; a tak tím, že se rozhodne všechno udělat, ve skutečnosti nic neudělá. Nedělá nic než ono rozhodnutí. Chtělo by se až zeptat: Nejsou všechny ty stížnosti Baudelaireů, Kerouaců, Karásků ze Lvovic, žaloby Frommů, Nietzschů a Foucaultů jen neurózy či psychózy ufňukanců, které odvrhla společnost? Tak třeba sžíravá historie moderních vzdělanců, pamflet Paula Johnsona s lapidárním názvem Intelektuálové, se zaměřuje na soukromé životy slavných myslitelů a poukazuje na obrovské rozpory mezi jejich teoriemi a vlastní životní praxí. Je to soubor životopisných esejů, v němž Johnson veřejnosti prozrazuje, například, že Rousseau byl „pyšný, egoistický a hádavý" a „líbilo se mu, když ho vypláceli na holou", Karl Marx měl „na penisu boláky" a Tolstoj „holdoval sexu až do jednaosmdesáti". Na otázku, co mělo být účelem této knihy, vysvětlil Paul Johnson: „Chtěl jsem ukázat, jak život těch, kteří dávají přednost myšlenkám před lidmi, je strašný. Sám jsem přesvědčen, že lidé jsou důležitější než myšlenky.“ Dalším žalobcem neúprosně pranýřující pokrytectví „chattering classes", klábosící kasty blahobytných, samolibých kulturních levičáků, byl Raymond Aron. Pro intelektuála, který v politice hledá rozptýlení, otázku víry nebo téma úvah, je podle Arona reforma nudná, zatímco revoluce vzrušující…reforma je prozaická, revoluce poetická. Nebylo proto žádným překvapením, když po pádu komunismu v naší náhle svobodné zemi, kde byla prakticky přes noc odstraněna předchozí omezení lidské svobody, první frustrovaná a otevřeně protestující skupina byli intelektuálové, tedy „žurnalisté, učitelé, publicisté, rozhlasoví komentátoři, spisovatelé románů a umělci“. Intelektuálové protestovali proti – pro ně – nepříjemným omezením, která přinesl trh. Velmi rychle zjistili, že svobodná společnost (a svobodné trhy) nemusí využívat jejich služby natolik, jak byli zvyklí v minulosti. Zato Wittgensteinův výstřední naturel podobným nařčením úspěšně vzdoruje. Jako jeden z mála co hlásal, to žil. ____ Uvedu jen několik doložených příkladů Wittgensteinova nezištného, zvláštního a filmem bohužel nezachyceného chování: (i) Třebaže mohl celý život proflákat a těžit z ohromného bohatství, které nastřádal jeho otec, svého majetku se vzdal a potloukal se životem doslova jako tulák. (ii) Ve válce si vysloužil ostruhy za statečnost. Hrubé a sprosté chování vojáků ho ovšem krajně znechucovalo. (iii) Ač filozofem, vystudoval strojní fakultu, konstruoval vrtule pro aeroplány, navrhoval si vlastní nábytek a sestře kompletně vyprojektoval dům a postaral se i o jeho realizaci (co na tom, že se v něm nedalo bydlet, protože podléhal pravidlům logiky). (iv) V městečku, kde jednu chvíli učil, opravil dosti kuriózně ohromný parní stroj, s kterým si nikdo nevěděl rady: rozestavěl kolem stroje čtyry chlapy s kladivem a každému přidělil číslo. Poté čísla vyvolával a určený chlap zabušil na určené místo. Stroj se dal do chodu a pozdvižení ve vesnici nebralo konce. (v) Wittgensteinův génius nedůvěřoval od svých počátků akademické filozofii a vyhledával vytrvale školu života. Neustále utíkal z nesnesitelného prostředí v Cambridgi - těch prastarých anglických jeslí pro pedantické pitomce - na sever, do Norska, a přesvědčoval ostatní, aby se vzdali filozofie a šli dělat něco užitečného. Svého někdejšího přítele, nezpůsobilého pro jakoukoliv manuální činnost, přiměl, aby dva roky vyráběl šrouby v továrně. Dosti zvláštní je také jakýsi „stín smrti", který Wittgensteina provázel; v jeho okolí umírali lidé často velmi mladí. (vi) Přistihl-li někoho, že si pohvizduje, vynadal mu za nedržení melodie a předvedl, jak na to. A stál nad nešťastníkem tak dlouho, dokud to jaksepatří nezopakoval. Wittgenstein měl skvělý hudební sluch, sám si pohvizdoval Schuberta a pořádal hudební seance malých sborů. (vii) Jednu dobu se živil jako zahradník a spával v malé kůlně. (viii) Měl roztržky s největšími mozky doby, s Turingem, Popperem, Carnapem, G. E. Moorem, Russellem, Keynesem. (ix) Když se ho ptali, rozumí-li někdo skutečně jeho myšlenkám, zmiňoval sebe. Výjimečně svého partnera. (x) Ze začátku byl heterosexuálem, udržoval milostné vztahy s ženami, později se proměnil v ryzího homosexuála. (xi) Málokdy byl sám se sebou spokojen. A boural-li své teze, neboural to, co napsal v dávné minulosti, ale včera. Asi jako jediný filozof se sám napadal a kritizoval. Nechtěl po sobe zanechat žádné učení, žádnou školu, odmítal podat důkazy o svém myšlení. ____ Dnes už legendární anekdotou je spor mezi Wittgensteinem a Russellem ohledně toho, jestli je v místnosti nosorožec. Wittgenstein takové tvrzení odmítl uznat, přestože nosorožec v místnosti evidentně nebyl, načež ho Russell označil za blázna. Pokusím se vysvětlit, o co tam tehdy šlo: Problém s Wittgensteinem byl v tom, jakým způsobem nakládal s negativními fakty. O těch podle něj vzhledem k pozitivním faktům nelze nic prohlásit, viz slavné wittgensteinovské, proti metafyzice namířené a pozitivisty přejaté: O čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet, a to, že je-li nějaká výpověď nesmyslná, nepopisuje taková výpověď svět, nýbrž náš pojmový rámec, a patří tudíž do logiky, ne do stavu věcí odpovídající našemu elementárnímu světu. Russell nicméně nemohl chápat, jak mohou pozitivní fakta determinovat to, co neexistuje. Podle něj musí existovat nějaké universalistické pojetí, které zahrnuje pozitivní i negativní fakta. Dokonce podle něj negativní fakta existují sami o sobě. Co se nám tu odehrává, je klasický spor realistů a nominalistů. První uznávají obecný univerzálie, druzí pouze konkrétní jednotlivosti. Když uvážíme, jak se toto odráží i v chápání společnosti a politiky – realisté zdůrazňují obecné a společné, snadno zapomenou, že člověk žije především svůj vlastní život a má tedy své individuální zájmy, které se nedají shrnout do obecného dobra; nominalisté obvykle přehlížejí, že smlouva je možná jen tam, kde se lze spolehnout na vymahatelnost práva a trh jen tam, kde společnost zaručuje bezpečí osob a majetku –, pochopíme, proč byl cambridgeskou snobskostí poznamenaný Russell realista a věčný rebel a potížista Wittgenstein nominalista. Obtíže celé této interpretace „nosorožčího problému" povstávají ze svérázného přístupu samotného Wittgensteina. Za prvé svůj slavný Tractatus později sám označil za zcela překonaný. Wittgensteinovy pozdější spisy, zvláště Filozofická zkoumání, jsou hlasitým a opakovaným odvoláváním jeho dřívějšího prohřešku, kterým bylo systematickjé teoretizování na úkor rozmanitosti jazyka. Jak tedy dnes Tractatus vůbec číst? Za druhé se vyjadřoval velice krajně úsporným stylem. Wittgenstein nebyl geniálnější než největší mozky 20. století, jen bytostně a v zájmu vyčištění filozofie od metafyziky (kterou ovšem neodmítal, jen mnozí tvrdili, pouze tvrdil, že o ní nemůžeme mluvit) nesnášel rozsáhlá rozplizlá díla. Byl technickým mozkem, stačí v této souvislosti porovnat odkazy na zdroje u diplomových prací z FFUK a ČVUT; první, zajaté v pasti Sokalovy aféry, zdroji přetékají, druhé demonstrují čistý způsob axiomatického uvažování. Když něco nefunguje, musí se to rozbít a postavit či zkonstruovat znovu, tak uvažuje technik i architekt-strojař-pozitivista Wittgenstein, na rozdíl od většiny humanistů, kterým se podobné reflexe dalece nedostává. Právě díky tomuhle Wittgensteinu úspornému stylu jeho díla vyžadují doslova enormní úsilí o rozšifrování. Za třetí mu byly jeho spisy žebříkem, který po pochopení odhodíte. Tvrdí-li někdo, že rozumí jeho filozofii, znamená to, že nerozumí ničemu.(19.3.2010)
-
Hellboy
Filosofický film.(20.2.2012)
-
Silas
Nic není toliko důležité jako myšlenky... Celá biografie v několika minutách, které přesto vytvoří relativně komplexní představu o životě Wittgensteina, ačkoliv se Ludwig díky tomuto filmu jeví jen jako chodící kniha chrlící moudra. I takto se dá natočit velký film o velkých věcech za malé peníze.(19.5.2010)
-
Radko
Filozof okom režiséra Dereka Jarmana, spriazneného s Wittgensteinom homosexualitou a borením ustálených téz. Popis životnej cesty v letmo načrtnutých kulisách, počas ktorej vystupujú z tmy pateticky deklamujúce postavy. Vety, ktoré prednesú obsahujú myšlienky zástancu filozofie ako exaktnej, logickej a analytickej vedy skúmajúcej hranice jazyka a reakcie na tieto myšlienky. Pochybnosti a z nich prameniace revízie postojov zaznamenáva vierohodná skratka, s využitím prelínajúcich sa polôh Wittgensteina od chlapca po dospelého filozofa. Výsledkom je ale len hra, ktorú možno rovnocenne uviesť ako divadelné predstavenie, rozhlasovú hru alebo ju prečítať ako scenár. Teatrálnosť umocňujú aj výrazne štylizované kostýmy a kulisy. Možnosti filmového jazyka ostali takmer nevyužité, a tak miesto filmu, neprenosného do iného druhu umenia zostal, síce informačne pomerne zaujímavý, ale zástupný (a tým primerane nudný) produkt.(10.1.2006)
-
Brygmi
Myšlenky Ludwiga Wittgensteina mě vždy nějak podivně přitahovaly a zajímaly. O tomhle filmu jsem slyšela ze všech stran a byla tedy zvědavá. Bohužel mé očekávání se nenaplnilo a já zůstala poněkud rozčarovaná. Zvláštní divadelní zpracování, částečná nesrozumitelnost, některé sekvence nedávaly smysl snad vůbec. Co tam například dělal ten zelený mimozemšťan? Závěr ve mně sice vyvolal nějaké pocity, ale než jsem se k němu dopracovala... Ano, chvilkami jsem až trpěla a nesouhlasně kroutila hlavou. Opravdu divný film. Po všech stránkách.(29.9.2007)
-
Vodnářka
Příběh tohoto podivínského, ale geniálního filosofa je vyprávěn poněkud neobvyklou formou - malý Ludwig Wittgenstein vypráví 'vzpomínky' na celý svůj život. Celý snímek je koncipován v podstatě jako divadelní představení, odehrává se jen mezi pár nezbytnými kulisami před černým pozadím, některé části vyprávění jsou zobrazeny do písmenka reálně, jiné ztvárněny jednoduše metaforicky. Chvílemi naopak snímek působí jako umělecky natočené naučné video, které se snaží vtipnými asociacemi stimulovat paměť diváka. Ať je to jak chce, film určitě stojí za zhlédnutí!(16.10.2010)
-
Pacco
Příliš jednoduché, příliš prvoplánové, příliš lartpourlartistické - zajímavé je snad jen ono Jarmanovské vyloučení okolního světa tím, že je mizascéna redukována na divadelní jeviště s jednobodovým osvětlením, kdy to, co je "venku" je skryté (a stimulováno zvuky a ruchy). Kdežto to, co je osvětlené, je příliš jednoduché a až uboze teatrální (ale nenutí k pokládání otázek - Co je za hraní světla? Jaký je tam svět? - spíš jen uspokojivě říká "nějaký tam je"). Stejně tak rekonstrukce Wittgensteinova života je jen shlukem nejznámějších částí života (i když zajímavě stylizovaných, leč viděli jsme u Dereka i lepší), kdy zažíváme pouhé (v pravém i v přeneseném slova smyslu) "osvětlení“ střípků skládačky. Celý film tak zůstává poznámkami pod čarou u knihy, jejíž celkový obsah zůstal ve stínu. Proč? Proto : "V této místnosti není nosorožec." - "V této místnosti není Wittgenstein." Je pod stolem - ve stínu. Taky mě to irituje.(9.9.2008)
-
raroh
Jarmanův film navazuje na pozdního Pasoliniho i Paradžanova ve výtvarně-divadelní stylizaci, která je pro mě zkrátka uchvacující, a v humorném akcentu (ruská partie se sovětskou úřednicí je až téměř fraškovitá). Překvapuje mě, že toho si nikdo moc nevšímá. Srovnání dětského (fantazijního a traumatizovaného) světa s bojovným dospělým jsem také ocenil jako určitě podnětné cesty interpretace, i když si uvědomuji přílišnou akcentaci homosexuality, která je u autorů spíše jednoznačně sdělována, když jistotu o ní máme u Wittgensteina docela nepatrnou..(27.8.2010)
-
Magyar
Velmi vtipné. (Pozn.: Právě jsem se smrskla na jeden čtvereční centimetr.)(5.11.2009)
-
snoopik
asi jsem něco nestihnul(6.11.2009)
-
Caminzind
Wittgensteinova genialita je blízká té mé.(26.10.2010)
-
Modráček
Jo, s filozofií, s tou se snoubím v šeru (rozumím jí asi jako koza drbání). Nicméně se na tuhle vtipnou a netypickou autobiografii podívejte. Něco takového jen tak někde nepotkáte.(5.11.2009)
-
vitekpe
Zajimavy pokus, ktery jsem videl jiz davno, ale casto na nej vzpominam. Wittgenstein je muj oblibenec, tak mozna i proto.(24.11.2009)
-
joker2
Wittgenstein byl výjimečný filosof a Derek Jarman byl výjimečný režisér. Proto výjimečně z těchto výjimek vznikl výjimečný film s výjimečným zpracováním a výjimečnými myšlenkami. Výjimečná je i Tilda Swintonová, o které jsem se již zmiňoval u výjimečného filmu výjimečného režiséra Dereka Jarmana (a nejedná se o shodu jmen) Caravaggio. Film, který dnes těžko uvidíte (možná na ČT2), takže jestli máte tu možnost, tak mu dejte šanci. Připravte se ale na to, že ne vše bude snadno pochopitelné... Mojí oblíbenou scénou je scéna s nosorožcem: "V této místnosti není nosorožec."(5.1.2006)
-
Fredericus
Po přečtení Palečkova komentáře jsem ochoten vidět ve zvolené stylizaci hlubší smysl. Brygmi: "Opravdu divný film." -- Ano, ano; a proto přihazuji * na asi spíše přeceňující čtyři.(2.11.2009)
-
woo-hoo-hoo
Film ako celok je veselý, prekvapivo nerigídny či nekostrbatý a je vtipný. Tiež sa môže pochváliť veľmi dobre zvolenou a podnetnou prácou s mizanscénou a účelnou výtvarnou štylizáciou. Posledné dve zmienené pozitíva či umelecké postupy sú veľmi funkčne podriadené filozofii logického pozitivizmu. Na to aby si to divák uvedomil ale nanešťastie nestačí pozrieť si len film, je potrebné aj trochu zabrdnúť do samotného štúdia filozofie, aj keď ľudstvo nepochybne prežije aj bez toho aby rozmýšľalo nad tým čo je to logický pozitivizmus. Trochu ma mrzí, že napriek tomu že film má pre (naozaj) mierne zaintreresovaného diváka schoplnosť byť úvodom do Wittgensteinovho sveta filozofie, nedarí sa mu ju budovať systemetickejšie a záverečná scéna túto vzrušujúcu jazdu môže zbytočne rýchlo ukončiť, pretože sa ju pokúša zhltnúť a vysvetliť (Čo sa mu aj darí.) A vôbec, celý film je vlastne koncipovaný ako režisérova osobná a preto trochu populisticky-gayská historická revue skôr než príležitosť na divácke znovubjavenie Ludwigových myšlienok či budovanie myšlienkového sveta či myšlienkového systému. Ako filmový pomník pre filozofa hádam môže byť, aj keď nemám najmenšieho poňatia o tom, čo by na na film povedal on sám. Zobrazuje ho ako človeka plného konfliktov a problémov, večne a vášnivo pochybujúceho, hľadajúceho, vždy a navždy pripraveného radikálne zmeniť svoje názory, čo krásne kontrastuje s jeho logickým a strohým filozofickým systémom, ktorým sa pokúsil hľadať zrozumiteľnosť v komplikovanom svete a vykoreniť rôzne praktické životné otázky či niektoré filozofické problémy. Podarilo sa mu to? Ešte dalších desať hodín stopáže naviac a bol by som s ním viac spokojný. Ešte viac by som ale chcel nejaký film o Karlovi Popperovi a jeho diele. Popper do toho! Čítajte Poppera.(24.1.2010)
-
Lobotommy
Je to složitý život, když už si je člověk jistý tak maximálně světem, po kterém chodí, a to ještě s velkými pochybnostmi. Nejsem si jist, jestli člověk, který neměl co dočinění s Wittgensteinovými myšlenkami, shledá tento film zajímavým nebo srozumitelným, ale pro ty, kdo alespoň náznakem ví, která bije (a to už v případě W fakt dost), bude film ujasňující a motivující. Ztvárnění příběhu je takové wittgensteineovsky strohé. Postavy se pohybují ve světě, ve kterém je vždy jen to nezbytné pro pochopení scény (ala http://www.csfd.cz/film/9390-dogville/).(22.12.2011)
-
Paleček
Pozoruhodný film o filozofovi Wittgensteinovi. Neotřelá divadelní stylizace - v popředí jasně osvětlené kulisy a herci a v pozadí tma tmoucí. Dle mne tato stylizace odráží stav člověka, který si myslí, že svět lze bez výjimky definovat, ale když už si myslí, že ho "má v hrsti", tak se náhle dostaví pocit, že mu přesto "něco" schází. A to "něco" ho irituje. IMHO je právě tohle motiv, který se filmem vine jako červená nit, nebo chcete-li sémantické gesto filmu. Ale lepší bude, když se na film podíváte a uděláte si názor sami.(25.12.2005)
-
Leffinqwell
V tomto nepříliš zdařilém filmu nedovedu přes spoustu životopisných nedostatků a nepřesností vidět nic, než bagatelizaci úchvatné filosofie. Wittgensteinovo dílo je velmi složitá záležitost, monohem složitější, než aby ji bylo možné vysvětlit v hodinovém filmu.(7.12.2011)
