Před deštěm

Děj je rozdělený na tři povídky propojené postavami, či detaily. Stranou zde jde časová souslednost, v druhé povídce jsou fotografie zobrazující závěr první povídky a třetí povídka se časově odehrává před první, ale i po druhé povídce zároveň, to naznačuje začarovaný kruh stále dokola se opakujícího násilí. Značně zmatené přechody a nejasná časová návaznost mezi jednotlivými povídkami a meditativní pojetí zabraňují silnějšímu prožitku z vyjádření válečných hrůz, který je samotnou strukturou filmu, rozděleného na tři části, nabouráván. Všechny povídky samy o sobě dávají silně emotivní zážitek, ale postrádají nějaký hlubší smysl, teprve když se spojí dohromady je na nich patrné, že se snaží vyjádřit únavu z války a přemítání , zda má život nějaký smysl. Meditativní nádech filmu navozuje především mysticky působící hudba od skupiny Anastasia. Druhá povídka odehrávající se v Londýně působí jako by nebyla přímou součástí ostatních dvou, ale pouze jejich spojovací mezičlánek možná částečně jako cizí těleso v jinak relativně sourodém celku. (27.12.2007)

Působivá mozaika tří téměř existenciálních povídek, které se nakonec spojí v jedinou, přistoupíme-li na elasticitu času. Je mnoho důvodů, proč zhlédnout tenhle film. Skvělé herectví téměř všech obsazených a najmě pak Grégoira Colina, který je opravdu neodolatelný. Zajímavá hudba, ladění snímku do teplých a měkkých barev (tu a tam, pravda, až lehce se dotýkající kýče), črty makedonských povah a fatalismus jejich společenského fungování. To vše je orámováno nádhernou symbolikou deště. Hned na začátku první povídky slyšíme jednoho starého kněze, který nad vyprahlou zemí tvrdí, že bude pršet a v dálce se ozve hrom. Na déšt si ale počkáme až na samotný závěr filmu. Závěr, kdy už i divák je vyprahlý a zničený ze vší té bezvýchodnosti, neochoty domluvit se a fungovat, ze zbytečného násilí a paradoxů všech válečných konfliktů. A v tu dobu se na zem snesou konečně první kapky deště, které ochladí zdusanou a vyprahlou zem. Deště, který by mohl smýt válečné hříchy a očistit duše všech zůčastněných, stejně tak jako duši divákovu. (15.12.2009)

"Balkán - to je, nebo spíš byl, veselý polostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snado milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války" (C.L.Sulzberger, 1950). Tak vitajte v srdci Balkánu, v tom začarovanom kruhu násilia, vášne a výbušnosti. Prvý príbeh je trošku nudný a patetický, druhý je zase trochu od veci, ten tretí to ale riadne dvíha. Macedónsko si zaslúžilo Oscara. (12.04.2017)

tri poviedky 1. SLOVÁ. "Nerozumiem ti, ale si dobrý človek." Poviedka o tom ako Albánske dievča zničí život mladému mníchovi, u ktorého v cele sa ukryje, následne ona zomiera takpovediac v jeho náručí. Priam Shakespearovské klišé. 2. TVÁRE: Neobjasnená poviedka o mladej Londýnčanke, ktorá sa bohvie prečo nevie rozhodnúť medzi milencom a manželom, ktorý tiež zomrie. Táto inak nudná časť bola zaujímavým kontrastom k ostatným dvom v tom zmysle, že hoci Angličanka bola úspešná a zabezpečená, nedokázala svoj život prežiť lepšie, ako Macedónci strieľajúci bezhlavo po každom. 3. OBRAZY: Režisérsky a kameramansky najzaujímavejšia časť, v ktorej sa však divák rýchlo preje násilia a surovosti, ktoré síce jasne nevidno, ale visia vo vzduchu. Preto sa u mňa na konci- čiže pri ďalšej smrti - nedostavil efekt, ktorý si režisér asi kládol za cieľ - odsúdenie násilia. Toho "hnusu" už bolo príliš na to, aby to so mnou pohlo. Akurát som dospel k názoru, že postavy vo filme sú poväčšinou pološialení a často ozbrojení magori. Vyššie tempo by možno filmu pomohlo, ale hlavne by to chcelo viac vysvetliť konanie niektorých postáv a možno trošku skrátiť stopáž. (03.07.2008)

Tento film bych potřeboval vidět znovu, abych si ho pořádně vychutnal. Můj první dojem byl ovšem vynikající. Silný příběh, skvělé propojení tří příběhů, moc dobré herecké výkony, působivá hudba, ve druhé části úžasná rvačka mezi "Mincoházečem" a číšníkem...:-) Já na pětihvězdičkové hodnocení toho víc nepotřebuju:-) (14.11.2005)