Dekalog
Dekalog, dwa
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Edward KłosińskiHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Krystyna Janda, Aleksander Bardini, Olgierd Łukaszewicz, Artur Barciś, Piotr Siejka, Maciej Szary, Krzysztof Kumor, Jerzy FedorowiczObsahy(1)
Proti druhému přikázání Nevezmeš jméno boží nadarmo se postaví židovský lékař (Aleksander Bardini), když ujišťuje manželku (Krystyna Jandová) o beznadějnosti stavu jejího muže (Olgierd Lukaszewicz). Jako člověk, který za války přišel o rodinu, se nemůže smířit s pomyšlením, že by žena šla na potrat. Dorota, povoláním houslistka, otěhotněla s milencem, a proto si stanovila podmínku: dítě si ponechá jen v případě manželovy smrti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Prilis vela duchovna, malo svetskych radosti. Vdaka ze sa zrodilo nieco ako osvietenstvo /konat bezbozne dobro, to ma sialene bavi/. Jo, keby nebolo osvietenstva, tak nabozenstvo /prevladali krestanske smery hlavne v Europe/ by vladlo doteraz a doteraz by sa nerozvijala moja milovana egyptologia, asyriologia a chetitologia. K filmu : prilis vela duchovna : 35 % ()
Při sledování tohoto dílu si uvědomíte, že to není prostředí, které nutně působí negativně, ale že to jsou lidé, kteří v něm pracují, kteří jím procházejí. Jako kdyby žádná z postav, které zde jsou, v sobě už neměla radost, jako kdyby v každé něco více umíralo, než žilo, což je v kontrastu s tím, že hlavní hrdinka je těhotná. Opět silné a nepříjemně depresivní. ()
Tak komu pověsíme na krk mrtvého králíka! Kieślowski zde zhušťuje děje do symbolů, z nich konstruuje schémata, která - jako v životě - nikdy nemají úplnou platnost. Nakonec se vše vyvine přirozeně nepřirozeně a zákonitě bez zákona. Příznakové schéma: 1. Doktor se bojí o svůj kaktus, lže, ale nepatří mu mrtvý králík; 2. Andrzej Geller vidí vodu na stropě a zdech (symbol zkázy), ale potom včelu, jak se pomocí lžičky dostává ze sklenice s nápojem. 3. Dorota brutálně ničí fikus a s rozkoší odsouvá sklenici ze stolu až padne na zem a roztříští se. Z toho je ovšem možno poskládat nekonečně mnoho příběhů - buďme tedy vděčni za tento jediný. ()
Kieślowski vykresľuje život surovo, bez zbytočných prikrášlení, nijako sa s divákom nehrá. Rovnako ako v prvej časti ukáže dve strany mince, ani k jednej sa neprikloní. Názor už je na Vás. Oproti prvej časti je druhá ešte menej doslovná, ešte viac sa hrá s pohľadmi a hudbou. Režisér nevytvára iba otázku voľby života za život, v posledných desiatich minútach ešte stihne jednoducho vyjadriť pocity človeka, ktorý okúsil smrť. A kto by bol povedal, že záber na včelu vylietajúcu z pohára bude mať taký silný význam... Téma prvého Dekalógu sa nedá porovnávať, no Nevezmeš meno božie nadarmo vo mne zanechalo silnejšie pocity. ()
Spočiatku to vyzerá na drámu dvoch veľmi rozdielnych ľudí; jedného osamelého staršieho muža a ženy s umierajúcim mužom a novým milencom, no a tou je vlastne až do konca. Žena len tak medzi rečou podotkne, že by radšej zrazila suseda lekára, ako jeho psa. Veci sa ale značne skomplikujú a Kieslowski pripravil pre postavy sofiine voľby par excelence, ako z pera najväčších dramatikov. To, prečo epizóda dokazuje na konkrétne znenie jedného z desatora, sa dozvieme až v samotnom závere a bude ma z toho ešte dlho mraziť. ()
Reklama