Vlak života

První část odehrávající ve štatlu, kdy si naši milí Židé snaží zachránit svůj život před deportací do lágru bláznivým nápadem zorganizovat vlastní deportaci a utéci tak, pod přísnou kontrolou svých sousedů převlečených za nacisty do Palestiny, je svěží, vtipná a těžko ji lze něco vytknout. Druhá část, odehrávající se ve vlaku, je naopak toporná, nudná a plná bezradnosti svých tvůrců. Mihaileanu bere za vděk kýmkoli a čímkoli, jen aby se film posunul o kousek dál. Vtipy najednou nejsou vůbec vtipné, ti blbí Němci jsou ještě blbější než v jiných válečných filmech a zcela zbytečné epizody s partizány, či romským taky falešným transportem ... Snad konec, kdy Šlomo dovypráví svůj příběhza ostnatým drátem koncentračního tábora, mě vytrhl z určité letargie z tohoto filmu. A srovnávat Vlak života s Benigniho "La Vita e Bella"? Ale jděte :) To můžeme srovnávat Třicet případů majora Zemana s Easy Rider, protože tam taky nějaký chlapi jezdí na motorkách. (13.05.2015)

Autoři filmu reflektují svět štetlů východního židovstva (včetně vypravěče - kdo zná klasickou jidiš literaru, tak ví, která bije), nacismus i komunismus (tak svůdný pro mnohé mladé obyvatele tradičních štetlů) s takovým nadhledem (a přitom s vystiženou podstatou). Legrační je uvedení autora hudby - Bregovič je tu spíše a hlavně aranžérem (je snad třeba se za tuto činnost stydět? jJ přeci tvůrčí dost), nikoliv však skladatelem klasických lidových klezmerových (např. Joške joške, která zní při malebné evokaci tradičního ševcovského řemesla, typického zaměstnání řady polských a ukrajinských Židů) melodií (v konci filmu i cikánských - podstata vystižení židovské a cikánské hudby a rozdílu v přístupu jejich hráčů je vystižena dokonale). (26.05.2011)

Inu, vlak... přes některé věci opravdu nejede. Uznávám, že některé situace na pozadí války můžou mít v sobě groteskní nádech nebo cosi, co lze přenést i do komického až parodického žánru a existují i válečné komedie, které se mi líbily (naposledy tuším Slavný den, který vedle takových groteskních příhod zobrazil s karikaturním nadhledem postavy různých povah a postojů k situaci na konci války, včetně převlékání kabátů). Uznávám, že kouzlo filmu může spočívat někdy i v tom, že rozehraje a podá jistá témata způsobem schválně odlišným oproti reliatě. Ale parodie na holokaust a zesměšnění násilného transportu Židů, to už je něco, co jsem od prvních scén hůře rozdýchával, něco, co se pro mě již z úcty k obětem pohybuje za hranou toho, co dokážu akceptovat. Příliš nepomůže ani zvrat na závěr, s nímž film má nabrat mystifikační charakter, jelikož mě tu většinou nebavil a neoslovil ani bláznivý rozjuchaný humor, jímž režisér spolu s často šaškujícími herci obohatil dění transportu. Jedním z mála světlých bodů byl Rufus, který možná jako jediný vyšel z hlavního obsazenství se ctí, alespoň jeho výkon tady za něco stál. Tudíž 1 a půl hvězdy za Rufuse, půl hvězdy ještě za ten vlak, ale jinak jsem to spíše protrpěl a vnímal film daleko více neuctivý, než zdařilý. [40%] (24.07.2022)

Příliš hlučná parafráze biblické cesty Židů z hrozícího otroctví do země zaslíbené - na veselou notu a s výrazně balkánskou příchutí - místy připomíná téměř ztracenou českou schopnost dělat si legraci ze sebe samých, a to i v případech velmi vážných situací - jen chybí ta "švejkovina" a břitký vtip - zde nahrazen šaškováním, které mě nebylo schopno pobavit , ani vehnat slzy do očí. Škoda, protože myšlenka neměla chybu, a tak hezky mohu mluvit jen o námětu a hudebně-tanečních vsuvkách. Jinak zlatá Sedmá rota, třeba i za úplňku... (04.03.2013)

Namet zajimavy. Skoda, ze vesmes vsechny vtipne momenty jsou pouze v konfrontaci se skutecnymi Nemci. Deni ve vlaku neni nicim zvlastni a postupem casu zacina nudit. Za zminku urcite stoji postava blazna a hudba Gorana Bregovice. Spatny film to neni, jsem ale presvedceny, ze se z tohoto originalniho nametu dalo vytezit vice... (22.09.2015)